B L U D N É   B A L V A N Y

Bludný neboli eratický balvan (z latinského erare = bloudit) je blok horniny, který byl v době ledové přepraven ledovcem na velkou vzdálenost, kde se po roztátí ledu usadil v geologicky zcela odlišném prostředí. Do konce 19.stol. se jejich výskyt vysvětloval potopou světa, vulkanickou činností či aktivitou bájných tvorů (čertů, kyklopů). Ve čtvrtohorách, což je aktuální geologické období trvající už asi 2,58 milionů let, zasáhlo Evropu postupně 5 dob ledových. Pevninský ledovec tehdy pokrýval celou severní Evropu, kde svou obrovskou vahou a tlakem vyhlazoval zemský povrch. Jak rostl, nabíral na sebe zvětralou suť, odtrhával kusy skal a unášel je na svém těle k jihu. V předposlední době ledové před 250-180 tisíci lety vstoupilo čelo ledovce na území České republiky. Na Vidnavsku a Osoblažsku zabrzdil jeho postup Hrubý Jeseník, na Krnovsku, Opavsku a Hlučínsku výběžky Nízkého Jeseníku. U nás pronikl údolím řeky Ostravice až pod Beskydy. Přes Ostravsko se ledovec dostal nejdál, a to Moravskou branou až téměř k Hranicím na Moravě. Jiných částí ČR se pevninský ledovec nedotkl.

Sunoucí se ledovec obrušoval Podbeskydí a podél okrajů vytvářel ledovcové morény – nánosy štěrku s hrubým kamením. Jak led s koncem doby ledové opět roztával, zůstaly na místě ležet ohlazené balvany ze skandinávské červené žuly, ruly, mignatitů, pískovců a vápenců původem z finských Alandských ostrovů, ze Švédska, z dánského ostrova Bornholm či jiných oblastí kolem Baltského moře. Žuly a ruly přitom pro svou odolnost v nálezech převažují. Bludné balvany lze nejlépe identifikovat v kultivované krajině, kde např. na poli nebo podél drobných potůčků leží několikametrové exempláře, které tam z hlediska běžné eroze nepatří. Dříve se tyto balvany používaly jako stavební materiál, na dělové koule či mlýnské kameny. Stávaly se i pohanskými kultovními místy. Z vědeckého hlediska jsou bludné balvany spolu s typickou modelací krajiny významným prvkem při stanovení jižní hranice čtvrtohorního zalednění.

Konkrétní nálezy bludných balvanů nejsou příliš propagovány, proto se o nich moc neví. Pokud takové balvany překáží výstavbě silnice či budov, většinou se někam přesunou. Obvykle se z nich dělají památníky a leží rozmístěny po našich městech a obcích. Ty mimořádně velké jsou chráněny jako přírodní památka. Nejblíže se památkově chráněné bludné balvany nachází v Ostravě-Kunčicích, Ostravě-Porubě a na výstavišti Černá louka. Pár jich je i v katastru města Frýdek-Místek: u kina Petra Bezruče, u Nové scény Vlast a v zámeckém parku. Soubor bludných balvanů najdete rovněž v Janáčkových sadech v Novém Jičíně, na dalších sedí Liška Bystrouška v hukvaldské oboře a jeden nenápadně leží před farou na Ostravici. V roce 1954 se o výskytu bludných balvanů na Ostravsku zmínil ve svém článku jistý Jindřich Vodička. Po kontrole zmíněných stanovišť o 50 let později však mnohé balvany již nebyly k nalezení (na polích v Kunčičkách u Bašky, v Místeckém lese či v Místku pod Štandlem). Poslední kontrolovanou lokalitou byl Frýdecký les. Tam se v okolí meandrujícího potoka Podšajarka zachovala ledovcová moréna, kde lze asi 200m od naučné stezky spatřit na 20m délky v rokli potůčku hned 8 bludných balvanů v jejich původním místě, jak je tu zanechal ledovec. Sedm je z červené žuly (granitu), jeden z ruly (vyvřelina se zrny minerálů). Bludné balvany ve volné krajině jsou k vidění pak už jen na západ od Opavy, na Ostravsku výjimečně.

Existují metody na stanovení váhy bludných balvanů. Objem kamene spočítáte vynásobením jeho délky, šířky a výšky. To se pak násobí koeficientem hmotnosti konkrétní horniny.

Ledovec je nehomogenní přírodní těleso tvořené ledem. Vzniká hromaděním sněhu, který se vlivem tání a znovu-zamrzání mění na firn, firnový led a z něj vlivem tlaku vyšších vrstev na led ledovcový. Tato vlastnost činí z ledovce plastické těleso schopné vyplňovat i škvíry v horninách, které pak tlakem při proměně vody na objemnější led způsobuje erozi.

Místo, kde ledovec vzniká, se nazývá kar neboli ledovcový kotel. Vlastní vahou pak led sklouzává po viskózní bázi (měkkém natátém spodním ledu) do údolí až k místu, kde začíná vlivem tepla tát. Kapalná voda je zde prvořadým modelačním faktorem a tekutost báze ledovce má přímý vliv na jeho rychlost. Ledovce se většinou pohybují rychlostí 3-300m za rok, mohou však dosáhnout rychlosti 1-2km za rok.

V Beskydech se nachází dva nepravé kary – Malenovický kotel na Lysé hoře a svahy Ropice nad obcí Řeka. Nebyly utvářeny ledovcem nýbrž sněhem, který se zde dlouho drží. Sněhová masa při svém sesouvání do údolí narušuje podloží hory a vytváří ze tří stran strmé srázy. Sníh sebou dolů nese také kamení, jež pak utváří divočící charakter vodního toku, tzn. že při vyšších průtocích se štěrkonosné koryto mírně mění.

V nejstudenějších úsecích ledových dob se na území ČR průměrná teplota vzduchu pohybovala o 11-13°C níž oproti současnému průměru. V teplých letech mezi dobami ledovými se předpokládá průměrná teplota o 2-3°C vyšší oproti dnešku.

Menší kontinentální ledovec původem z Alp zasáhl jižní okraj České republiky.

Tlaková výše nad pevninskými ledovci zapříčinila stálý příliv suchých studených větrů. Ty za nepřítomnosti souvislého rostlinného porostu způsobovaly rozpad méně odolných hornin a jejich akumulaci v podobě spraší. Mrazové zvětrávání může také za vznik mrazových srubů, suťových polí a kamenných moří, které se v Beskydech nachází.

Doba ledová způsobila asymetrii ve tvaru horských svahů. Východní svahy hor jsou strmější, neboť je Slunce víc rozehřívalo a opakované změny skupenství vody je více trhaly, tudíž erodovaly a sjížděly do údolí.

Některé druhy živočichů a rostlin z doby ledové se v Beskydech dochovaly dodnes. Říká se jim glaciální relikty. Jde o chladnomilné druhy, jež žijí v horách či na jiných místech připomínajících již vymizelé biotopy.