K L O K O Č O V S K É   S K Á L I E

Klokočovské skálie jsou přírodní rezervace o rozloze 6,12ha, vyhlášená v roce 1984. Jde o skalní hranu o délce 300m s relativní výškou 2-20m, která se nachází v erozí narušeném příkrém svahu v lese nad osadou Hlavice u slovenského Klokočova. V málo odolných istebnianských flyšových vrstvách tu zvětral poměrně tvrdý pískovcový objekt, jehož ojedinělost zvýrazňuje primární výskyt slepenců s výraznou kulovitou odlučností. Severozápadní část skály je v tom nejtypičtější. V původním místě se bohužel zachovala už jen jedna velká koule o průměru cca 0,5m. Po ostatních zejí jen prázdné miskovité jamky.

V oblasti Kysuc se nachází větší, hezčí a méně poškozená místa s výskytem kamenných koulí, v PR Klokočovské skálie je však zajímavý jejich výskyt v přirozeném odkryvu, nikoliv ve člověkem vytvořeném lomu. Platí tu proto nejpřísnější stupeň ochrany. Mimo rezervaci se kamenné koule vyskytují ještě i v dalších lokalitách v obci, např. ve starém lomu pod Žorem v místní části Kornica je vidět 7 kulovitých útvarů různé velikosti. V roce 1935 byly z tohoto lomu 2 koule odvezeny. Jedna byla usazena vedle hlavní silnice Klokočov – Konečná u odbočky do osady Klin, druhá se nachází v Kornici na pozemku Františka Šamaja. Další koule leží v říčce Predmierance v osadě Klin a pochází pravděpodobně z lomu naproti.

Výskyt kamenných koulí se váže na ciežkowické neboli bukovecké pískovcové pásmo (podle obce Bukovec, kde byla kulová odlučnost poprvé popsána), táhnoucí se nesouvisle napříč slovenským příhraničím v délce asi 15km. Šířka tohoto pásma je 250-500m. Pískovcový materiál je středně až hrubozrnný, křemenný, ojediněle arkózový, šedivé, šedomodré až šedohnědé barvy (při zvětrání světle hnědé barvy) s křemenitým nebo vápnitým tmelem. V něm se však v tomto výjímečném pásmu nachází nepravidelně rozmístěná pouzdra slepence, jenž tvoří převážně zrna křemene, méně je zastoupen živec a rohovec. Ojediněle se zde vyskytují slepence o hrubosti 0,5-2m s čočkami exotických hornin, které se v blízkém ani vzdáleném okolí nenachází a jejich původ je neznámý (např. dvouslídová a červená žula, porfýr, šedá ortorula, pararula, křemenec, vápenec a červený i hnědý rohovec). Velikost těchto čoček se pohybuje od 1 do 10cm, ojedinělé do 15cm. Jedinou záhadou tak zůstává původ koulí. Podle konkrétní struktury horniny v kouli a kolem ní lze s určitostí říct jen to, že tyto koule (případně vejce) nevznikly rukou člověka a nebyly sem odnikud přivezeny. Nejpravděpodobnější vysvětlení proto je, že jejich vzniku uvnitř mateřských sedimentárních hornin napomohly tektonické pochody.

S nápadem zatraktivnit výjímečnost Klokočovských skálií přišla Emília Sloviaková, ředitelka Organizácie cestovného ruchu Kysuce. Spolu s dalšími organizacemi vybudovali u skal v říjnu 2015 naučný chodník o délce 850m, který je svým charakterem vhodný i pro neturisty a rodiny s malými dětmi. Čtyři informační tabule přibližují všelijaké související zajímavosti – faunu a flóru v CHKO Kysuce či výskyt kamenných koulí jinde ve světě (Grónsko, Rumunsko, USA, Austrálie, Nový Zéland), kde však vznikly z jiných materiálů a za jiných geologických procesů než „kysucké gule“. První panel naučné stezky se nachází poblíž parkoviště u chaty Klokočovské skálie, kde je možné se ubytovat, občerstvit a zakoupit turistickou známku. Navíc se tu nachází i jedna velká kamenná koule. Poslední panel stojí u pohostinství v osadě Hrubý Buk – Rieka. Napříč přírodní rezervací prochází modrá turistická značka.

Vedle geologického významu lokality je v oblasti skal chráněno též bohaté naleziště kapradiny žebrovice různolisté, jež se díky svému významu a dekorativnosti dostala i do loga CHKO Kysuce. Dále zde rostou ohrožená kapradina hasivka orličí, plavuň vidlačka, rozrazil lékařský, mochna nátržník, bělomech sivý, jestřábník vláskatý nebo traviny ostřice bledavá a smilka.