P U L Č Í N S K É S K Á L Y
Pulčínské skály neboli Pulčiny jsou nejen největším pískovcovým skalním městem v moravských Karpatech, ale také kolébkou trampingu. Nachází se roztroušeny po vrchu Hradisko (773m) v jihozápadní části Javorníků a jejich jádrovou část chrání Národní přírodní rezervace Pulčín-Hradisko o rozloze 72,73ha. Od 2.sv. války jde o jednu z nejvýznamnějších horolezeckých oblastí na Moravě, kde byly vylezeny historické milníky lezení na Valašsku. Od vyhlášení NPR v roce 1989 tu však platí pro skálolezce zákaz. I tak patří Pulčiny k velice oblíbeným výletním místům. Skalní město je tvořeno izolovanými skalisky, skalními bloky a plotnami, skalními stěnami vysokými až 20m, suchými kaňony, ale i sutěmi a pseudokrasovými jevy. Speleologové tady objevili celkem 18 jeskyní, ovšem nejčastěji se hovoří o těchto 4 největších: Velryba (délka 50m), Pod Kazatelnou II. (délka 15m), Hliněná (délka 25m) a Lízinka (délka 6m). Nejvýznačnějšími částmi Pulčínských skal jsou Zámčisko, Pět kostelů a Izby zvané též Skalní město. Tvoří je třetihorní hrubě zrnitý pískovec a drobnozrnné slepence magurského flyše, vypreparované ze svahu vodní a větrnou erozí. Vrch Hradisko je jinak zarostlý lesem, v němž má hlavní zastoupení buk lesní a jedle bělokorá, místy se vyskytuje dub a jasan. Bukové porosty dosahují stáří až 170 let a mají prakticky původní druhové složení. Na skalních blocích přežívá pouze borovice lesní a jeřáb ptačí. Obzvláště cenný je i výskyt různých druhů mechorostů a lišejníků. Podle zjištění odborníků se na území NPR vyskytuje 105 druhů obratlovců, mimo jiné zmije obecná, slepýš křehký či ještěrka živorodá a v jeskyních netopýři vápenec malý, netopýr ušatý, netopýr velký a netopýr brvitý. Občas na Pulčiny zaběhne i rys ostrovid. V NPR Pulčín-Hradisko platí zákaz pohybu mimo značené turistické stezky.
Z Á M Č I S K O
Jde o nejviditelnější a proto i nejznámější část Pulčínských skal. Zámčisko tvoří pískovcová stěna o délce cca 250m při úpatí a cca 150m v koruně. V nejširším místě má mocnost asi 80m. Skála je rozčleněna puklinami, jejichž rozšiřováním vznikají protažené deprese, závrtové sníženiny a izolované skalní věže. Nahoře se nachází schránka s vrcholovou knihou a otevírá se odtud krásný výhled na osadu Pulčín. V minulosti stával v nejvyšším bodě Zámčiska obytně-strážný hrádek, jenž dnes připomínají už jen zátesy a do skály vysekané schody. První zmínky o hradu Pulčín pocházejí z roku 1426, kdy jej císař Zikmund zastavil společně s Brumovem a Starým Světlovem své manželce Barboře Celské. Zhruba mezi lety 1437-1448 jej držel loupeživý rytíř Miroslav z Cimburka. Hrad byl rozbořen za česko-uherských válek kolem roku 1470 a na konci 15.stol. byl již zříceninou. V letech 1518 a 1520 je zmiňován jako pustý. Jádrem hradu se stal výrazný pískovcový suk se základnou o rozměrech 18x15m a uměle upravenou horní plošinou takřka čtvercového půdorysu o délce stran kolem 7,5m. Od plochy jakéhosi nádvoří hradu je horní plocha skály převýšená asi o 6m. Z jihozápadní strany vedlo nahoru uměle upravené schodiště, které umožňovalo přístup na skalisko. Jeho původ je ale nejasný, může totiž spadat i do mnohem mladší doby. Při jihozápadní straně plošiny se zachovaly otvory a drážky pro zapuštění trámu blíže neurčené konstrukce. Po obvodu jihozápadního a severozápadního úpatí skaliska byl výzkumem odkryt základ obvodové zdi zalomené do pravého úhlu. Zeď je široká kolem 1,5m a spojovaná nekvalitní písčitou maltou. Mohla sloužit jako základ mohutné stavby na vrcholové plošině, která minimálně ze dvou stran celou hmotu skály pohltila. Vrcholová stavba byla patrně roubeného charakteru. Od severovýchodu navazovala na skalisko klesající plošina o rozměrech cca 20x15m, sloužící jako jakési nádvoří. To bylo od severu a východu uzavřeno dvěma menšími skalními bloky, jež také nesou stopy po otvorech pro ukotvení trámů. Nádvoří bylo možná také opevněno jednoduchým, patrně zděným hrazením. Stopy po nějaké formě srubové stavby se podařilo výzkumem zjistit i na opačné, jihozápadní straně skaliska. Nádvoří je od okolního stoupajícího terénu odděleno přes 7m hlubokým příkopem, ještě dnes širokým kolem 12m. Most přes příkop začínal u vyvýšeného skalního útvaru. Přístupová cesta k hradu tvořila oblouk a po východním svahu skalního hřebene sestupovala do údolí, kde se původně rozkládala stará osada Pulčiny, jež byla později opuštěna a znovu založena na kopci naproti hradu. Během archeologického průzkumu se v roce 1987 podařilo z prostor pulčínského hradu získat artefakty jak z pravěku (mladší stupeň kultury lužických popelnicových polí), tak ze středověku, u nichž převládají nálezy z 1.pol. 15.stol.
Z K A M E N Ě L Ý K O S T E L, L U D M I L I N A S K Á L A
A T R T O L
Na Zámčisko navazují denudační svahy s mrazovými sruby, z nichž nejnápadnější jsou dvě vypreparované, rovnoběžně k jihozápadu vybíhající lavice, tvořící asi 250m dlouhou a až 20m vysokou skalní stěnu. Ta je u paty zakončena výraznými útvary známými jako Zkamenělý či Zbojnický kostel, Ludmilina skála a bizarní Trtol neboli Žába s impozantním skalním převisem nazývaným Nos. Mimochodem, Ludmilina skála prý dostala jméno podle dívky, která tu skokem ukončila svůj život z nešťastné lásky v den svatby svého milého.
I Z B Y
Izby neboli Skalní město je rozsáhlá oblast obrovských skalních bloků, jež ve svahu vytvořily spletitou síť chodeb a puklin. Nachází se zde i největší z pulčínských jeskyní – Velryba. Názvy jednotlivých skalních útvarů jako Kazatelna, Českobratrský stůl nebo Bratrský sbor pocházejí z období třicetileté války, po níž se na Valašsku formovala Jednota bratrská a kvůli rekatolizačnímu pronásledování se její bohoslužby konaly právě na takovýchto odlehlých nepřístupných místech.
K A Z A T E L N A
Pískovcová skalní věž vypadá se svou jakoby vykousnutou základnou velmi bizarně a nestabilně. Přesto byla dříve využívána jako cvičná lezecká skála.
P R O P A D L Ý H R A D
Skalní útvar Propadlý hrad zvaný též Ancona se nachází jihovýchodně od vrcholu Hradiska. Nejde o klasickou skálu, neboť více než cokoliv jiného připomíná Ancona suchý říční kaňon, zahloubený až 10m pod úroveň okolního terénu. Počátkem roku tu obvykle díky střídání mrazů a oblev začínají vyrůstat oranžové rampouchy a ledopády, jež na přelomu února a března dosahují svého maxima. V roce 2008 vědci z Botanického ústavu v Brně zjistili, že unikátní oranžové zbarvení ledu způsobuje mikroskopická řasa, jež patří mezi tzv. kryofilní organismy, tzn. že žije právě ve sněhu a v ledu. Sněžné řasy produkují karotenoidy, oleje a další významné biologické látky, proto jsou nyní bedlivě laboratorně zkoumány. Dají se totiž využít v biotechnologiích (při výrobě farmak, biopesticidů či biopaliv). Poprvé byly sněžné řasy nalezeny roku 1947 v Tatrách, v Česku se dají pozorovat v Krkonoších, případně na Šumavě, kde jejich barevné spektrum dosahuje krvavých, cihlově červených, zelených a žlutých odstínů. K pulčínským ledopádům vede široká lesní stezka, kudy je v období 1.1.-31.3. výjímečně povolen do Ancony přístup. Jindy se tam legálně nedostanete.
P Ě T K O S T E L Ů
Lokalita Pětikostelí je situována v údolí Pulčínského potoka, stranou ostatních skal. Jde o shluk tří poměrně velkých útvarů s převislými stěnami a jednu menší skalku. Dnes je to na Pulčinách jediné místo, kde horolezci dostali od CHKO sezónní povolení ke své činnosti (1.7.-31.10.). Český horolezecký svaz tu umožňuje lezení pouze členům UIAA s platným průkazem a řádnou registrací, kterými se musí prokázat. Skály nabízí rozmanité lezení od 4. do 9.stupně obtížnosti. Horolezci je nazvali Železná stěna (11 lezeckých cest), Medvědice a Dvojče (9 lezeckých cest). Původní pojmenování útvarů je ale jiné. Přední kostel neboli Medvědice měří 35m a je ze všech nejznámější. Z jižní strany je rozčleněn několika svislými puklinami, římsami, výklenky, lištami, oválnými dutinami a velmi výrazným převisem. K němu je přilepeno menší Dvojče. Asi 100m od nich se nachází Zadní kostel neboli Železná stěna o výšce 25m. Tento útvar kombinující mrazový srub a skalní věž je rozčleněn na shluky skalek, na sebe navzájem navršených zaklesnutých balvanů a na několik různě vysokých skalních stěn i věží. I tady jsou stěny přizdobeny kulovitými otvory. Čelo skály tvoří mohutný útes, jehož jižní a západní stěna spolu svírají téměř pravý úhel.
S K Á L Y V K R Š L E
Ještě níže v údolí Pulčínského potoka se nachází málo známý přerušovaný skalní val Skály v Kršle o délce 100m s věčně mokrými stěnami, jejichž výška však nepřesahuje 10m.
S Ý K O R K A
Osamocená skalka tyčící se v lese nad zatáčkou silnice Lidečko – Pulčín.
S K A L I Č Í
Skalní seskupení poblíž Radošínského sedla na severní straně vrchu Hradisko.
