V A L O V A   S K Á L A

Ve svahu lesnatého údolí Velký Skalník na okraji Vsetína se nachází 38m vysoká a přes 50m široká Valova skála, nejvyšší skalní útvar ve Vsetínských Beskydech. Pískovcový masiv s řadou geologických mikrotvarů tu umožňuje horolezcům vystoupit na vršek 30 směry převážně střední obtížnosti (klasifikace 3-7) v ukloněném terénu. Jde o nejdelší cesty v celé oblasti moravských pískovců. Lezci vyhledávaná je zejména čelní skalní stěna. V její dolní části jsou i vcelku dobré terény pro bouldering. Na skále je přichycena pamětní deska Jany Kysučanové, 19-leté vsetínské horolezkyně, jež zde zahynula 4.10. 1988. Navzdory blízkosti města není Valova skála moc navštěvovaná. Navíc ji od silnice, odkud pod masiv vede cca 250m dlouhá lesní pěšina, není skoro vidět. Podél paty bradla lze vyjít až nahoru do jejího zátylku a vystoupit na vrchol bez lezení.

Valova skála je tvořena několika mohutnými, místy amalgamovanými lavicemi. Vrstvy jsou uloženy strmě a jsou překoceny. Skála je výrazně rozpukaná, podél puklinového systému je členěna na stupně, pokryté vhloubenými mikrotvary. Vrcholová část je rozdělena méně odolnou vrstvou prachovců a prachovitých jílovců na dva pískovcové hřebeny a je pokryta zárodečnými skalními mísami (max. průměr 15cm, hloubka 5cm). Objevují se tu i spirálové vyhloubeniny a vyvýšeniny vznikající v závislosti na tlakových deformacích nadložních vrstev. V horní části skalního hřebene se díky příkrému uložení vrstev a puklinatosti vytvořil skalní hřib. Valova skála není nijak chráněná, ale je ohrožena činností člověka v tom smyslu, že kolem ní vznikají divoká ohniště a stezky podél stěn erodují prudký svah.

Moravské pískovce jsou mezi vyznavači extrémně obtížného skalního lezení známý pojem. Často se po nich leze tzv. třením bez opor pro ruce i nohy. Drsná skála totiž umožňuje, aby se horolezci pohybovali vzhůru jakoby nalepení na hladké pískovcové plotny. Co beskydským skalám chybí do výšky, to jim přebývá na obtížnosti vylezených směrů. Moravský pískovec je daleko tvrdší než ten český, dá se na něm tedy lézt v zimě i na jaře. Povolené je dokonce použití gymnastické práškové křídy zvané magnézium, kterou horolezci nosí v sáčku u pasu. V magnéziu si během lezení vysušují ruce, aby se jim nepotily a oni po hladké skále neklouzali. Magnézium je v Čechách na pískovci zakázáno kvůli ochraně přírody, a zároveň uchování tradiční lezecké etiky.