Hostašovice, ŽST (400m) – Trojačka, pom. (562m) – Trojačka, rozc. (618m) – Trojačka, hřeben (658m) – Huštýn, vrchol (749m) – Huštýn, rozc. (700m) – Krátká, rozc. (687m) – Krátká, vrchol (758m) – Dlouhá, vrchol (860m) – Kamenárka (735m) – Pod Kamenárkou (655m) – U pramene Jičínky (695m) – Malý Javorník, rozc. (776m) – Velký Javorník, tur. ch. (918m)
Veřovické vrchy tvoří hřebenovku 8 vrcholů, z nichž 7 přetíná červená turistická značka o délce 16km. Trasa nabízí lehce náročnější celodenní túru s krásnými výhledy. Vede lesnatým hřebenem s rozsáhlými mýtinami až k dominantnímu Velkému Javorníku s rozhlednou, z níž se otevírají jedny z nejlepších výhledů v regionu. Trasu ocení zejména turisté hledající klidnější části Beskyd, neboť davy se objevují spíše až na posledním kopci. S ohledem na opakovaná výrazná stoupání a klesání lesem je trasa je vhodná pouze pro pěší
* * *
Červená turistická značka začíná u železniční stanice Hostašovice, jež vstoupila do provozu pod názvem Hotzendorf (Hodslavice) dne 1.6. 1888 současně s čerstvě dokončenou tratí z Kojetína do Těšína. Projekt výstavby úseku železniční tratě z Ostravy do Valašského Meziříčí realizovala společnost Severní dráha císaře Ferdinanda ve dvou etapách mezi lety 1869-1888, přičemž hostašovický úsek vzniknul až na konci tohoto období. O rok později, 1.6. 1889. byla zprovozněna ještě odbočná trať z Hostašovic do Nového Jičína, kterou však 24.6. 2009 silně poškodila blesková povodeň a v důsledku toho došlo k přestavění drážního tělesa na cyklostezku nazvanou Koleje. Stanice v Hostašovicích tak nyní slouží i jako cyklistická občerstvovna.
Pod nádražní budovou stojí rozcestník Hostašovice, ŽST (400m) s podtitulkem: „Vznik okolo roku 1249. Územím obce prochází hlavní evropské rozvodí.“ Modrá značka by vás odtud vedla do Zašové (7km) a červená do Nového Jičína (12km). Váš první červený úsek na hřeben Veřovických vrchů bude dlouhý 2,5km a překoná výškový rozdíl 175m.
Z Hostašovic nespatříte nic, neboť nádraží stojí v lese pod vrškem Bzovka (448m) a jen příjezdová komunikace jej dělí od frekventovaného silničního tahu. Značka vede krátce po ní, načež uhne vlevo pod železniční viadukt. Kolmice úzké asfaltové cesty míří koridorem lesa mírně do kopce proti prvnímu hřebenovému vrcholu Oprchlice (638m) a odhaluje rozsah postupného mýcení, jímž jsou Veřovické vrchy nepřehlédnutelně zasaženy. Poté se asfaltka v pravém úhlu napojí na cyklostezku vedoucí úpatím vrchů a vydá se po ní krátce vpravo, aby v další odbočce opsala oblouk jakoby nazpět do původního směru.
Částečně zpevněná lesní svážnice stoupá úbočím Oprchlice středně vzhůru, dokud nenarazí na křížení lesních cest s dřevěnou šipkou ke studánce Jaščerka. Ta se nachází cca 150m stranou turistické stezky, 2 kroky vlevo od středně stoupající neznačené svážnice. Jaščerka je ze všech okolních pramenů nejzajímavější, neboť se označuje jako bifurkace. Bifurkace je raritní zeměpisný jev, kdy se vodní tok rozvětvuje do dvou koryt a každé z nich odevzdává vodu do jiného povodí. O Jaščerce se v geologické literatuře psalo už v 19.stol. Voda z upravené studánky se po několika málo metrech vlivem pevné zemní bariéry roztékala vpravo přes Bílý potok do Odry a Baltského moře a vlevo napříč silnicí stékala přes Srní potok do Bečvy a Černého moře. Při tahání dřeva z lesa před více než 10 lety se však odtok do Černého moře poškodil a pozdějším zpevněním břehu cesty zcela zaniknul.
Značená stezka sklesne do zářezu Srního potoka, poté však již výrazně vytrvale stoupá vlhkým prameništním lesem až na hlavní hřebenovou linii, kam dorazí v podobě úzké pěšiny. Tady to značka ostře zalomí vlevo a pokračuje hřebenovkou k prvnímu vrcholu.
Hřebenové partie Oprchlice jsou porostlé hustou zelení středního vzrůstu (traviny, keře), jež nahradila vykácený les. Vyšší patro tvoří pozůstalé listnaté stromy, fragmentovitě rozeseté po obou stranách cesty. Toto rozložení umožňuje nesouvislé výhledy jednak vpřed na nadzvednutý vrchol Oprchlice (638m), jednak vpravo na útržky údolí Rožnovské Bečvy a nad ním se zvedajících Vsetínských Beskyd. Dominantní je zde opakovaný pohled na kopec Vrchhůra (692m) s vysílačem a k němu se šplhající zástavba obce Veselá, koncentrovaná v linii Veselského potoka. Na horním konci Veselé stojí kostel sv. Martina z roku 1820 a starobylá fara z počátku 19.stol. O chvíli později bude možné spatřit část Valašského Meziříčí a Jarcovou, přiléhající k úpatím kopců Brdo (543m) ve Vsetínských Beskydech a Píšková (578m) v Hostýnských vrších, nad níž se ještě doširoka rozpíná horský hřeben Křížový (670m) – Ratibořský grúň (678m) – Drastihlava (695m) – Vysoký grúň (659m) – Humenec (703m). Na závěr, než dorazíte k turistickému ukazateli, otevře se ještě lokální výhled na obec Hodslavice a její okolí. Hodslavice leží při úpatí Libotínských vrchů a přímo za nimi se tyčí Hýlovec (434m), jenž zároveň brání pohledu na město Nový Jičín. Více v pozadí se jako příboj zvedá vlna Oderských vrchů a vlevo lze zčásti pozorovat předhůří Strážnice (545m).
Rozcestník Trojačka, pom. (562m) ukazuje 2,5km nazpět do Hostašovic a 1,5km vpřed do sedla Trojačka. Vydat se odtud můžete i 50m stranou k pomníku odboje, kde se dá posedět na lavičkách kolem ohniště. Kamenný pomník, u něhož visí cedule Pomník odboje (560m), stojí v místě tábora zpravodajské skupiny Javor. Do války v tom místě stál dům. Skupina Javor byla jednotka hloubkového průzkumu 4. ukrajinského frontu a v průběhu 2.sv. války se účastnila tří misí, z nichž poslední se uskutečnila právě zde. Velitelem skupiny byl Karol Kopálek (24 let). Dalšími členy byli účetní Jozef Jablonka (26 let) – údajně nejúspěšnější československý válečný parašutista, Ján Kubaško (29 let), Michal Chovan (24 let) a pár příslušníků Rudé armády. Dne 25.3. 1945 se skupina Javor přesunula z Krakova na letiště Krosno a následujícího dne ve 20:15 byla vystrojená, vyzbrojená a vybavená padáky vysazena z letounu C-47 Dakota u obce Krhová, kde si po seskoku zřídila lesní tábor. Skupina měla plnit standardní průzkumné poslání a některé zvláštní úkoly, jako navázat spojení s gen. Braunem, organizovat místní odbojové hnutí a využít jej ve prospěch průzkumu a získávání zpráv o německé obraně. Významnou pomoc získala od Rudolfa Rýdla z Valašského Meziříčí, Ondřeje Bartona z Hodslavic a rodiny Žitníkových z Krhové. S jejich pomocí byli získáni další pomocníci, což umožnilo skupině Javor kontrolovat prostor na vzdálenost 70km. Předmětem zájmu Javoru bylo rozmístění německých jednotek, jejich přesuny, druhy zbraní a palebná postavení, opevňovací práce, rozmístění velitelství, štábů, spojovacích uzlů a skladišť. Zprávy zásadně získávali vlastním pozorováním a výslechem zajatých důstojníků či vojáků, zbavovaných poté života. Jedním z posledních úkolů bylo vzetí pod ochranu plk. Jana Satorie dne 2.5. 1945. Spojením s jednotkami 1. československého sboru 6.5. 1945 byla činnost skupiny Javor v den osvobození Valašského Meziříčí oficiálně ukončena.
Široká hřebenová stezka středně stoupá a fragmenty vyššího lesa cyklicky střídají světliny bez významných výhledů. Jen jednou si lze po levé ruce všimnout zacloněného průhledu k Hostašovicím, na Petřkovickou horu (608m) a zejména na nízký olysalý vrch Na Kamenném (502m) s dobře patrnými budovami vojenských skladů. Rozkládá se tam totiž malý vojenský prostor. S blížícím se vrcholem Oprchlice (638m) se úhel stoupání zplošťuje. Nejvyšší bod, vzdálený od pomníku 1km, se velmi snadno přehlédne a až v klesající fázi poznáte, že jste za ním. Mimochodem, původ názvu Oprchlice není zcela jasný. Může se odkazovat na slůvko „prchnout“, což by naznačovalo místo úkrytu či úniku. Taková interpretace by odpovídala některým jiným místním názvům, které vznikly na základě událostí či podle charakteru krajiny. Ovšem je třeba říct, že v mapě z 19.stol. žádný takový název není. Tam se tento a příští kopec dohromady jmenují Trojačka, protože se tu stýkaly hranice několika katastrů.
Střední klesání do sedla mezi Oprchlicí a Trojačkou je doslova jen pár desítek metrů dlouhé. Rozcestník Trojačka, rozc. (618m) ukazuje 1,5km vpřed po červené do dalšího sedla a 6,5km vpravo po žluté do Krhové. V nejnižším bodě sedla odbočuje doleva nenápadný vyšlapaný chodníček, u kterého se ve vzdálenosti asi 180m nalézá malá zajímavost – pramen a stříbrný kříž. O zapomenutém kříži v lese se však nic bližšího neví. Překonání Trojačky bude pro vaše nohy znamenat přibližně 90 výškových metrů stoupání a 45m pokles.
V lese po levé straně sedla pramení potok Zrzávka, jehož tok tvoří hranici Přírodní rezervace Trojačka. Rezervace se rozkládá na severně orientovaných svazích Trojačky a je největší rezervací v tomto okrsku. Vyhlášena byla 10.2. 1969 a rozšířena v roce 2004 na současnou výměru 60,4621ha. Předmětem ochrany se stal druhově pestrý, převážně listnatý porost 4. a 5. vegetačního stupně s bohatým bylinným patrem na suťových kuželech a drobných skalních výchozech. Hraniční strže potoků jsou až 4m hluboké a v jihovýchodní části území leží výrazný mrazový srub. Skalky jsou domovem kriticky ohrožené kapradiny jelení jazyk celolistý. Jde o dekorativní rostlinu, jež byla na Trojačce poprvé objevena profesorem Dr. Zlatníkem při fytocenologickém průzkumu v roce 1951. V ČR je znám výskyt jeleního jazyku pouze z několika lokalit – z Moravského krasu a ze dna propasti Macůška v Hranickém krasu. Protože tato stanoviště lze považovat za reliktní, výskyt rostliny na Trojačce byl odborníky považován za jediný přirozený lesní výskyt tohoto druhu v českých zemích, než se v roce 1999 objevil také v prameništi u Bzové v Bílých Karpatech. Jinak zde brzy zjara rozkvétají také koberce sněženek, což je jejich největší populace v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Keřové patro lesa tvoří zimolez obecný, lýkovec jedovatý a vzácně zimolez černý. Některé dřeviny dosahují stáří kolem 190 let. Nejstarší archivní prameny z roku 1861 dokládají, že v oblasti Veřovických vrchů převládaly jehličnaté lesy s dominující jedlí, jen při hřebenech rostla příměs buku. Během 19. a počátkem 20.stol. byly tyto porosty intenzivními zásahy postupně měněny na jedlobučiny a bučiny s příměsí javoru, jasanu, lípy a jilmu. Se sadbou smrku se započalo až po kalamitních těžbách v 60. a 70.letech 20.stol. V lokalitě žije řada bezobratlých živočichů, např. střevlík hrbolatý, z obojživelníků mlok skvrnitý a z ptáků čáp černý, vzácná sluka lesní, krahujec obecný, jestřáb lesní, jeřábek lesní apod. Drobné druhy savců reprezentují chráněný rejsek horský či plch lesní. Z velkých druhů šelem byl na Trojačce pozorován rys ostrovid.
Jižní svahy Trojačky jsou vykácené a hustě zarůstají mladými listnáči. Severní strana je chráněná rezervací. Střední stoupání se tedy nese v duchu střídání výběžků dospělého lesa a světlin, které však mnoho výhledů nenabízí. Jde spíše o náznaky. Poznáte, že se blížíte nad obec Zašová, spatříte útržky Vsetínských Beskyd, a to zejména Vrchhůru (692m), jež je ze všech blízkých vrcholů nejvýraznější. Nalevo od ní vyčuhuje zašpičatělý Ostrý vrch (672m). Za nimi se v druhé řadě vlní rozložitá Na Kovadlině (655m) slinutá se Štípou (707m) a Klenovem, Cáb (841m) slinutý s Ptáčnicí (830m) atd.
Trojačka má plochý předvrchol (661m), kde střední sklon stezky zvolní, pár okamžiků to dokonce vypadá na mírňoučké klesání, potom ale zase zabere a pokračuje volným stoupáním až k vrcholu. Nejvyšší partie hřbetu se zužují až téměř na šířku stezky, což není v Beskydech úplně obvyklé. Podobné to bude i na Huštýně. Příkré severní svahy jsou zde narušené, sunou se a odhalují skalní podloží, což právě vytváří specifické prostředí pro specifické druhy rostlin. Dlouho očekávaný vrcholek Trojačky dosahuje nadmořské výšky 709m. Dá se z něj útržkovitě dohlédnout až k Vysoké (1024m) v zadní části Vsetínských Beskyd nebo opačným směrem k Hrachovci, Jarcové, na Píškovou (578m) v Hostýnských vrších či široce rozloženou rozsochu Drastihlava (695m) – Humenec (703m).
Hned po překročení vrcholu začne stezka středně klesat. Potrvá 400m, než dorazí k okraji přírodní rezervace a zatočí do sedla k turistickému přístřešku. Těsně u něj se krčí svatý obrázek Panny Marie s Jezulátkem neznámo z jakého roku a z druhé strany panel naučné stezky Veřovické vrchy, pojednávající o detailech PR Trojačka.
Úzké sedýlko je vykrojené do obloučku, jak jej ukusuje Jančův potok. Na stromě tu visí ukazatel Trojačka, hřeben (658m) s pokračováním červené značky 1,5km na vrchol Huštýna a zelenou značkou do Mořkova (2,5km) či Zašové (7km). Směrovka pro poslední jmenovanou však chybí. Za zmínku stojí, že tato zelená trasa sloužila v minulosti jako poutní stezka. Však je dodnes lemovaná svatými obrázky, kříži a je tu i studánka pojmenovaná Poutní. Zašová je totiž známé poutní místo – stojí tam i bývalý klášter, ovšem pouť ke sv. Jiří v Mořkově, konaná na konci dubna, to bývalo něco extra a mládeži stálo zato na ni docházet i z opačné strany Veřovických vrchů.
Název následujícího kopce Huštýn může mít původ v nářeční podobě výrazu pro hučení nebo šumění lesa, což by mohlo odkazovat na zvukové vjemy spojené s přírodou v okolí kopce. Při jeho zdolávání zvládneme na vzdálenosti 1,8km převýšení cca 90m a klesání o cca 50m.
Červeno-zelená značka stoupá širokou pěšinou po hřebeni středně vzhůru. Její okolí tvoří opět fragmenty staršího lesa, jednotlivé roztroušené stromy a hustý podrost sestávající z vysoké trávy, ostružinových keřů a mladých listnáčů. Velmi záhy vyjdete na pozvolnější úsek, kde se dík rozsáhlejší těžbě otevřel panoramatický výhled k jihu. Kochat se jím můžete třeba v sedě na jednoduché lavičce. První linii panoramatu tvoří zalesněné předhůří Veřovických vrchů s dominantním Ostrým vrchem (641m), mezi nímž a sousedním Vlčím vrchem (546m) se dá úzkou štěrbinou údolí zahlédnout obec Zašová. Na opačném břehu řeky Bečvy se údolím táhnou vísky Střítež nad Bečvou a Veselá. V druhé linii vidíme hřebínek Vrchhůry (692m) s Ostrým vrchem (672m), Videčskými Pasekami a Spinou (560m). V třetí linii se táhne hlavní hřeben Vsetínských Beskyd s výraznějšími vrcholy Štípa (707m), Kyčerka (641m), Búřov (660m), Cáb (840m), Ptáčnice (830m) a zašpičatělou Tanečnicí (912m), který dále pokračuje k východu a ztrácí se za clonou lesa. Vpravo od Vrchhůry (692m) s ramenem Brdo (543m) vystupuje samostatné sub-pohoří Hostýnské vrchy. V nich lze rozpoznat rameno Chladné (608m) s Prženskými Pasekami, za ním vystupují spojené masivy Drastihlavy (695m), Vysokého grúně (659m) a Humence (703m), a v závěru úplně vpravo Čerňava (844m) s Kelčským Javorníkem (865m).
Jen o kousek dál ve zvolna stoupajícím hřebeni Huštýna se objevuje v ostružiní vyšlapaný fotopoint s velmi hezkým výhledem na Mořkov. Ten leží v zemědělsky využívané krajině pod Libotínskými hůrkami s nejvyšším bodem Hlásnice (558m) a v jeho blízkém okolí můžete spatřit třeba bílý vápencový lom u Štramberka, okraj Nového Jičína, Hodslavice, Straník či Hostašovice, hůrky nad Straníkem s nejvyšší Petřkovickou horou (608m), po obzoru se táhnoucí Oderské vrchy, a když se zadíváte do dáli jakoby za Hodslavice, spatříte možná i 80km vzdálené Jeseníky.
V jednu chvíli se zelená značka nenápadně oddělí a sbíhá mimo hřeben k Zašové. Vaše červená se dostává k hranici PR Huštýn, odkud se ještě ohlédne k Hodslavicím, Hostašovicím a Petřkovické hoře. Dál za nimi začíná Moravská brána. Ze stejného místa si lze všimnout také vrcholu zdolané Trojačky.
Přírodní rezervace Huštýn má oproti Trojačce jen šestinovou rozlohu. Předmětem ochrany je tu prudké sesuvné území se skalním výchozem odolných godulských pískovců o délce 250m, na který navazuje přirozený lesní porost s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Nachází se zde též výrazná nivační sníženina široká 150m, v horní části uzavřená skalnatým srázem vysokým 40m. V jejím předpolí je vyvinut 3m vysoký a 30m široký nivační val tvořený balvanitými sutěmi. Divočina jak má být. Jádro rezervace tvoří asi 180 let staré stromy. Lesní porosty představují typologicky bohaté svahové jedlové bučiny, klenové bučiny, ve fragmentech i suťové javořiny a zakrslé jedlové bučiny. Nejhojnější dřevinou je buk lesní doprovázený javorem klenem. V suťovisku pod mrazovým srubem roste skupina jilmů drsných a skalní stěnu osídluje jeřáb ptačí. Druhově bohaté bylinné patro má vysokou pokryvnost. Mezi zajímavé druhy patří sněženka podsněžník, lýkovec jedovatý, lilie zlatohlavá anebo vzácná kapradina laločnatá. Rezervace je součástí biotopu mnoha druhů živočichů vázaných na horské lesy, například mloka skvrnitého, strakapouda bělohřbetého, holuba doupňáka, lejska malého, jeřábka lesního, datla černého, krkavce nebo rysa ostrovida, stejně jako v PR Trojačka. Přírodní rezervace Huštýn o rozloze 11,9095ha byla vyhlášena 3.8. 1999.
Vystoupáte na jakousi náhorní plošinu, jež je zhruba 700m dlouhá. Teď už zvolna stoupající stezka prochází po hraně prudkého severního srázu a ve chvíli, kdy sráz vyeskaluje a hřeben se zase rozšíří, přetne pěšina nejvyšší kótu Huštýna (748m). Hned poté mírně sklesnete ke krytému posezení pro turisty. Na místě se nachází panel naučné stezky s informací o rezervaci a rozcestník Huštýn, vrchol (749m). Zároveň je odtud hezky vidět Radhošť (1129m). Červená značka nyní pokračuje 0,5km do sedla.
Hřeben se spouští středně dolů odrůstajícím mladým lesem a volně přechází do ostřejšího sešupu ve vysokém lese, jímž scupitává do sedýlka s okrajovou cedulí přírodní rezervace. Krátká rovinka v sedle je vystřídána stoupáním kolem rozcestníku Huštýn, rozc. (700m). Ten ukazuje po modré vlevo 2km do Mořkova, po červené 7,5km nazpět do Hostašovic a 8,8km po červené vpřed na Velký Javorník. Nejbližší úsek tímto směrem je dlouhý 1,5km, přičemž překonáte asi 70m převýšení a cca 80m klesání.
Čtvrtý hřebenový vrchol neměl dlouho žádné jméno. Později se mu začlo říkat Široká, protože hned za ním následují Krátká a Dlouhá. Nicméně „Široká“ se neuchytilo a dnes nese mnohem příhodnější název Hodorf.
Stoupání na Hodorf je zpočátku pohoda. Zvolna stoupající široká stezka v relativně celistvém listnatém lese navozuje příjemnou atmosféru. Pak se ale terén náhle zvedne a vcelku ostrým sklonem stoupání šplhá na bezejmenný předvrchol (738m), odkud na vás provokativně shlíží další turistický přístřešek. Před léty to bývalo místo s panoramatickým výhledem na celou severní stranu Veřovických vrchů. Dnešní útržkovité výhledy bohužel za moc nestojí.
Relativní rovinka za odpočívadlem se záhy změní na střední stoupání prosvětleným lesem. Mladý porost tu dosáhnul určitého věku, takže už svým vzrůstem znemožňuje jakékoliv výhledy. Jen vrchol Huštýna lze ještě zpětně spatřit.
Vrcholek Hodorfu (766m) se vypíná nad extrémně příkrým severním svahem. Označen je lavičkou a infopanelem naučné stezky, na níž se skví letecká panoramatická fotka Hodorfu s popisky okolních vrcholů. To nejlepší ovšem teprve přijde. Rychlý sestup z vrcholu totiž brzy nabídne odbočku nad rozsáhlý pás odtěženého lesa s krásným výhledem na druhou polovinu trasy. Před vámi se zaskví vrcholy Krátká (767m), Dlouhá (860m) a odskočený Velký Javorník (918m), více vlevo je vidět vzdálený masiv Ondřejníka (964m) a Frenštátská brázda, napravo zase postupně vyskakují vrcholy Kněhyně (1257m), Čertova mlýna (1206m) a Radhoště (1129m) s vysílačem, téměř dokonale zasunutým za Kamenárkou (862m). Jakmile vyrazíte červeně značenou svážnicí dolů, otevře se Frenštátská brázda více do Podbeskydí. Kromě obcí Veřovice a Bordovice, soustředěných při úpatí vršků Na Peklech (605m) a Štramberčík (498m), se ukážou nalevo od Ondřejníka ještě pidi vrch Čupek (524m), Myslíkovské hůrky s nejvyšší Kozlovickou horou (612m), blíže situovaná Tichavská hůrka (543m), za ní Palkovické hůrky s nejvyšším Kubánkovem (660m) a předsazeným Kazničovem (601m) a za Na Peklech situovaný Červený kámen (696m).
Sešup do sedla je tentokrát o dost svižnější. Široká stezka se zastavuje až dole u malého odpočívadla s informační tabulí naučné stezky. Ta pojednává o funkci lesa a uvádí, že společnost Lesy ČR v rámci svého programu budují mimo jiné i zařízení sloužící turistům. „Jedná se např. o drobné odpočinkové stavby, naučné stezky, informační i odborné poutače či demonstrační objekty hospodaření s lesními porosty, upravené a zastřešené studánky, stezky pro pěší turistiku i cykloturistiku, lyžařské běžecké trasy.“ Dále se tu píše, že přes toto horské sedlo chodívali v minulosti za prací lidé ze Zubří na vlak do Veřovic a procesí na poutě do Příbora či Mořkova. Cestou v těchto místech odpočívali a ještě v 50.letech 20.stol. tu stávala dřevěná bouda, kde se prodávalo občerstvení. Dnes se můžete občerstvit maximálně vodou u upravené studánky Hodorf, nalézající se asi 130m ve směru dřevěné šipky.
Kusé historické a geografické informace naznačují, že právě zde na mírně svažitém jižním svahu Hodorfu v okolí stejnojmenné studánky se ve středověku rozkládala malá horská vesnička Hohendorf – v překladu „Vysoko položená ves“. Ztotožňovaná je s osadou Vyšová neboli Wychsz, která se v pramenech objevuje k roku 1297. V tomto období vznikly vesměs všechny obce okolo Veřovických vrchů. Alokace osady v takovéto nadmořské výšce není pro Beskydy a Valašsko zrovna typická. Na druhou stranu, jen pár kilometrů odtud jsou Malá a Velká Lhota, založené na Vrchhůře ani ne o 100 let později... Ještě v mapě z 19.stol. je v těchto místech vidět holina pojmenovaná Hundorf Wiese – v překladu „Hundorfská louka“. Dále existuje záznam z roku 1310, kdy majitel panství inicioval rozšíření Vyšové v horskou obec a v roce 1349 se hovoří už o Vyšové a Nové Vyšové, kde stál údajně i kostel. Vyšová zanikla jako mnoho jiných vsí za vlády Jiřího z Poděbrad v důsledku válek s Uhry, a to pravděpodobně mezi lety 1468-1470. Zmínky o pusté vsi Hodorf končí v roce 1548.
Malé sedýlko modelují dva proti sobě prameníci potoky, z nichž jeden se jmenuje Hodorfský. Název Hodorf na sobě nese i kříž stojící v břehu dál na červené značce. Jak uváděl panel NS: „Letopočet vzniku nedalekého kříže není znám. Dle pověsti byl postaven sedlákem z Mořkova, který v těch místech svážel s koňským potahem dřevo. Při svážení se snad koně lekli klád padajících z fůry, splašili se a pádili dolů z kopce. Sedlák v nebezpečí volal: „Panenko Maria, když se zachráním, postavím tady na tvou počest kříž.“ A tak se i stalo.“ Hned vedle kříže visí na stromě ukazatel Krátká, rozc. (687m). Bývalá poutní, dnes žlutá turistická trasa míří od vlaku v Zubří (7,5km) k vlaku do Mořkova (3km) a červená hřebenovka to má na vrchol Krátké 0,5km. Však taky okamžitě zostra nabírá výškové metry a kamenitou pěšinou se škrábe lesem vzhůru. Překonání Krátké bude znamenat 80m převýšení a následný pokles o přibližně 35 výškových metrů na vzdálenosti 1km.
Urputně stoupající pěšinka umožňuje pohled nazpět na zdolaný Hodorf. Vzhledem k faktu, že Krátká je na metr stejně vysoká jako Hodorf, získáte aspoň představu, jak vysoko jste se během chvilky už dostali a kolik tak zhruba ještě zbývá. V hřbetní části Krátké se stoupání stává pozvolným. Chvíli kráčíte přírodní stezkou v pěkném listnatém lese, než se objeví rozsáhlá holina sahající až na vrchol. Ta postupně nabízí téměř kruhový výhled. Po levé ruce vždycky překáží nějaké stromy. Jasně rozeznáte akorát bílý vápencový lom na Kotouči ve Štramberku, a když se na něj zaměříte, spatříte Štramberskou Trúbu. Po pravé ruce se rozléhá Rožnovská brázda – údolí řeky Bečvy a známé hřebeny Vsetínských Beskyd. Je vidět všechno zhruba od Čartáku po Valmez. Taktéž Hostýnské vrchy s Humencem, Píškovou a Kelčským Javorníkem jsou dobře vidět.
Výhledový vrchol Krátké (767m) zdobí rozcestník Krátká, vrchol (758m). Červená značka odtud pokračuje 1,5km na vrchol Dlouhé. Dlouhou ostatně spatříte záhy, ještě než začne pěšina významněji klesat. Je bezmála o 100m vyšší než Krátká a už z dálky budí respekt. Širší výhled tím směrem se otevře hned po vrcholem, neboť i zde byl vymýcen pás lesa. Opět zhlédnete Dlouhou, Kamenárku, vrcholy Kněhyně, Čertova mlýna a Radhoště, část Ondřejníka a během svižného sestupu svážnicí podél mýtiny se otevře i Frenštátská brázda, lemovaná hrboly podbeskydské pahorkatiny.
Sedlo mezi Krátkou a Dlouhou přechází okamžitě do víc než středního stoupání. Dlouhá je jednoznačně nejnudnějším výčnělkem v celých Veřovických vrších a dostává svému jménu. Vzdálenost od sedla do sedla činí 2km, přičemž na vrchol je to 1,1km daleko s převýšením 135m. Výškový rozdíl při sestupu bude cca 125m.
Stezka fádně stoupá, místy je plná splaveného kamení, jindy zas převládá tráva a kamenné plotny. Až blíže k vrcholu sklon trasy trochu zmírní. Výhledy tu ovšem nečekejte. Tyčový rozcestník Dlouhá, vrchol (860m) se maskuje mezi stromy a nese podtitul: „Zvedá se na západě Moravskoslezských Beskyd, jižním směrem od obce Veřovice.“ Za sebou máte už 11km a před sebou 5km na Velký Javorník.
Vrcholová rovinka je snad 150m dlouhá a míří přímo k vrcholu Velkého Javorníka. Problém je, že mezi oběma kopci vyryla říčka Jičínka natolik hluboké údolí, že jej červená hřebenová značka musí obloukem obejít. Značka se proto stáčí doprava a klesá lesem téměř kilometr velmi svižným tempem dolů do širokého sedla pod Kamenárkou. Ta začíná být už v závěru sestupu vidět. Pyramidová silueta Kamenárky (862m) kraluje celému sedlu, jež slouží jako sklad dřeva, bod záchrany a na vzdáleném okraji dlouhé roviny stojí velké zastřešené turistické odpočívadlo. Zdejší panel naučné stezky říká: „Veřovické vrchy jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Beskydy. CHKO je tvořena horskými pásmy Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů a Javorníků, rozprostírajícími se ve Zlínském a Moravskoslezském kraji. Jejím hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny karpatského pohoří se zachovalými zbytky pralesovitých porostů, pestrou mozaikou druhově bohatých luk a pastvin, políčky a typickou lidovou architekturou. Listnaté a smíšené porosty v okolí Kamenárky patří právě do nejcennější I. ochranné zóny. Jsou domovem mimo jiné i vzácné horské sovy sýce rousného, který většinou hnízdí v dutinách po datlu černém. Z velkých druhů šelem se tady pravidelně vyskytuje rys ostrovid. Původ jména Beskydy je nejasný, jedno z možných vysvětlení pochází ze spojení slov „bez kydy“ - tedy že vrcholové partie byly díky pastvě bezlesé. Jiná z verzí poukazuje na skutečnost, že se jednalo o hory neúrodné, nehnojené, kdy význam slova kydy znamená právě hnůj. Jaký je však opravdový původ jména, se pravděpodobně již nikdy nedozvíme. Stejné jméno získala také CHKO Beskydy, která chrání nejcennější části území. Svou rozlohou 1160 km2 je největší chráněnou krajinnou oblastí České republiky.“
Kamenárka leží stranou hlavní hřebenové osy a červená značka ji severním úbočím obchází. Od odpočívadla přesto musíte vyšlapat asi 100m poměrně výrazně stoupající svážnice vedoucí na vrchol, protože rozcestník Kamenárka (735m) visí tam. Modrá značka přes Kamenárku do Rožnova je dlouhá 8km a úsek červené značky úbočím měří 1km. Než zase vstoupíte do lesa, užijte si ještě výhled zpátky na Dlouhou.
Úzký vyšlapaný chodníček úbočím Kamenárky vesměs mírně klesá. Na začátku nabídnul strohý pohled k rozhledně na Velkém Javorníku, avšak většina cesty je bez výhledů. Lze předeslat, že poslední úsek přes 3 na sebe navazující dílčí sedla až po vrchol Velký Javorník překoná celkové převýšení asi 240m a v souhrnu poklesne o cca 70m.
Nalevo padají zalesněné svahy do Padolí, což je dole v údolí výchoziště turistických tras. Toto údolí má úzký amfiteátrový profil formovaný Jičínkou a jejími přítoky – říčkou, která se umí počertech rozvodnit. Když se ve středu 24.6. 2009 přehnalo přes povodí Jičínky několik přívalových dešťů, stoupla její hladina zprudka na 6m. Protipovodňová ochrana byla tehdy dimenzována na stoletou vodu, jenže tu noc prošla korytem voda pětisetletá a brala všechno, co jí stálo v cestě. Už pouhých asi 15km od svého pramene si dokonce vyžádala lidský život.
Na východní hraně tříbokého jehlanu Kamenárky vychází pěšina z lesa do nízkého mlází. Postupně se otevře výhled na Velký Javorník (918m) s rozhlednou a na východní rozsochu Malého Javorníku (838m). Vzhledem k nejednotnému lesnímu pokryvu zaniká výraznost úzké hřbetice, spojující sedlo pod Kamenárkou se sedlem Malý Javorník. Tato hřbetice je přitom tři čtvrtě kilometru dlouhá a její nejvyšší bod se nazývá Rybníčky (700m).
Zvolna klesnete k rozcestníku Pod Kamenárkou (655m) při patě kopce a vydáte se 0,5km k rozcestí u pramene Jičínky. Jinak se dá také sestoupit po žluté značce 1,5km do Padolí. Víceméně rovinkou překonáte bezejmennou kótu 677 m.n.m., kde se vždycky po dešti drží obrovské kaluže, které je nesnadné obejít, neboť okolní porost je hustý a těžko průchozí. Poté započne krátké výrazné stoupání na Rybníčky. Lesní těžba zde odhalila hezké výhledy nazpět na Kamenárku či do údolí Vermířovského potoka nad Rožnovem. Toto údolí je zprava sevřeno ramenem Kamenárky (862m) a Úvěsu (713m), zleva Kyčerou (875m) a Myší horou (728m). Z vyšlapaných výhledových míst je vidět i část Vsetínských Beskyd s vrchem Soláň (861m), sedlo Čarták, Vsacká Tanečnice (912m) či zcela vpravo Vsacký Cáb (841m) s Ptáčnicí (830m).
Rovinkou dosáhnete rozcestí U pramene Jičínky (695m). Můžete oddychnout na zastřešeném odpočívadle, přečíst si tabuli naučné stezky o prameni říčky Jičínky, a pak se k němu třebas i vydat. Šipka s červeným obloučkem ukazuje 300m do lesa, kde na konci křivolaké pěšiny visí cedulka Pramen Jičínky (690m). Vydatný pramen Jičínky stéká z kamenitého podloží do boudičky a odtud do strouhy se sedátkem pro máchání nohou. Voda je bez problémů pitná. Taky je tu možnost posedět na lavičce pod stříškou. Říčka Jičínka má délku 25,8km a plochu povodí 113,9 km2. Protéká všemi obcemi v podhůří Veřovických vrchů a u Kunína v nadmořské výšce 243m ústí do Odry, s níž putuje do Baltského moře. Horní část povodí Jičínky náleží do oblasti dosti vodné, níže po toku do oblasti středně vodné, převážná část povodí je však málo vodná. Retenční schopnost říčky je malá a stupeň odtoku silně rozkolísaný. Klima dolního toku je vzhledem k nadmořské výšce neobyčejně vlhké, neboť se zde projevuje vliv polohy na návětrné straně Beskyd a říčka se rozlévá do mělké nivy. Její tok je lovištěm např. ledňáčka říčního. Panel naučné stezky uvádí: „Veřovickými vrchy probíhá evropské rozvodí Odra – Dunaj. Potoky na severní straně Veřovických vrchů odtékají do Baltického moře, potoky pramenící na jižních úbočích do Černého moře. Jedním z potoků na severní straně hřebene je i Jičínka. Její pramen se nachází nedaleko tohoto zastavení, je zastřešen a upraven jako studánka. Čisté horské potůčky mají velký význam pro celou řadu zejména bezobratlých živočichů vázaných na vodní prostředí. Z obojživelníků se v těchto potocích rozmnožuje mlok skvrnitý. I když se jedná o nápadného živočicha, žije nočním životem a málokdy ho potkáme. V pohoří nalezneme, především na severních svazích, cenná lesní společenstva s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Nejcennější části přírody jsou chráněny v přírodní rezervaci Trojačka a Huštýn a v přírodní památce Velký Kámen.“ Následuje obecný výčet významných druhů zvířat žijících v Beskydech.
Na rozcestí u pramene Jičínky se střetávají asfaltové horské silničky z obou stran kopce, často využívané cyklisty. Po spojené asfaltce nyní středně stoupá i červená turistická značka. Je to však jen na 400m. V jedné zatáčce náhle značkování odbočí doprava na boční zpevněnou cestu v místě dávné lesní svážnice a středně stoupá na pahorek nad ukazatelem Malý Javorník, rozc. (776m). Popsaný úsek měřil celkem 1km a posledního 1,5km nyní zbývá k cíli. Jelikož se ale jedná o frekventované rozcestí, nechybí ani jiné barvy značek, a to zelená do Rožnova p.R. (8,5km) či modrá z Pinduly (3,5km) do Frenštátu p.R. (6km).
Červená značka zprvu ze sedla stoupá jen mírně, ale rychle se to změní, když se pod nohama objeví rozvolněné kamení. Kdysi hustý smrkový les na Velkém Javorníku padá v posledních letech za oběť masivní těžbě, jež se rozšiřuje na stále nové lokality. Intenzivní sklon výstupu přímo proti svahu je dík tomu kompenzován permanentními výhledy na nejvyšší vrcholky Moravskoslezských Beskyd – na Lysou horu (1324m), Smrk (1276m), kompletní Radhošťský hřbet včetně všech severních bočních rozsoch či Ondřejník (964m) a sníženinu Frenštátská brázda s obcemi Trojanovice, Kunčice p.O., Čeladná, Ostravice atd. mezi nimi. Čím výš vystoupíte, tím lépe uzříte také Vsetínské Beskydy se Solání uprostřed nebo olysalý Malý Javorník (838m) s olysalou Kyčerou (875m) přímo za vámi. V útržcích lze zahlédnout i hraniční pásmo Javorníků.
V podvrcholové části se kamenitá svážnice napojí na asfaltovou silničku a teď již vcelku mírně dobíhá na vrchol. Tyčový rozcestník Velký Javorník, tur. ch. (918m) stojí na okraji loučky, odkud za dobrého počasí vzlétávají paraglidisti. Je odtud pěkný výhled na Frenštátsko a tím směrem míří také zelená turistická značka (5,5km). Modrá šipka ukazuje na opačnou stranu do Padolí (2,5km). Před vchodem do turistické chaty stojí poslední panel naučné stezky Veřovické vrchy. „Velký Javorník je jedním z nejnavštěvovanějších beskydských vrcholů. Jeho jméno je odvozeno pravděpodobně od javorů, ovšem ne mléčných, ale od otužilejších klenů, které rostou na svazích hory. Podle pověsti zde byli za starodávna pohřbívání sebevrazi. Již 14.září 1884 vznikla jako první turistický spolek v Rakousko-Uhersku moravská Pohorská jednota Radhošť, z jejichž sbírek byla postavena řada beskydských chat a útulen. Za návštěvy arcibiskupa Dr. Theodora Kohna v roce 1895 se poměr mezi pohorskou jednotou a panstvím tak zlepšil, že arcibiskup dal postavit svým nákladem útulny na Velkém Javorníku a Ondřejníku a roku 1897 dostala jednota od arcibiskupství tyto chaty k dispozici. Chata na Javorníku v roce 1915 vyhořela, chatu na Ondřejníku později převzal Klub českých turistů. Pohorská jednota Radhošť začala v roce 1931, po Všeslovanské slavnosti spojené s odhalením sousoší Cyrila a Metoděje a sochy Radegasta, uvažovat o stavbě chaty na Velkém Javorníku. Základní kámen byl položen 16.9. 1934 v rámci Krajinské výstavy ve Frenštátě pod Radhoštěm u příležitosti 50.výročí založení Pohorské jednoty Radhošť. Chata byla postavena podle plánů Aleše Parmy, byla dostaveníčkem pravých turistů a říkalo se jí Benjamínek – malá, ale naše. Slavnostně otevřena byla 4.8. 1935 a náležela k ní dřevěná hospodářská budova s komorou a prádelnou a otevřená kuželna. Současně se upravila příjezdová cesta, studánka a serpentiny z Horeček. V roce 1936 byla útulna dokonaleji vybavena, a zároveň zřízena cesta ke studánce a rozšířena vozová cesta přes Rokytnou na Velký Javorník. Pohorská jednota Radhošť měla ještě další plány, ale už je nemohla uskutečnit, takže je chata na Javorníku její poslední stavbou. Činnost tohoto spolku, který působil na poli kulturním, hospodářském, sportovním, vzdělávacím, a vlastně i politickém, byla pro náš kraj velikým přínosem. Hodnoty vytvořené Pohorskou jednotou Radhošť nám slouží dodnes, přičemž měly mezinárodní úroveň. V současné době je snaha upravit chatu i okolí tak, aby se opět skvěla jako Benjamínek, a rovněž naplnit velké plány našich předků.“
Od chaty se naskýtá půlkruhové výhledové panorama, ovšem z rozhledny Velký Javorník, vzdálené od chaty jen pár desítek metrů, je výhled mnohem lepší a kruhový. V roce 1929 vztyčil Zeměměřičský úřad v nejvyšším bodě hory dřevěnou triangulační věž. Šlo o 13m vysokou technickou konstrukci bez turistické funkce. V rámci výstavby nové turistické chaty byla v roce 1934 tato věž upravena a doplněna o jednoduchou dřevěnou, asi 10m vysokou vyhlídkovou plošinu, čímž se z ní stala turistická rozhledna. Z důvodu nedostatečné údržby a v důsledku špatného technického stavu byla však v roce 1967 stržena. Současnou rozhlednu nechal z popudu frenštátského lesního správce Vojtěcha Pavla vybudovat Státní podnik Lesy ČR. Grafický návrh stavby zpracoval Ing. Václav Langer, autorem projektové dokumentace je Falko, s.r.o. Rozhledna je pojata jako originální dřevostavba navazující na typickou místní architekturu. Vertikálně se dělí na 9 podlaží, přičemž první podlaží je obloženo ve stylu valašské roubené stavby tvořící provozní místnost. Všechna patra skýtají vyhlídku, ochozy jsou však až ve výšce 15 a 20m nad terénem. S výstavbou započala firma Teslice CZ s.r.o. ze Vsetína na podzim 2012, kdy byly připraveny betonové základy. Od května 2013 pak pokračovala výstavba vztyčením vlastní dřevěné konstrukce. Slavnostní otevření proběhlo 15.8. 2013. Celkové náklady dosáhly 3,6mil.Kč. Rozhledna má 8 pater, 106 schodů a je 26m vysoká.
Za příznivého počasí je odtud výhled až na Malou a Velkou Fatru, Roháče a Belianské Tatry či Jeseníky. Kruhovému rozhledu ovšem dominují Beskydy. Hned při patě rozhledny vidíte červenou střechu turistické chaty a rameno Horeček s nejvyšším bodem Na Stašku (610m). Při jeho úpatí leží město Frenštát pod Radhoštěm obklopené poli, loukami a pruhy lesa, v nichž se utápějí katastry okolních vesnic. Nejblíže to jsou Kunčice pod Ondřejníkem, rozkládající se při úpatí masivu Ondřejníka s nejvyšším čelním vrcholem Skalka (964m). Protože je však Ondřejník natočen k Javorníku celou svou západní stranou, můžete bez problémů uvidět Suché úbočí (864m) i zadní Ondřejník (890m). Nyní sledujte panorama od Ondřejníku doprava. Tam, na konci dlouhé široké Frenštátské brázdy, je situován nejvyšší vrchol Beskyd, majestátní Lysá hora (1324m) s vysílačem na špici. Její členitá silueta vykresluje výrazným způsobem rozsochu Malchor (1219m) s předvrcholovým výčnělkem Kykulka (996m). Za tou se jako stín odráží vrcholová partie sousedního Travného (1203m). V lysohorském masivu je dále vidět kompletní rozsocha Lukšince s výraznými předvrcholy Ostrá hora (783m) a Smrčina (810m), při jejichž úpatí leží notoricky známá obec Ostravice. Tu však nelze vidět kvůli brdku Žár (630m). Silueta Lysé hory klesá po pravé straně přes rozsochu Kobylanka (1059m) do špice Čupel (943m), přičemž za ní se v dálce v našedlých odstínech zaobluje Malý Polom (1061m) s Kozími hřbety (986m). To už se ovšem v popředí zprudka zvedá úbočí druhého nejvyššího beskydského kopce Smrku (1276m) se špičatým předvrcholem Malý Smrk (1174m). U úpatí vidno též Smrček (859m). Se siluetou Smrku koresponduje menší Velká Stolová (1056m), která přechází do bramborovité hlavy Kněhyně (1257m) s háčkem Čertova mlýna (1206m). Dále je tu Nořičí hora (1047m) se Zmrzlým vrchem (1043m) v zádi, která se v místě Tanečnice (1084m) napojuje na hlavní hřeben Radhošťského hřbetu. Z něj dále vybíhají Okrouhlý (987m) a Mjaší (902m) se sjezdovkami, jež se skloňují k Pustevnám a k Radegastu (1106m). Radhošť (1129m) s kaplí a vysílačem na vrcholu je zcela dominantní. Ramenem Velké Polany (983m) s Černou horou (901m) sjíždí za výběžek Veřovických vrchů. Máme tady Malý Javorník (838m), Kyčeru (875m) a už se tam v dáli rýsují Vsetínské Beskydy. Vermiřovský potok tvoří mezi Kyčerou a Kamenárkou (862m) trychtýř, zakončený Myší horou (728m) a Úvěsem (713m), za jehož lemem se rýsuje cípek Rožnova pod Radhoštěm. Pro komplexnost popisu rovnou pohleďte na zbytek právě zdolaného hřebene Veřovických vrchů. Jak bylo řečeno, jediná Kamenárka stojí jakoby odsazena od zbylých vrcholků, její sousedka Dlouhá (860m) však již určuje linii pěti vrškům, které se při pohledu z Javorníku téměř slévají do jednoho. Jsou to Krátká (767m), Hodorf (766m), Huštýn (748m), Trojačka (709m) a Oprchlice (638m). Mírně bokem čouhá rozčechraný postranní Ostrý vrch (641m). Mezi Veřovickými vrchy a Vsetínskými Beskydami se rozkládá údolí Rožnovské Bečvy. Tu lemuje řádka malých vršků jako Hradisko (522m) nad Rožnovem, doprovázené celkem Vápenky (523m), za ním se nachází osadami protkaný pásek s vršky Na Spině (560m) či Hážovické díly (704m), jakoby příčně k nim se natáčí ramena Klenova s nejvyšším bodem Zámčisko (666m), Búřova (660m) apod. Vzhledem k obrovské členitosti této části hor nelze vypsat úplně každý pojmenovaný brdek. Významu nabývá až kompaktní páteřní hřeben Vsetínských Beskyd, jenž je definován dvěma výraznými a několika téměř nerozeznatelnými vršky. Ty výrazné se nachází prakticky jen kousek od sebe a jsou to slepené dvojvrší Ptáčnice (830m), Cáb (841m) a sedlem oddělená Lušovka (875m), přičemž o něco dál nalevo stojí ještě malinko špičatější Tanečnice (912m). Splývající viděný okraj je oblast Kotlové (869m). Z opačné strany se ku jihozápadu vlní Hostýnské vrchy taktéž se dvěma výraznějšími hrby, jimiž jsou vzdálený Kelčský Javorník (865m) a jeho soused Čerňava (844m). Nyní očima přejeďte bariéru již popsané hřebenovky Veřovických vrchů a na jejím severním úpatí sledujte linku obcí Bordovice, Veřovice, Mořkov a zcela vzadu Hodslavice. Údolí říčky Jičínky je mělké a lemované podbeskydskými kopci, zvanými obecně Štramberská vrchovina. Na konci údolí je ohraničuje shluk šesti pospojovaných vršků s nejvyšší Petřkovickou horou (608m), potažmo nejznámějším Svincem (546m). Ve stejné oblasti nad Hodslavicemi, jen kousek blíže, potahují rozsáhlé lučiny bezejmenný rozsáhlý útvar (431m), stromy pak porůstají zase o kousek bližší Hlásnici (558m), nad Veřovicemi, ze všech nejbliže stojí Štramberčík (498m) vzdutý do Na Peklech (605m), a tu již do očí klepne vyhlodaný vápencový lom na Kotouči (519m), hned vedle něj trčí Štramberská Trúba, u ní se nachází Bílá hora (557m), za ním skoro neviditelná Libhošťská hůrka (494m), vesnici Lichnov zaštiťuje výrazný Červený kámen (696m) s oblým úbočím a kopce se dále zvedají. Osamělá Tichavská hůrka (543m) s Janíčkovým vrchem (463m) předsedají mohutnějšímu Kazničovu (601m) a tím startuje masiv Palkovických hůrek s nejvyšším bodem Kubánkov (660m). Na opačné straně obce Palkovice se zvedá nenápadná hromádka pěti vršků s nejvyšší Kozlovickou horou (612m), na tu navazuje dvojvrší s Čupkem (524m) a vše opět končí Ondřejníkem. Podle počasí se pochopitelně délka výhledů prodlužuje, např. o města Frýdek-Místek, Brušperk, o Ostravsko, Novojičínsko či Oderské vrchy.
Aktuálnost k 06/2025
Délka trasy: 15,5 km
Převýšení: 840 m
