<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Malenovice, Borová, host. (450m) – Satina, BUS (486m) – Satina, u korýtka (560m) – U Veličků, host. (665m) – Pod Lukšincem (860m) – Lukšinec (953m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato 5km dlouhá výstupová trasa začíná v obci Malenovice, při úpatí Lysé hory. Na cestě vzhůru zjistíte díky informačním panelům NS Lysá hora spoustu zajímavostí, a to především o historii zdejších lokalit. Zastavíte se u vodopádů na říčce Satině, poznáte osobnost pana Veličky a také prozkoumáte jeskynní komplex Ondrášovy ďúry na Lukšinci. Vzhledem k náročnosti terénu doporučuji tuto trasu pouze pro pěší.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vznik <b>Malenovic</b> spadá do období kolem roku 1610, kdy byla založena osada zvaná též Malinov. Obyvatelé byli většinou hospodáři a sváděli každodenní boj s neúrodnou kamenitou půdou. V letech 1799-1894 se tu dobývala železná ruda. Nejdelší štoly měly až 400m, vertikálně se těžilo do hloubky 30m. Jelikož však ruda obsahovala pouze 25% železa a dolování se nevyplácelo, bylo v roce 1895 zastaveno. Poslední těžba probíhala "U mlýnků" na Satině. Jedinými historickými památkami v obci jsou barokní kostel sv. Ignáce z Loyoly a mariánská kaplička. Roku 1936 byla postavena nová zvonice u Kubalovy kaple. Zvonek této zvonice pochází ze sousedního Lubna, kde svolával dělníky do práce na gruntě. V katastru obce nachází ještě moderní odpočívadlo/zvonice u hostince Pod Borovou a v úbočích Lysé hory několik přírodních památek.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Trasa začíná u hostince Pod Borovou poblíž obecního úřadu. V zatáčce na kandelábru tu visí první z rozcestníků, <b>Malenovice, Borová, host. (450m)</b> a začíná zde vaše žlutá značka s prvním úsekem dlouhým 1km. Dále tudy prochází modrá značka z Frýdlantu n.O. (3,5km) na Lysou horu (7,5km) a asfaltovým chodníkem také můžete za pár minut vyběhnout na malý, částečně zalesněný vršek Borová, kde stojí bílý <b>kostel sv. Ignáce z Loyoly</b>. Ten byl postaven kolem roku 1673 hrabětem Františkem Eusebiem z Oppersdorfu, majitelem Frýdeckého panství. V jeho blízkosti byl pak zřízen domek jezuitských misionářů, kteří měli za úkol rekatolizovat Těšínsko, a v roce 1785 též farnost. V 19.stol. zde působil kněz – buditel J. Tagliaffero, o němž se zmiňuje Petr Bezruč v básni Ondráš. Kostel sv. Ignáce je jednoduchou jednolodní stavbou se sakristií a bočními kaplemi, stavbě vévodí štíhlá věž zakončená jehlancovitou střechou. V roce 2000 byl vyhlášen kulturní památkou.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ulicí mezi domy se nyní vydáte mírně do kopce k autobusové točně. U ní stojí restaurace s ubytovnou Rajská bouda a na velkém parkovišti před ní visí na sloupu cedule <b>Satina, BUS (486m)</b>. Přejdete ono záchytné parkoviště pro lidi mířící na Lysou horu a vydáte se po úzké asfaltové silničce ve směru žluté značky k 1km vzdálenému korýtku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zprvu úzká asfaltka volně klesá mezi chalupy v tzv. Ondrášově dolině a zdolává můstek přes typický horský potok Satina v místech, kde kdysi stávala vodní pila (dnes je tu turistické odpočívadlo), aby posléze nabrala dlouhodobě stoupající charakter. Už v jeho úvodu se setkáváte s první tabulí <b>Naučné stezky Lysá hora</b>, která vypráví životní příběh nejslavnějšího místního zbojníka, Ondráše Fucimana (13.11. 1680 – 1.4. 1715), zvaného též Pán Lysé hory. Pod ní, u cedule přírodní památky, začíná široká neznačená lesní pěšina, jež lemuje bystrý tok Satiny a zavádí návštěvníka až k 10m hluboké skalní průrvě s jedním z mála beskydských vodopádů. Netřeba však volit tento způsob průzkumu. Jestliže budete stoupat dál po žluté značce, uvidíte jednotlivé peřeje shora a k vodopádu si seběhnete od dalšího rozcestníku. Jeho blízkost poznáte snadno. Na nevelkém plácku pod malou skálou bývají zaparkována další auta, stojí tu panel NS, odpočívadlo, do dřevěného koryta stéká voda z blízkého pramene a po levé ruce se skví velký info panel "Spoustaná skalami, přesto divoká", hovořící o PP Vodopády Satiny. Od něj se prudkým svahem dolů vine kameny zpevněný chodníček, který vás povede až k vodopádu. Těsně nad průrvou se stékají jediné dva lokálně významné potoky. Delší Satina pramení vysoko v nejprudším a nejsevřenějším klínu hory, blízko PR Louky pod Lukšincem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Přírodní památka Vodopády Satiny</b> (8,7601ha) byla zřízena koncem listopadu 2006. Jedná se o unikátní část říčky Satiny v katastru obce Malenovice. Odborníci považují horní tok Satiny za jeden z nejdelších a nejnázornějších příkladů skalních koryt v moravské části Karpat. Pro běžné návštěvníky je pak bezesporu nejatraktivnější cca 1km dlouhý úsek, který má místy charakter soutěsky s několika vodopády. Největší z nich je vysoký 3m. V soutěsce se dochovaly lesní porosty s poměrně přirozenou dřevinnou skladbou, především bučiny a druhově bohaté suťové lesy s chráněnou měsíčnicí vytrvalou. Přímo v toku byla též nalezena řada bezobratlých živočichů, přičemž mezi nejvzácnější nálezy patří 3 druhy chrostíků (v ČR existují pouze 1-3 lokality jejich výskytu). Chráněné území přímo navazuje na PR Malenovický kotel (vyhlášena 2004), takže v současnosti je zabezpečena ochrana celého přirozeného úseku vodního toku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nahoře na plácku, v čelní skalce u cedule <b>Satina, u korýtka (560m)</b> byly instalovány kovové pamětní desky Janu Mohylovi a Zdeňkovi Stopovi – obětem hor. Je tu oranžový cyklo/ski rozcestník a naproti panel NS s informací o vodopádu. Největší ze všech objektů je však zastřešené korýtko vytesané z mohutného kmene, do něhož vtéká pitná osvěžující voda. Korýtko tu bylo odnepaměti, dříve však méně honosné a s nápisem: “Proto žába kuňká, že jen vodu žunká, kdyby pivo pívala, jistě by si zpívala” od rázovitého rodáka Karla Veličky (zemřel roku 1974 ve věku 76 let). Obrovský pískovcový balvan, z něhož voda prýští, se nazývá Ondrášova skála a podle ústního vyprávnění byl právě zde zvolen zbojník Ondráš vůdcem své družiny. Přímo v Ondrášově skále a také na jiných místech kolem se nachází pár malých rozsedlinových jeskyněk.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Asfaltka se drolí do kamenité cestičky, po níž stoupáte 0,5km k hostinci u Veličků. Výhledy se zatím nekonají kvůli kopci Staškov (752m) napravo a stromům nalevo. Jen co však projdete levotočivou zatáčku, zlepší se. Je tu stráň s několika málo stromy, přes něž vyčuhuje protější vrch Kykulka (996m), obrostlý hustým smíšeným lesem. V zimě brázdí tento svah sjezdoví lyžaři, kteří si užívají pohledu také dolů na hotel Petr Bezruč a dál na blízké podhorské obce. To už ale přicházíte ke shluku tmavě hnědých dřevěných stavení. Jsou tu z desek stlučené kabinky WC, obytný dům a v čele roubená <b>Hospoda u Veličků</b> s venkovním posezením. Žlutá značka vede prakticky přes její dvůr. Právě tady působil již zmíněný pan Velička, velký příznivec turistů, který se vždy rád zastavil s trampy, našel nějaký ten slogan v ryzí “horalštině” a pro pobavení či přilákání hostů zřídil na blízkých potůčcích vodní mlýnky, které do daleka hlasitě klapaly. U vchodu do hospody instaloval zrcadlo, aby se lidé mohli sami přesvědčit, o co zdravěji vypadají díky pobytu v horách a z vlastních jasanů vyráběl a prodával lyže značky “Nezlomíš”. Rod Veličků provozuje tuto hospodu nepřetržitě již od roku 1825. Jedná se zřejmě o nejstarší hospodu v Beskydech. Původní návštěvníci byli z řad havířů těžících v lokalitě Hutě, kde hospoda stojí, nerost pro výrobu skla. Posléze se k nim přidali havíři těžící železnou rudu, dřevaři, kteří těžili v okolních lesích dřevo pro uhliska ve Frýdlantě n.O., kde v milířích pálili dřevěné uhlí pro provoz hutí. V neposlední řadě byli a jsou zákazníky turisté jdoucí na Lysou horu. Zrcadlo ani ovečky přímo mezi hosty v hospodě dnes už nenajdete, zato její interiér dávné časy ještě připomíná.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Před vchodem do hospůdky visí na stromě rozcestník <b>U Veličků, host. (665m)</b> a opodál další panel NS Lysá hora, díky němuž se dozvíte, jak staří Valaši klučili neprostupné beskydské lesy a zřizovali na jejich místě rozsáhlé louky a pastviny. I zde, v lokalitě Hutě, lze dodnes podle rostlinné skladby rozpoznat, kde se dřív páslo a kde se tráva jenom sekla.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ušlapaná pěšina vchází pár metrů nad hospůdkou do lesa. Stoupání dá nezkušenému člověku pěkně zabrat a brzy si musí odskočit alespoň k horní stanici vleku, prosvítající vlevo mezi stromy. Trošku je odtud vidět i vrcholek Lysé hory (1323m) včetně severní rozsochy Malchor (1219m), hřebene Kykulky (996m) s mohylou Ivančena a hluboko v údolí hotel Petr Bezruč.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po pár minutách stoupání lesem přijdete ke staré lesní asfalce. Oranžový ukazatel Hutě (777m) naznačuje, že se tudy dostanete jak na Albínovo náměstí (0,8km) či do Ostravice (4,8km), tak i opačným směrem na Ivančenu (4,2km) nebo přes Jízdárnu (1,1km) zpátky ke korýtku (2,1km). Vy se vydáte jakoby na Ivančenu, ale po pár desítkách metrů odbočíte spolu se žlutou značkou vpravo do vzrostlého lesa. Vedle kamenité pěšiny tu stojí tabule NS, jejíž text zaujme každého, kdo se obává přírodních katastrof. Právě totiž stojíte v oblasti rozsáhlého skalního sesuvu. Horniny tvořící podklad Beskyd jsou nestabilní a silně rozlámané, tudíž se některé svahy dávají čas od času do pohybu a berou sebou vše, co jim stojí v cestě. Sesuv pod Lukšincem vznikal postupně několik tisíc let a patří k největším v Beskydech. Z toho, co z něj lze pozorovat přímo v místě, je prudký zalesněný svah plný balvanů vpravo od pěšiny. Ten musíte celý obejít a úzkým štětovaným chodníčkem zdolat v krátkém úseku značný výškový rozdíl, abyste se vyšplhali k jinému panelu NS, jenž informuje o návratu šelem do Beskyd. Kolem něj je úzký, hradbou stromů lemovaný plácek, kde se sbíhají žlutá a zelená turistická značka. Jejich směřování upřesňuje rozcestník <b>Pod Lukšincem (860m)</b>.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za sebou máte celkem 3km a před sebou ještě 1km na Lukšinec. U tabule NS tedy zahnete vlevo a po úzkém hřbetu hory volně stoupáte k dalším zajímavostem trasy. Vlevo mezi kmeny stromů prosvítají obrysy severní rozsochy s mozaikou vysokých i nízkých, jehličnatých i listnatých pásů lesa a při bližším ohledání terénu lze objevit také výhledy do rovinaté ostravské pánve s městy Frýdek-Místek, Havířov či Ostrava. Nachází se tu též informační panel Naučné stezky Lysá hora s textem a obrázky k nedaleké přírodní památce <b>Ondrášovy ďúry</b> (4,5ha, vyhlášena roku 1990). Upravený turistický chodník vede v podstatě středem cca 200m dlouhého rozbrázděného území, v němž lze pod pařezy a mezi útvary rozličně položených, mechem obrostlých kamenů vytušit tajemné průduchy do podzemí. Země se tu místy propadává kus pod úroveň chodníku, odhaluje ostrá skaliska a vy jen jdete a říkáte si, jak to tam dole asi vypadá… Nuže, podzemní pseudokrasové prostory vznikly rozekláním a svahovým rozjížděním skalních bloků godulského pískovce. Vývoj jeskyní nebyl ještě ukončen a stále dochází k posunu kamenných bloků a k řícení. Proto jsou pro veřejnost nepřístupné. Vchody do jeskyní byly objevovány postupně, poslední roku 1989. Několik zdejších rozsedlinových jeskyní tvoří obtížně průlezné a poměrně krátké pukliny bez krápníkové výzdoby. Nejznámější a největší z podzemních prostor je Ondrášova či Zbojnická jeskyně. Její vstup se nachází asi 10m jižně od turistické cesty. Celková hloubka je 34,5m a délka všech průlezných prostor ve 3 úrovních je 217m, největší dutina této jeskyně má rozměry 9x7m a dosahuje výšky až 5m. Malá Ondrášova jeskyně se nachází asi 40m SV-ně od turistické cesty, v místě, kde sedlo Lukšince začíná stoupat. Jeskyně je 7,5m hluboká s celkovou délkou 10,5m. Nedaleko se nachází Studená či Ledová jeskyně se stupňovitě klesajícími prostory o délce 10,5m. Tato jeskyně má statodynamický mikroklimatický režim, což způsobuje, že se zde udržují ledové náletky i v letních měsících. Naposled byly objeveny na SV svahu Lukšince Jeskyně na Lukšinci I-IV. Nacházejí se mimo území přírodní památky, asi 250m JV-ně od rozcestníku Lukšinec. Největší je Jeskyně na Lukšinci I s celkovou délkou všech prostor 21m a hloubkou 14m. Existují pověsti, že Ondrášovy ďúry vytvořila lidská ruka a některé chodby vedou až na Radhošť nebo do frýdeckého zámku. Jiní zase praví, že tu své četné poklady ukryl sám zbojník Ondráš. Co je pravda? Těžko říct, ale když v roce 1895 prolezli odvážlivci 5 zdejších jeskyní, žádné poklady nenašli.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nejlépe pozorovatelný vchod do podzemí, konkrétně do oné Ondrášovy jeskyně, zeje v závěru brázdy, v hluboké propadlině vpravo, na dohled od značeného turistického chodníku. Vypadá malý na protáhnutí člověka, avšak nasoukat se do něj skutečně dá. Ohraničují jej ostré šedozelené kameny a v ústí lze pozorovat část železné mříže (na zimu se vchod zamyká, v létě je vstup možný pouze po domluvě se speleology). Vstup do jeskyně je přísně zakázán, a to jak z důvodů bezpečnostních (bloudění v jeskyních by vás mohlo stát život), tak i ochranných. Ondrášovy ďúry totiž obývají vzácní netopýři. Běžně tu zimuje netopýr velký a střídavě se vyskytne netopýr vousatý, vodní, brvitý či řasnatý. Vyrušení spících netopýrů by vedlo k jejich hromadnému úhynu (spánek zamezuje vysílení během zimy).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od jeskyní se k dalšímu rozcestníku <b>Lukšinec (953m)</b> dostanete za chvilku (cca 0,5km). Na relativně širokém plácku uprostřed lesa tu stojí dřevěný přístřešek s posezením, v němž obvykle odpočívá chumel lidí. Nachází se zde také tabule NS s informací o někdejším rozsahu odlesnění hory vlivem valašské kolonizace. Prý je možné ještě v turistických průvodcích z 30.let 20.stol. číst: “u rozcestí turistických cest jest rozsáhlý palouk Salaš zvaný.” Podhůří bylo osídleno již ve středověku, ale osídlení beskydských kopců se započalo asi až v 16.stol. Roku 1636 žilo v horách frýdeckého panství 42 Valachů, kteří tu pásli skoro 4800 kusů ovcí a koz. Za pastvu vybírala vrchnost nájem, proto dlouhou dobu mýcení lesa podporovala. V 18.stol. však prý s rozvojem průmyslu cena dřeva stoupla a Valaši se stali nepohodlnými. Úřady je všelijak omezovaly, aby mohly pastviny zalesnit, takže horalé odcházeli do měst a salašnictví postupně zaniklo. Dnes tedy Lukšinec získává opět svou nejpůvodnější podobu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z Ostravice přichází k Lukšinci červená značka (5,5 km), aby na další 3km převzala úlohu té vaší žluté z Malenovic a dovedla turistu až na vrchol Lysé hory. Široká kamenitá hřebenovka připomíná dálnici a je i stejně frekventovaná. V každé roční době zdolávají proudy turistů náročně stoupající pěšinu, často aniž by se ohlédli směrem ke vzdáleným Jeseníkům. Jejich nejvyšší hora, zároveň též nejvyšší vrchol Moravy a Slezska, Praděd (1491m), za dobrého počasí vystupuje nad mraky a dá se už odtud z Lukšince vyfotit. Vrátit se pak můžete třeba po zelené značce, jež od Lukšince schází 6,5km k vlaku do Nové Dědiny.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 11/2015
