<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Pržno, ŽST (340m) – Metylovická hůrka rozc. (510m) – Hodoňovice, kostel, BUS (323m) – Kunčičky u Bašky, BUS (314m) – Baška, ŽST (306m) – Skalice, u vrby, BUS (330m) – Na Kamenci (331m) – Skalice, kostel, BUS (395m) – Janovice, host., BUS (355m) – Bystrý potok (370m) – Pržno, ŽST (340m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato cca 25,5km dlouhá okružní trasa spojuje dvě místně nejvýznamnější lokality – Metylovickou hůrku a naturový tok řeky Morávky. U všech zajímavých objektů narazíte na záchytné informační body (ZIB) a částečně se modrá turistická značka proplétá s Naučnou stezkou Okolí Morávky ve Skalici. Trasa vede z větší části po silnicích a cyklostezkách, lze ji tak doporučit pro zdolání na kole, byť byste jej přes ty 4 kopečky museli vést vedle sebe.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Pržno</b> vzniklo zřejmě již před rokem 1573 na údolní záplavové nivě řeky Ostravice jako lánová ves kolonizačního typu. Byla součástí frýdeckého panství, se kterým sdílela po staletí své osudy. Zprvu byla rolnickou vesnicí, později začali lidé dojíždět za prací do okolních železných hamrů. Dominantou obce je katolický kostel Neposkvrněného početí panny Marie, který byl postaven v roce 1910 na přání obyvatel ze sbírek na Moravě i ve Slezsku. Zajímavou technickou památkou na někdejší fojstký mlýn je dochovaný mlýnský náhon. Ten se vine Pržnem od jihu, kdy se odpojuje od řeky Ostravice u prženského splavu až do míst, kde opětovně pod hodoňovickým splavem vtéká do řeky. Kanálem dodnes proudí voda. Po zániku mlýna sloužil i pro pohon Mališovy pily, která na jeho místě vyrostla.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První z rozcestníků je situován poblíž železniční stanice, na kandelábru u hlavního silničního tahu Frýdlant n.O. – Frýdek-Místek. Je na něm napsáno <b>Pržno, ŽST (340m)</b>. Z uvedené kilometráže lze snadno vypočítat celkovou délku okruhu, ovšem jako první je na řadě po 3km Metylovická hůrka. Její nevýrazné zalesněné úbočí se již zvedá vzadu za řekou přímo před vašima očima. Nejprve se ovšem musíte přesunout po silnici na periferii obce, kde modrá značka odbočuje vlevo, přechází koleje a míří kolem malé chatové kolonie s výhledem na Ondřejník a část Radhošťského hřbetu k mostu přes řeku Ostravici. Přes ten přejedete a budete pokračovat ulicí rovně až do místa křížení s jinou ulicí, kde odbočíte vpravo a podél dálnice dorazíte za chvilku k podchodu. Na jeho druhé straně poté následuje závěrečný obcí zkultivovaný úsek. U poslední rodinné vilky totiž končí asfaltka a vcházíte ušlapanou pěšinou do lesa.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Stoupání se po pár metrech zostřuje a ze sedla mezi Hůrkami (416m) a Metylovickou hůrkou (523m) se značka stáčí na jihozápad. Tady, nad poslední chatičkou, se pěšina dvojí, ovšem značení mizí, takže se nenechte zmást a dejte se tou doprava. Vyvede vás úbočím hory s výhledem na vodní nádrž Olešná do jakéhosi sedla, kde bylo vykáceno několik stromů a vznikl průzor směrem k Frýdlantu. Vidět jsou Kněhyně (1257m), Smrk (1276m) či Lysá hora (1323m). Značka se tu svíjí a po stoupající vrstevnici míří k samotnému vrcholu Metylovické hůrky aneb, jak místní ze srandy říkají, na Monte Čupelo. Cestou se otevírá půlkruhové panorama, jež cloní pouze pár zbylých nevykácených smrků. Zcela vlevo se nachází nejvyšší bod hůrky s anténou na špici, za ním to je bezejmenný úvodní vršek (616m) Palkovických hůrek, při jeho úpatí část Palkovic a v.n. Olešná, kousek za ní obec Staříč, vpravo od Olešné se rozkládá dvojměstí Frýdek-Místek, které se víc na východ drobí do menších obcí Sedliště, Bruzovice a spol., po obzoru se bělají havířovské a těšínské paneláky, blíže pak leží obec Baška se stejnojmennou vodní nádrží. Za ní se vinou řetízky dědin Dobrá, Nošovice, po obzoru se táhne mini hřebínek lemujících hlavní silniční tah na Třinec a nejvíce vpravo je zpod Metylovické hůrky vidět střed obce Skalice s kostelíkem vklíněným mezi vršky Vrchy (433m) vlevo a Skalická strážnice (438m) vpravo. Oba zdoláte v druhé polovině trasy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Brzy se dostáváte k vrcholu Metylovické hůrky, kam již vede asfaltová příjezdová silnice. Na stromě tu visí rozcestník <b>Metylovická hůrka rozc. (510m)</b>. Po žluté byste odtud mohli dojít do centra Metylovic (1km) nebo pokračovat po modré do Hodoňovic (3km). Nejvyšší bod hůrky je však situován o pár desítek metrů západněji. Vede přes něj značka a nalézáte zde několik zdevastovaných budov – garáže, hlavní budova a několik menších staveb neznámého využití. Na panelu ZIB se lze dočíst, že to opuštěné stavení bývala kdysi turistická útulna s kuchyní a výčepem. Vybudovali ji v roce 1933 manželé Závodní z Metylovic. Ve 30. a 40.letech 20.stol. sem jezdili výtvarní a hudební umělci vedeni rodákem malířem V. Doležalem na výlety. Od roku 1919 se na vrcholu každý rok 6.7. až do počátku okupace v roce 1939 pálila hranice na připomínku upálení Jana Husa. Po roce 1948 byl objekt převzat spotřebním družstvem Jednota, v 50.letech patřil Dolu Šverma z Ostravy a mezi lety 1969-90 bylo celé zařízení v majetku Dopravního podniku města Ostravy. V roce 1989 započala rozsáhlá rekonstrukce útulny, která však nebyla dokončena z důvodu navrácení objektu původním majitelům. Od té doby objekt také chátrá.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Areál bývalé útulny skýtá omezené výhledy na „zadek“ Ondřejníka, vyšpulený vrch Ondřejník (889m) a část Radhošťského hřbetu s kulisovitě za sebou řazenými vrchy Kněhyně (1257m), Čertův mlýn (1205m), Malá Stolová (1009m), Velká Stolová (1049m) a Nořičí hora (1047m), dále částečně na Kozlovickou horu (612m) a Palkovické hůrky (660m). Modrá turistická značka z něj však odbíhá k severu po relativně prudkém úbočí dolů. Hlinitý povrch docela dost klouže, tak si dávejte pozor. Ostatně kdybyste šli z opačné strany, budete dole u cesty varováni nápisy „zákaz vjezdu“ „nebezpečí úrazu“.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z lesa vyjdete po chvilce zase u staré asfaltky a budete scházet svižně do jakéhosi sedla se zhruba stejným výhledem jako z vrcholu. Je tu však rozsáhlý palouk, odkud lze také dobře shlížet k nádrži Olešná, na Frýdek-Místek i do okolí nádrže Baška. Z toho sedla pak můžete po neznačené vyježděné stezce vylézt na druhý nejvyšší vrch hůrek. Také tam je palouk a výhled. Značka ale v tomto okamžiku míří úzkou štěrbinou do lesíka. Po jeho okraji následně klesá až k rozbité asfaltce, která vás již dovede do centra Hodoňovic.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vesnice <b>Hodoňovice</b> vznikla nejspíše ve 14.stol. kolonizační činností na neosídlené půdě místeckého léna. První písemná zmínka o osadě s názvem Quittendorf pochází z roku 1388. Prvními kolonizátory byli patrně Němci, kteří však nejpozději ve 14. a 15.stol. Hodoňovice opustili. Je také možné, že lokalita byla zničena válkou nebo zanikla z důvodu špatné prosperity. K obnově vsi došlo v průběhu 15.stol. První zmínka o vesnici s tímto jménem pochází z roku 1580, v kteréžto době je prokázána již přítomnost českých osadníků. V té době stál v obci jeden mlýn a jedna pila, což potvrzuje existence zkráceného vodního náhonu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Jedinou historicko-kulturní památkou v obci, kolem které ostatně vede i turistická značka, je <b>kaple Narození panny Marie</b> z roku 1875. Chrám byl postaven za finančního přispění občanů Hodoňovic a darů věnovaných okolními obcemi. Podnětem ke stavbě byla křížová cesta dovezená z Jeruzaléma panem Františkem Kořínkem. Významnou kapitolu v historii kaple i duchovním životě v Hodoňovicích znamenal příchod saleziánské řeholní komunity (Saleziání Dona Boska). Jejich činnost byla nejbohatší v letech 1944-50 a 1990-96, kdy zde Saleziáni trvale sídlili ve vlastními silami vybudovaném objektu poblíž kaple.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Před hostincem dole pod kaplí stojí ukazatel <b>Hodoňovice, kostel, BUS (323m)</b>, který předznamenává pokračování trasy 2,5km do další z městkých částí Bašky. Značka sleduje hlavní tah do Bašky, nestoupá ani neklesá, zato její střední část vede historicky zajímavou lokalitou. Jelikož Hodoňovice leží hned u řeky Ostravice, jež tvořila v minulosti hranici mezi Moravou a Slezskem, předpokládá se zde existence menší středověké fortifikace. Ta stála pravděpodobně v lokalitě Hlíny nad křižovatkou místní komunikace se silnicí k velkovýkrmně vepřů. Výstavba vepřína však znamenala úpravu části terénu. Na existenci samotné tvrze upomíná, kromě několika málo nalezených kusů keramiky spadajících do 14.stol., snad jen rovná plošina ohraničená na východě a severu zalesněnými svahy. Přibližně ve středu východní hrany je do lokality vytvořen krátký hlubší zářez, jenž je některými lidmi považován za možný pozůstatek příkopu. Severní hrana je deformována možnou kanalizací, jež tudy vede. Zde se nachází i kopcovitý, úzký výběžek nejasného původu, za nímž probíhá menší příkop, který však nemusí mít historický základ. Terén části lokality byl bohužel v minulých létech částečně využit také jako skládka, což situaci pro další archeologický výzkum celkově komplikuje.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modré značení vás po chvíli navede na dopravní uzel nad dálnicí. Značení je tu řidší, ale pokud jej projedete rovně, bude vše v pořádku. Z mostu se navíc naskýtá docela pěkný pohled na celý masiv Lysé hory (1323m), nejvyššího vrcholu Beskyd. Pokud byste jeli i dál rovně, dojedete do centra Bašky. Značka ovšem při první příležitosti hned za nadjezdem uhýbá doleva a ulicí se kolem Bayerova mlýna dostává k rozcestí <b>Kunčičky u Bašky, BUS (314m)</b>. Tady před mateřskou školou stojí též kamenný pomník padlým spoluobčanům z roku 1927 a ZIB č.12 pojednávající o historii Kunčiček.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Kunčičky u Bašky</b>, německy Cunczendorf, patří k nejstarším vsím v regionu. První písemná zmínka pochází již ze 14.4. 1288. Po větší část 14.stol. byla součástí místecko-frýdlantského léna, jež bylo v majetku olomouckých biskupů, kteří je svěřili k užívání svým vazalům z rodu Stangů. Počátkem roku 1402 ji však odkoupil těšínský kníže a svázal její vývoj s frýdeckým panstvím. Roku 1580 je doložena existence fojtského mlýna, který stával v místech dnešního mlýna p. Bayera při stále existujícím uměle zbudovaném náhonu. Ves se nyní jmenovala Malé Kunčice a výnosem z 15.8. 1584 připadla po rozdělení Moravy a Slezska pod hukvaldské panství. Změn názvu se dočkala obec ještě několikrát a roku 1960 byla nakonec přidružena k Bašce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značka po chvíli odbíhá do boční uličky. Přes lesík a most nad řekou Ostravicí se po 0,5km objevuje u vlakového nádraží Baška a přechází na druhou stranu hlavní silnice z Frýdku do Frýdlantu. Zde stojí tyčový ukazatel <b>Baška, ŽST (306m)</b>. Právě jste zhruba ve třetině celkové délky trasy. Máte za sebou 9km a před sebou ještě 16,5km. Pokud budete teď pokračovat, už to nebudete moct předčasně zabalit a vrátit se.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V tuto chvíli následuje značka vozovku směrem do centra Bašky. Velkou zatáčkou tady obchází zajímavou technickou památku. Jsou jí <b>železárny a hutě</b>, které proslavily Bašku v celé Rakousko-Uherské monarchii. V obci bývaly zpočátku železné hamry (první byl založen v polovině 17.stol. hrabětem Pražmou). Ty v roce 1797 kupují Habsburkové a princ Albert nechává roku 1806 postavit v Bašce vysokou pec se slévárnou. Kuly se tu ráfy na kola, osy, radlice apod. Roku 1847 zdědil hutě jeho vnuk Albrecht, který je přejmenovává podle své ženy na Isabella Hütte. O 8 let později je zde vodní pohon doplněn parními stroji. Slévaly se tu odlitky a provoz byl doplněn o zámečnickou dílnu, truhlárnu a kovárnu. V době největšího rozkvětu zaměstnávaly hutě 320 dělníků. Železnice však byla do podniku přivedena bohužel pozdě, proto se již nebyl schopen uchytit na větším než regionálním trhu. 8.8. 1907 došlo k výbuchu na zchátralé vysoké peci, který zabil jednoho strojníka. Odstavena je ale až koncem roku 1908. 6.4. 1909 dostávají všichni zaměstnanci výpověď, od 1.5. jsou pak bašťanské železárny definitivně uzavřeny. Do dnešních dob se zachoval především centrální objekt železáren z režného zdiva s vysokým komínem a drobné bývalé provozní objekty kolem něj. Hlavní budovy a areál kolem nich dnes slouží jako soukromá cihelna. V přilehlých budovách sídlí a provozují své živnosti menší firmy. Naproti areálu lze spatřit 3 patrové domy, které nechali majitelé hutí vystavět pro své zaměstnance. Objetky ozdobené štíty a rizality dodnes nesou ducha neogotického 19.stol. Dva z nich jsou vybaveny původními okrasnými vstupními dřevěnými verandami. Nad vstupem do jednoho z objektů je dodnes pověšena cedulka „E.H. Albrecht. 1870“. Tento nápis upomíná na majitele železáren Arcivévodu Albrechta. Objekt bývalých železáren, dnes cihelny, není volně přístupný.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za zatáčkou kolem bývalých železáren odbočuje značka doleva mezi baráky, ale možné cesty jsou zde tři, takže zkuste dojet až k mostu přes Bystrý potok a budete mít o jednu navštívenou památku víc. Tady totiž stojí po pravé straně cesty <b>Husův dům</b>, obdélná jednolodní stavba s výrazným vysokým trojúhelníkovým štítem nad vstupním průčelí. Vrchol štítu kdysi zdobil husitský kalich. Loď modlitebny prosvětlují na severní i jižní fasádě 3 vysoká obdélníková okna, nároží zpevňují a člení pilíře z režných cihel. Před západní fasádu je předsunuta drobná vstupní předsíň a kolem budovy se zachoval původní litinový plot. Husův dům byl vystavěn zásluhou českobratrských věřících z Bašky a okolních vesnic. Slavnostní otevření se konalo 8.9. 1929. Počátkem 90.let 20.stol. byla budova poměrně zchátralá a nepoužívaná, proto se započalo s opravou zatím alespoň čelního štítu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Kolem Husova domu vede přímá cesta k přehradě. Je to jen kousek, ale narazíte na stoupák. Od vody pak je docela hezký výhled přes pole na domkovou část Bašky pod dvěma malými kopečky, mezi nimiž se poeticky strmí Lysá hora. Najdete tu zároveň malou <b>kapličku</b> neznámého zasvěcení, které se říká „skalická“. Její stáří nelze odhadnout, avšak zobrazena byla již ve vojenské mapě z let 1836-52, přičemž na jiné mapě z roku cca 1783 ještě není. Postavena byla v místech, kde končila ves a kolemjdoucí se mohl naposledy pomodlit. Kaple je tvořena jednoduchou obdélnou stavbou s půlkruhově ukončeným závěrem, má sedlovou střechu a v průčelí zakončeném trojúhelným štítem probíhá profilovaná římsa navazující na korunní římsu. Ta odděluje trojúhelný štít od spodní části s prolomeným otvorem půlkruhově zakončeným. Tím jde přes mříž nakouknout do interiérů kapličky. Po obou stranách kaple stávaly dvě letité lípy, které však musely být pokáceny a nyní na jejich místě rostou nové.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po levé straně staré cesty z Bašky do Skalice se rozkládá <b>vodní nádrž Baška</b>. Původně se zde nacházel rybník o rozloze téměř 20ha napájený potokem Baštice. Stavba přehrady probíhala v letech 1958-61 a jejím účelem bylo od počátku rekreační využití, případně při zcela mimořádních situacích i kompenzace průtoku (minimalizace toku pod hrází nebo nalepšení Ostravice pro zásobení průmyslu). Zatopená plocha má rozlohu 33ha, celkový objem nádrže je 1,08mil. kubíků a štěrková hráz má rozměry 7,9m na výšku a 963m na délku. Uprostřed přehrady najdete malý ostrov obývaný ptactvem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Úzká asfaltka provázená modrou turistickou značkou prochází podél hrany přehrady rovně a v závěru relativně silně do kopce. Tak se dostává na zemědělsky obdělávaný široký hřbet, odkud se z pravoúhlé zatáčky cesty nabízí turistovi kruhové panorama. Na SZ straně se skvostně otevírá Frýdek se všemi svými historickými dominantami – vlevo ten tmavý cihlový kostel se zelenou střechou je farní kostel sv. Jana Křtitele u náměstí ve Frýdku, bílá kousek od něj stojí bazilika minor Navštívení panny Marie a zcela vpravo to je evangelický chrám sv. Petra a Pavla. Když se pak pootočíte, je tu samozřejmě nedaleký vršek se stožárem zvaný příznačně Vrchy (433m) se zástavbou v katastru Skalice skrytou mezi stromy. Podíváte-li se pozorně, zahlédnete též v sedle mezi ním a protější Skalickou strážnicí (438m) malý kostelík. Kdybyste teď jeli rovně, dostanete se stoupákem kolem zemědělského statku pod Strážnici, kde se cesta napojuje na cyklostezku. Zkrátili byste si tím kus cesty. Nad Strážnicí pak můžete sledovat horu Prašivá (706m), čelní vrchol dlouhého hřebene, z něhož je odtud však vidět pouze rameno Kyčery u Morávky (833m) zakončené Velkým Lipovým (1000m) a Ropicí (1082m). Následuje Slavíč (1054m) a od něj se zvedají masiv Travného (1203m), Lysé hory (1323m), jižněji Smrku (1276m), pokračuje to siluetou Kněhyně (1257m), Ondřejníka (964m), Kozlovické hory (612m) a končí Palkovickými hůrkami (660m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá uhýbá spolu s cyklostezkou po rozbité silnici do dolíku při okraji obce Skalice. Tam potom zahnete doleva, vyjedete malý kopeček, kde visí na stromě rozcestník <b>Skalice, u vrby, BUS (330m)</b> a kolem zastávky naproti přes cestu se spustíte do lokality Na Kamenci. Nejbližších cca 500m provází značka nepohodlný úsek lesem. Klesá sice, ale povrch tvoří bahno a šutry. Přes plot sousední parcely je ještě naposledy vidět Frýdek-Místek, načež přefičíte krajem louky do osady, kudy už naštěstí vede normální asfaltka. Žádný těžký terén. Dojedete až k mostu přes řeku Morávku, kde se nachází první panel <b>Naučné stezky Okolí Morávky ve Skalici</b>. <b>Řeka Morávka</b> je totiž jeden z posledních štěrkonosných tzv. divočících toků na území ČR. U pramenů a na horním toku je chráněna skrze CHKO Beskydy, ve střední části byla vyhlášena Národní přírodní památka Skalická Morávka a před vtokem do Frýdku-Místku Přírodní památka Profil Morávky. Niva řeky pak byla vyhlášena v rámci soustavy Natura 2000 evropsky významnou lokalitou. Morávka pramení na SZ úbočí vrchu Sulov, u státní hranice se Slovenskem v nadmořské výšce 880m. Její tok je dlouhý 29,6km a je nejvýznamnějším přítokem řeky Ostravice, do které se vlévá u Frýdku-Místku. Koryto řeky tady u Skalice vytváří kaňonovitý profil, zahloubený v štěrkových náplavech údolní terasy až na výchozy skalního podloží do hloubky 3-7m. Odolnější horniny (vápence, pískovce, těšinity) vytvářejí v řečišti nízké kaskády, prahy, peřeje a kaňony. Povodně v roce 1997 značně zvětšily plochu obnaženého skalního podkladu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od panelu NS je to jen kousek k ukazateli <b>Na Kamenci (331m)</b>. Za sebou i před sebou máte 2km. Jen co dorazíte na konec rovné ulice, čeká vás druhé zastavení NS. Tentokrát pojednává o přilehlém lužním lese. To je takový les, který je závislý na pravidelných zátopách. Voda mu přináší živiny a zajišťuje dostatečnou výšku hladiny spodní vody. Vývoj takovéhoto lesa je dynamický. Typické je obrovské bohatství živočišných a rostlinných druhů. Lužní les bývá nazýván též „džunglí“ Střední Evropy. Voda se v něm rozlévá do široka, zpomaluje a zmírňuje tak dopady povodní. Les okolo Morávky není však typicky lužní, protože leží až několik metrů nad řekou. Přesto svým porostem lužní les připomíná. Jsou zde různě věkově a druhově diferencované porosty, daří se tu olši šedé či jilmům, třešni ptačí, topolu černému a vrbám. Typická je liána chmel otáčivý a popínavé byliny jako lilek potměchuť nebo opletník plotní.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Tady turistická značka odbočuje v pravém úhlu doprava, chvíli se motá okolo periferních zahrádek a vyšlapaným chodníčkem náhle ostře stoupá do zalesněného úbočí kopce Vrchy (433m). Svou přirozenou strukturou plnou dolíků je to příhodné místo pro cyklocross. Uprostřed stoupání narazíte na panel NS č.4 popisující rostlinnou skladbu lesa. Můžete u něj i posedět na lavičce, než se doplahočíte na vrcholovou partii kopce, kde stoupání kulminuje. Odtud půjdete chvíli vcelku po rovince, načež se brzy objevíte na druhém konci lesa. Tady stojí opět lavička s info tabulí NS č.5 o geologické nestabilitě okolí Skalice. Ta je způsobena silnou těžební činností – nehluboké jámové lomy, výsypky i stěnové lomy. Po povodních v roce 1997 došlo ve Skalici k rozsáhlým sesuvům, vznikly různě velké příkopy v úbočí a přilehlý svah směrem k řece se sesul celý. Pohřbil několik chat a nyní zarůstá náletem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od centra Skalice odděluje toto zastavení jen louka. Podél ní běží úzká silnice a výhled vám zpestří vrcholová partie Lysé hory (1323m) čouhající nad mírně zaoblenou Skalickou strážnicí (438m). Z opačné strany na vás zpoza stromů vykoukne ještě Prašivá (706m), kousek Goduly (737m), daleko na obzoru Velká Čantoryje (995m) a v údolí pak obec Nošovice se svou rozlehlou průmyslovou zónou. Aslfatka svižně klesá až k rozcestí <b>Skalice, kostel, BUS (395m)</b> před <b>kostelem sv. Martina</b>. Na jeho místě kdysi stávala lesní kaple. Roku 1617 ji však dal majitel frýdeckého panství hrabě Bruntálský z Vrbna přestavět na kostel. Objekt kostela se skládá ze starší zadní části, jež je tvořena obdélnou lodí opatřenou zvenčí mohutnými opěráky a zakončenou polygonálním presbytářem, a z novější mohutné přední části s věží v ose průčelí. Tato novější část a převážně čelní fasáda jsou upraveny v klasicistně-empírovém slohu. Chrámový prostor byl kvůli vzrůstajícímu počtu farníků rozšířen mezi lety 1844-48. Kříž před kostelem pochází z roku 1785, z doby, kdy byl kostel povýšen na farní a kdy byla odstraněna původní dřevěná věž. Kostel má 2 zvony. Ty původní byly v roce 1916 a 1917 zrekvírovány pro vojenské účely, nové byly zakoupeny z dobrovolných darů obyvatel ve Vítkovických ocelárnách a zavěšeny 23.11. 1921.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Druhý nejbližší rozcestník se nachází až v Janovicích a cesta k němu je dlouhá 4,5km. Do té doby musíte přejít přes hlavní silnici, kde se nachází šesté nastavení NS Okolí Morávky ve Skalici. Tentokrát se tu dozvíte více o historii <b>Skalice</b>. Možná ani nevíte, že je tato obec součástí Frýdku-Místku, ale jejich katastry spolu nesousedí. Navíc má 3 enklávy, do niž se dostanete vždy jen jedinou silnicí, a to nám již známou Na Kamenci, Baštica a Kamenec. Pod kostelem tu pramení potok Skaličník a jak již ze všech těch místních názvů dedukujeme, je to tu samá skála a kámen. Skální pražce jsou typické pro koryto řeky Morávky, kámen na stavby zase se tu v minulosti těžil. První zmínka o obci jménem Scalicza pochází z roku 1305 a samostatnou byla až do roku 1980. Pokud by vás to zajímalo, velká část historie Skalice je podchycena ve zdejším muzeu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá turistická značka je neúprosná. Nenechá vás vůbec vydechnout a hned pokračuje kolmo proti Skalické strážnici (438m). Krátká zabahněná cesta končí na okraji lesa, odkud dále středně náročně stoupá širokou lesní pěšinou. Naučná stezka kopec pro jistotu obchází naokolo po silnici, avšak v lese se s ní ještě naposledy setkáte. U panelu č.9 stojí opět lavička, takže pokud si nechcete přečíst obecný text o funkci lesa, můžete aspoň posedět. Anebo počkejte, než svižným tempem dorazíte na konec tohoto lesa, kde je ještě jedna lavička a odkud se naskýtá rozhodně lepší výhled. Konkrétně na Lysou horu, Smrk, Kněhyni, část Radhošťského hřbetu, Ondřejník, Metylovickou hůrku a Palkovické hůrky. Zároveň se tu můžete rozloučit s NS u info tabule č.8, v níž se píše o vývoji podbeskydské krajiny, združstevňování či biodiverzitě.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Konečně se dostáváte na slušný povrch cesty. Asfaltová vozovka lemovaná stromy je rovná jako prut a nepřetržitě klesá. Asi po 300m se však stáčí vlevo a vrací se do Skalice. Z této zatáčky se otevírá úchvatné panorama hor. Pohled je stejný jako z oné zatáčky mezi poli nad přehradou Baška, jen je všechno o cca 2km blíž. Vlídná Prašivá (706m) je coby louku přeběhl, za ní Ropice (1082m) s Velkým Lipovým (1000m) a Kyčerou (833m), ta si jakoby podává ruku s protějším Travným (1203m), v jejich spojení se vytahuje Slavíč (1054m) a zprava na to kouká Lysá hora (1323m). Tento pohled si udržíte i poté, co na této odbočce neodbočíte. Rovnou za nosem tu totiž vede poněkud rozbahněnou polní cestou cyklostezka. Ta vás doprovodí po čase k širokému remízku, kde již stojí osamocená stavení a protéká tu dolíkem potok Baštice. Z dolíku rychle vystoupáte a postupně houstnoucí zástavbou se proderete až na okraj Janovic, jejichž vysoký kostelík na pozadí Kněhyně je vidět už z dálky. Sjezd do středu obce je příjemný a výhledový. Nalevo od kostelní věže vyčuhuje hřbet Smrku (1276m), napravo téměř celý Radhošťský hřbet (1257m) a hned vedle malý kousek Ondřejníka (964m). Jen co přejedete most přes potok Říčka, odbočíte hned vpravo, abyste se boční uličkou dopravili přímo před hostinec Ondráš, na jehož zdi má plaketu místní nejslavnější zbojník. Schovává se tu na kandelábru předposlední ukazatel trasy <b>Janovice, host., BUS (355m)</b>.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Janovice</b> vznikla někdy ve 13.-14.stol., první zmínka o ní pochází z roku 1447 a název získala pravděpodobně podle četnosti výskytu jména „Jan“ u svých obyvatel. Po nezaplacení státní daně přešlo panství roku 1636 do nuceného prodeje a koupil jej největší věřitel, hrabě Jiří Oppersdorf. Po jeho smrti převzal panství roku 1651 hrabě Pražma, který zvyšoval robotu a platové povinnosti natolik, že se po následné válce a neúrodě sedláci vzbouřili. Prvním zbojníkem té doby byl právě Ondráš (1680-1715), syn janovického fojta.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zhruba po 1km jízdy hlavní silnicí z kopce náhle značka odbočuje doleva a krátce stoupá. Je to příjezdovka k domkům pod Malým Pahorkem (454m). Nahoře už je to lepší, jen před prvními domy stezka náhle uhýbá na škaredou rozbitou cestu. Alespoň se tak otevře zajímavý výhled na hřbetní partii Ondřejníka (964m). Nato silnička schází do údolí pod Velkým Pahorkem (468m), kudy protéká Bystrý potok. Dole na stromě visí poslední rozcestník této dlouhé trasy, <b>Bystrý potok (370m)</b>. Ujeli jste teď 3km a 2km ještě zbývají. Musíte překonat malý můstek přes potok, tam před jedním z domků zahnete vpravo a kolem okrajové zahrady vystoupáte krátký zalesněný svah. Potom už je to pohoda a vidět je zase pěkně na Ondřejník. Úzkou pěšinkou mezi dvěma pastvinami se vydáte k nejbližšímu hospodářství, kde již začíná asfaltová silnice. Po té budete odteď již pouze svižně klesat až do Pržna. Vyjedete přímo u kostela Neposkvrněného početí panny Marie, takže pokud se potřebujete dostat zpátky k vlaku, nezbývá nakonec než ještě projet posledních pár set metrů na druhý konec dědiny, kde opět naleznete cedule <b>Pržno, ŽST (340m)</b>.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 12/2009
