<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Těšiňoky (575m) – Vyšní Mohelnice (750m) – Zlatník, BUS (625m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Pěkná, krátká, klidná, příjemná – to jsou charakteristiky této zelené spojnice mezi dvěma možná nejhezčími údolími v Moravskoslezských Beskydech. Z Masarykova údolí vás vyvede kvalitní asfaltka na osadu s krásnými, lokálně orientovanými výhledy, dřevěnými chalupami a horskými pastvinami. Klesání malebnou Vyšní Mohelnicí pak končí v lokalitě s turistickým zázemím a četnými sjezdovkami. Trasa měří 5km a je vhodná pro pěší, cyklisty, popřípadě dětské kočárky.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ukazatel <b>Těšiňoky (575m)</b> získal pojmenování podle nedaleké horské osady, která se za války nechvalně proslavila tím, že sem opilí partyzáni zavlekli a zastřelili hoteliéra Freuda z Ostravice. Jinak je rozcestí známé zejména jako zastávka na modré značce od hráze Šance (6km) na Bílý kříž (5,5km), kudy proti proudu Řečice putovali četní turisté již před stoletím. Žlutá odbočka odtud míří na Poledňanu (2,5km) a vaše zelená na Vyšní Mohelnici (2km).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Překročíte most přes Řečici, jež pramení pod Ježánkami a hned začnete stoupat středně vzhůru po horské silničce do úbočí bezejmenného vršku (760m) v masivu Lysé hory. Prozatím trasa neskýtá žádné výhledy, neboť vede lesem a jednotvárnosti předchází lehkým klikacením. Po cca 1,4km dorazíte k zajímavému místu, jímž je samota Pasička, rekreační dřevěný objekt na kamenném soklu, dříve domek pro lesní dělníky. Vedle něj roste přibližně 200 let starý, památkově chráněný <b>javor mléč</b> s obvodem kmene 432cm a výškou 25m (údaje k roku 2010), který je jedním ze tří nejmohutnějších chráněných javorů v ČR a je zároveň nositelem původního beskydského genofondu. Památným stromem byl vyhlášen 27.5. 2003.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pár desítek metrů zbývá do nejvyššího bodu trasy na hranici lesa a horské louky v osadě Vyšní Mohelnice. Vyjdete z lesa a vykouknou na vás vrch Huserka (929m) s vrcholovou partií Travného (1203m). Zabočíte doprava. Zpevněnou cestou podél lesa se přesunete k půvabné dřevjance se zelenými okenicemi, odkud již stezka středně klesá a čím dál lépe je vidět na protější hraniční horský hřeben. Bráno úplně zprava, na kraji panoramatu stojí Kozlena (886m), základní stavební jednotka gruňského hřbetu. Dál je tu v popředí malý bezejmenný (712m) a za ním dvourohá Smrkovina, jejíž první vrchol (924m) je spíše nenápadný a ten druhý (957m) pro změnu vystavuje na odiv své ostré severní úbočí. S menším odstupem pokračuje hřeben Polomkou (984m), Malým Polomem (1061m) a rozvrkočenou Nad Kršlí (1002m). Níž pod osadou se zvedá Obidová (832m) a znova je vidět kousek Travného.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Vyšní Mohelnice</b> je místní částí obce Krásná, kam od poloviny 19.stol. chodily děti z okolních osad do školy. Prostý tkadlec Josef Chovanec tu vyučoval od roku 1848 čtení tak, že chodil po jednotlivách chalupách a když obec najala zvláštní světnici, nastěhoval se do ní i se svými dvěma kozami a tkalcovským stavem. Za výuku každého dítěte dostával měsíčně 16 krejcarů a někdy taky pár záhonů osázených bramborami nebo lnem. První zděnou školní budovu postavila obec ve Vyšní Mohelnici roku 1878 (v Nižní Mohelnici to bylo o 4 roky dříve a v Dolní Krásné o 14 let později). Výraznou učitelskou figurou tu byl mezi lety 1863-1875 Jan Kubala z Frenštátu p.R., který navzdory zákazu nosil dlouhý černý plnovous, pročež jej školní inspektor nazval beskydským Krakonošem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Spojeno náhle s červenou turistickou značkou přichází zelené značkování do malého sedla s výhledem na Travný. Zde na kandelábru visí cedule rozcestníku <b>Vyšní Mohelnice (750m)</b>. Na Lysou horu je to odtud 5km daleko a na Visalaje po červené 3,5km. Zlatník by měl ležet na zelené značce o 2km níž, jenže to už není pravda. Směrovku vyrobili v roce 2009, tudíž nereflektuje pozdější přeznačení zelené trasy, které ji prodloužilo o víc než 1km. Změnu inicioval majitel pozemku, jemuž původní trasa procházela napříč dvorkem, kde chová zvířata. Tak se prostě chyťte nových zeleno-červených piktogramů a pozvolným středním stoupáním vyrazte do prořídlého lesa v úbočí bezejmenného vršku (750m), odkud vyježděná udupaná magistrála pokračuje podobným stylem dolů do sousední osady Muroňka.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ještě ve 40.letech 19.stol. byly všechny budovy v obci dřevěné, nízké, stísněné a pokryté šindelem. Styl domů i hospodářských stavení zůstával po dlouhou dobu stejný. Nejčastěji je tvořila jizba (obytná místnost) plus komora k uskladnění nářadí a potravin. Někdy byl místo komory přímo chlév. V polovině 19.stol. se v jednom domě tísnilo průměrně 9-10 obyvatel, k roku 1910 už o polovinu méně, protože pádem vrchnostenského panství se uvolnily poměry v záležitostech výstavby nových domů. V roce 1970 byla přesto stále ještě víc jak polovina domů v Krásné dřevěných (176), cihlových bylo 132 a 2 kamenné. 10 domů nemělo elektrický proud ani vodovod, 125 mělo jen elektřinu, 176 elektřinu i vodovod a jeden navíc i plyn. Myslete na to, až při sestupu do sedla na Muroňce zahlédnete nějaké dřevěnice.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Muroňka je místo, kde pod dohledem Giguly (tak se říká vrcholu Lysé hory), pramení v úbočí Obidové, v nadmořské výšce asi 710m <b>říčka Mohelnice</b>, jež zde v mělké prohloubenině mezi zahradami utváří 2 malé nádržky. Mohelnice odvodňuje plochu 40,5 km2, po 12,9km ústí v Raškovicích do Morávky a spolu s ní se vlévá do Baltského moře. Tady ve svém prameništi vyhloubila říčka terénní rýhu, podél níž se značka stáčí doleva na starou asfaltku a středním sklonem klesá z hřebene do zúženého údolí mezi Obidovou a Lysou horou. Sem tam spatříte nějakou chalupu, sem tam projdete pruhem lesa či krajem louky. Dojdete až pod chatovou oblast, kde se spojují stará a nová turistická stezka. Nad tou starou visí velká cedule s textem „soukromý pozemek, turistická stezka přemístěna“. Holt spousta lidí to má stále zažito jinak.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pokračujte v klesání, dokud se sklon afaltky úplně nezmírní. V tom místě dosáhnete lyžařského střediska Zlatník, kde narazíte na větší kryté posezení. Potom zbývá už jen přejít most přes Mohelnici a ve finále zlehýnka vystoupat k autobusové zastávce na Zlatníku. Při tom cestou potkáte bílý <b>kříž</b> z roku 1898, jediný kamenný kříž v katastru Krásné. Naproti němu stojí dřevěná soukromá chalupa, jež bývala kdysi školou. Zhruba 100 let staré jsou i obě chalupy situované u nájezdu na hlavní silniční tah. Pension Chalupa Zlatník bývala dříve obytným domem zvaným Boháčovice a v domě nalevo provozoval svůj obchůdek Frlog u Miarky jistý Antonín Miarka, obchodník a kupec, jehož snem bylo založit v obci franšízu pod názvem Filiálka Miarka. Své záměry ovšem neuskutečnil. Celá rodina Miarkových kolaborovala ve 2.sv. válce s nacisty a po válce byla za trest odsunuta do Německa.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestník <b>Zlatník, BUS (625m)</b> ukazuje zeleným hrotem 4km nazpět na Těšiňoky (víme však, že správná vzdálenost je 5km) a žlutým hrotem 4km do sedla Plato. Hned vedle se nachází hospoda, parkoviště, naproti ve svahu sjezdovka a mimo jiné ubytovací objekty též bývalá myslivna z roku 1936, přestavěná v roce 2006 na pension Myslivna Zlatník. Milovníky historie turistiky v Beskydech by rovněž mohla zaujmout přítomnost bývalé ikonické hospody Zlatník. Stačí popojít asi 50m severně na most přes Travenský potok a spatříte ji. Poprvé si v domě zřídil živnost v roce 1885 místní hajný Petr Foldyna, když vedle obchodu se smíšeným zbožím otevřel i hostinskou místnost, kde prodával kořalku, pivo a tabák. Právě zde ve Foldynově hospodě vyslechl básník Petr Bezruč v roce 1892 vyprávění o Maryčce Magdonové, jež byla obviněna z krádeže dříví a 1.11. 1891 odvedena k potrestání na frýdecký zámek. Svůj život pak zmařila 23-letá dívka skokem do rozvodněné Mohelnice v oblasti Řepčonky a pohřbena byla na Pražmě proti kostelu. Ať už to bylo s Maryčkou z Krásné jakkoliv, Bezruč z ní udělal jednu z nejsilnějších postav české poezie. V roce 1897 si tu otevřela hostinskou a výčepní živnost Anna Koloničná, jejíž syn František převzal koncesi v roce 1914. Jenže v polovině 20.let 20.stol. přestoupila jeho manželka Terezie k sektě adventistů sedmého dne, každou sobotu trávila mimo domov, a protože František adventisty nenáviděl, začal se opíjet takovým způsobem, až si na něj a jeho manželku stěžovali obyvatelé Zlatníku na Okresním úřadě ve Frýdku. V jejich dopise ze 7.11. 1926 doslova stojí: „V té hospodě nic nedostaně po některé dny, bo gazda nějsu k řeči, bo piju a una je mezi tymi sabatorami a boji se vuřtu do ruky chytnúť. A un spi a nima možné ho obudiť, bo tak jak je hluchy a ještě pijany. A v sobotu mivaju zavřené, nic tam nědostaně, ani pojesť ani vypiť.“ Od 1.1. 1927 až do konce 2.sv. války proto František Koloničný hospodu raději pronajímal. Na Zlatníku se v průběhu času vystřídalo 13 provozovatelů, z nichž poslední Anna Fluksová přestavěla hospodu do současné podoby a jezdí sem na chatu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zlatník jako takový je místní částí obce <b>Krásná</b>, o které najdeme první zmínku v urbáři frýdeckého panství z roku 1636. To se sem nastěhovali první osadníci a klučili les. Některá jména osadníků se shodují s pozemkovou knihou nové vsi Krásná z roku 1639, což lze brát za oficiální rok vzniku obce. Vrchnost osídlování nových území výrazně podporovala, proto v roce 1664 žilo v Krásné už 24 osob (tzn. mužů s rodinami), v roce 1770 to bylo 63 osob a v roce 1803 žilo v 75 domech celkem 473 obyvatel. Obdělávaná půda byla vhodná akorát pro pěstování žita a ovsu, největšího úspěchu ovšem dosáhly brambory. Naprosto většinu plochy obce pokrývaly pastviny, úhor či louky s pasoucím se hovězím dobytkem. Jak si posteskl zapisovatel urbáře, Valaši zcela obsadili horské pastviny svými krávami, a proto se ve zdejších Beskydech vůbec nevyskytovali jeleni. V průběhu 18.stol. se salašnictví přeorientovalo na chov ovcí a koz a ovčí vlna se stala významným exportním artiklem. Další možnost obživy skýtal les. V 2.pol. 18.stol. vzrostl zájem o rozvoj železářské výroby, při níž se používalo buď přímo dřevo, nebo dřevěné uhlí, takže poptávka po dřevě rostla. Vrchnost se snažila omezit salašnictví a znovu vysazovat lesy, jež byly dlouhou salašnickou érou téměř vykáceny. Potoky sloužily kromě plavení dřeva také k nevýznamnému chovu ryb, hlavně pstruhů pro zámecký stůl. Poddanské poměry nebyly sice v minulosti utěšené, ale krásenští obyvatelé se nikdy příliš nezapojili do nevolnických povstání ani vzpour. Výjimkou byl jakýsi Tesař, člen známé zbojnické skupiny vedené Ondrášem z Janovic. Daleko větší problém činilo Krásenským ustoupení od salašnického způsobu hospodaření, kvůli němuž se bouřili ještě na přelomu 19. a 20.stol. Nové uplatnění našli horalé v průmyslových oblastech v podhůří, v živnostech a pohostinství, neboť se již začal rozmáhat turismus. Větší migrace, turismus a nové komunikační prostředky zlepšily spojení se světem a ve 40.letech se v Krásné začalo s výstavbou obchodní silnice do Uher, která vedla podél potoka Mohelnice. Obce, jež se na její stavbě podílely, tímto výrazně konkurovaly frýdecké vrchnosti, ale svůj plán zřejmě nedotáhly do konce. Uvažovalo se o zbudování elektrifikované tramvaje, nakonec se po silnici jezdilo jen formanskými povozy a od 1.5. 1929 také autobusem. Dnes si proto stačí jen počkat, až se autobus otočí na Visalajích a po zmíněné nedobudované obchodní cestě se vrátíte zpátky domů.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 04/2018
