Pražmo, hot. Travný, BUS (425m) – Husinec (580m) – Baštice (570m) – Kabát (650m) – Kyčera, sedlo (873m) – Kykulka, vrchol (996m) – Ivančena, mohyla (825m)

Nejdelší trasa v masivu Lysé hory se táhne většinou po zpevněných cestách nebo širokých stezkách, přesto není příliš oblíbená. V létě bláto, v zimě neudržovaný stav, to mnoho lidí odrazuje. Nehledě na to, že se po 10km stoupání dostanete pouze k Ivančeně, odkud je to na vrchol ještě dalšího 3,5km daleko. Ani výhledů moc nečekejte. Dva nejhezčí se otevírají krátce po startu a těsně před cílem. Pozitivem této trasy jsou tedy klid, relativní nenáročnost, snadná orientace a možnost využít některou z mnoha zkratek k odbočení do civilizace.

* * *

Obec Pražmo se rozkládá na středním toku řeky Morávky. V roce 1777 majitel frýdeckého panství Jan Nepomuk Ferdinand hrabě Pražma z Bílkova oddělil část pozemků patřících obcím Morávka a Raškovice a v blízkosti své jelení obory založil obec nesoucí jeho jméno. Při založení proto dostala obec do znaku jelena stojícího mezi dvěma jedlemi. Díky tomu se může honosit také několika zvláštnostmi, např. hlavní autobusová zastávka se jmenuje Raškovice, hotel Ondráš a kostel asi 200 let nepatřil Pražmu nýbrž Morávce. Obyvatelé Morávky totiž nechtěli o svůj kostel přijít a žádali vrchnost, aby pozemky pod kostelem zaknihoval jako jejich. Hrabě vyhověl a teprve v 2.pol. 20.stol. byly pozemky převedeny Pražmu. Obec dlouho nesla název „Pražma“ nebo „Praschma“, označení bylo úředně ustáleno až v roce 1922. Hrabě Pražma přidělil původním 58 obyvatelům společnou pastvinu Zlaň o rozloze 35ha, na níž mohli pást dobytek. Spoluvlastnictví těchto pozemků přetrvalo dodnes. Lidé se zabývali pracemi v lese a zemědělstvím, v zimě pracovali na tkalcovských stavech. Počet obyvatel se zvýšil v 70. a 80.letech 20.stol., kdy tu Lesní závod vybudoval velké opravárenské středisko a snažil se vytvořit dobré zázemí pro své zaměstnance výstavbou bytových domů. Kromě kostela sv. Jana Nepomuckého (1817) jsou v obci drobné kamenné sakrální památky a zaniklý lovecký zámeček pod zaniklou jelení oborou.

Úvodní rozcestník Pražmo, hot. Travný, BUS (425m) je situován u hlavní silnice pod kostelem, asi 100m od autobusové zastávky. Jeho modrý hrot směřuje 7km na Prašivou, v opačném směru 3km na Přelač a červený hrot 3km na Husinec. Přímo nad rozcestníkem stojí kostel sv. Jana Nepomuckého. Jeho stavba byla zahájena v roce 1807, avšak kvůli napoleonským válkám se protáhla až do roku 1817. Do roku 1815 sloužil lidem původní dřevěný kostel postavený v roce 1762 hrabětem Janem Nepomukem Pražmou na prostranství před dnešním kostelem. Při něm byl založen roku 1791 hřbitov a postaven kamenný kříž, který zde stojí dodnes. Starý hřbitov sloužil k pohřbívání do roku 1964, pak byl parkově upraven. Pochována zde leží také žena, jejíž těžký osud se stal předlohou Bezručovy tragické básně Maryčka Magdónová, byť Bezruč svou Maryčku „pohřbil“ ve Starých Hamrech.

Modrá značka vede k zastávce, krátce podél silnice na Frýdlant a vzápětí se stočí na úzkou asfaltku podél Roveňského potoka. Místní část Roveň tvoří řada rodinných domů včetně několika starých roubenek. U brány jednoho z domů je na soukromém pozemku umístěna tradiční schránka se svatým obrázkem. Lokalita se nachází při úpatí kopce Obora (709m), jenž je součástí masivu Travného (1203m). Před vámi se rozpíná rovinnaté údolí říčky Mohelnice ohraničené z druhé strany úbočími lysohorské rozsochy Kyčera (906m), přičemž údolí se dále zužuje a v jeho čele se vypíná Malchor (1219m) korunovaný vysílačem. Vypadá to, jako by vysílač stál přímo na Malchoru, ale není to tak. Stojí ještě o kilometr dál na vrcholku Lysé hory (1324m).

Červená značka přejde Roveň a stáčí se kolem kravína k BUS zastávce Na Kaluži, odkud se naskýtá hezký pohled na část hřebene Prašivé od úvodní Malé Prašivé (707m) přes samotnou Prašivou (843m) přepaženou výraznějším Čupelem (872m), a přes Kotař (861m) po Lipí (902m). U zastávky odbočíte na vedlejší cestu směřující k úpatí lysohorské Kyčery a přejdete most přes Mohelnici. Kamenitá říčka Mohelnice pramení asi 720 m.n.m. v úbočí Obidové a odděluje masiv Lysé hory od masivu Travného. Tok má délku 12,9km, plochu povodí 40,5 km2 a při ústí do řeky Morávky v Raškovicích disponuje průměrným průtokem 1,09 m3/s.

Asfaltová cesta mezi domy tvoří hranici katastrů obcí Krásná a Raškovice. Jedním z orientačních bodů je zde dřevěný kříž neznámé datace, od něhož počíná silnička výrazně stoupat. Poslední obydlený úsek je lemovám rozsáhlými polnostmi, díky nimž postupně získáte skvostný půlkruhový výhled na údolí Raškovic i na protější hřeben Prašivé, táhnoucí se od Malé Prašivé přes dva hrby Kotař a Lipí a přes plošší vrcholy Ropička (918m) a Příslop (946m) na rozložitý Velký Lipový (999m). Pokračování hřebene je zacloněno vrškem Obora (709m) s osídleným úpatím při kostelíku v Pražmě. Ve chvíli, kdy se značená cesta zalomí doleva a stoupá příjezdovkou k roubence pod lesem, se výhledy obohatí o omezený výhled na Frýdecko-Místecko, zejména na Frýdek s mega sídlištěm Slezská či Havířov.

Zpevněná příjezdovka míří výrazně vzhůru proti úbočí Kyčery, jež je tvořeno pastvinami s pruhy lesa. Za zády máte stále hřeben Prašivé, nalevo dohlédnete až k Velkému Lipovému, za nímž přes úbočí Travného vystupují horní partie Slavíče (1055m) a z druhé strany se vytrácí výhled na Havířovsko. U výše položených hospodářství se pasou ovce. Čím blíže lesu, tím výraznější je stoupání a tím horší cesta. Ta se brzy promění ve starou svážnici, zamíří do částečně vytěženého lesa a vytáhne vás na zpevněnou vrstevnicovou cestu obíhající horu. V tu chvíli narazíte na nekompletní ukazatel Husinec (580m), pojmenovaný podle místní části Raškovic, rozkládající se při severním úpatí kolem Žižkova potoka. Za sebou máte 3km, před sebou 1,5km na Baštici.

Celý následující úsek půjdete téměř po rovince po široké uježděné cestě. Na vymýcených plochách kolem se pomalu obnovuje les, přes který lze pozorovat horní polohy protějšího hřebene Prašivé i okolí podhorských Nošovic či Ostravsko. Hora Kyčera má tvar rozevláté sukně s mnoha záhyby, proto se cesta brzy také stáčí, krátce volně klesá do údolí potoka Baštice a v závěru vám ukáže protější úbočí i centrální vrchol. Na rozcestí Baštice (570m) se střetává vrstevnicová cesta s přímou cestou z údolí. Značka se na ni okamžitě naváže a pokračuje zpříma proti vrcholu Kyčery (906m). Příští zastavení je opět 1,5km daleko.

Široká zpevněná cesta dělá ostrý oblouk přes rýhu potoka Baštice a začne výrazně stoupat zalesněným úbočím bez významnějších výhledů. Po překonání dalšího terénního ohybu nastává vleklé volné klesání k zářezu potoka Říčka, kde visí ukazatel Kabát (650m). Za sebou máte již 6km a do cíle 5km. Nejbližší úsek trasy o délce 3km vás vytáhne vzhůru na hřeben. Však také hned odbočíte vlevo na prudce stoupající svážnici a směřujete jakoby serpentinou nazpět. Za zády se vám otevře omezený výhled k úpatí Ondřejníka, na Metylovice a část Frýdlantu, na Ondřejník (890m), Čupek (524m) a Myslíkovské hůrky s nejvyšší Kozlovickou horou (543m). Vzápětí se stezka posune do oblasti zasažené skalním sesuvem. Všude okolo leží skutálené obrovské balvany a v lese lze pozorovat rozsáhlý zásyp hrubými kameny. Středně stoupající svážnice se poté zakousne do prudkého zalesněného svahu a ovíjí pomyslnou hranu terénního záhybu nazpět k potoku Baštice. Je však už víc než 150 výškových metrů nad dříve zdolanou cestou.

V nadmořské výšce 755m ústí lesní svážnice do asfaltky vinoucí se z údolí potoka Borový a bude se jí držet až do sedla na opačné straně Kyčery (2km). Silnička mírně až středně stoupá západními úbočími hory a nabízí občasné průhledy na šíré Ostravsko s nejbližším velkým městem Frýdek-Místek. Posléze se ukáže lysohorský výběžek Kykulka – Tanečnice, po jejímž boku vede žlutá turistická značka z Bystrého. Vidíte celý masiv Ondřejníka s nejvyšším bodem Skalka (964m), město Frýdlant nad Ostravicí či Myslíkovské hůrky. Brzy nato pak dorazíte do horského sedla se skladem dřeva v zátylku Kyčery (906m), kde se u rozcestníku Kyčera, sedlo (873m) sbíhají červená značka z Pražma (9km) se zelenou značkou z Krásné (5km). Červená značka nyní pokračuje 1,5km na vrchol Kykulky.

Značený turistický chodník se striktně drží hlavního hřebene a po lesní svážnici se pouští do zdolávání vrcholu Muroňky (966m). Stoupání je asi 700m dlouhé a graduje svůj úhel od volného po ostrý. Pás vytěženého lesa ve spodní části úseku umožňuje postupně shlédnout známý hřeben Prašivé od Velkého Lipového (999m) po Malou Prašivou (707m) včetně nenápadně se připojivšího vrcholu Javorový (1032m) a Ropice (1083m). Druhý průsek pod vrcholem Muroňky dává pro změnu nahlédnout na lysohorský výběžek Tanečnice, horní polohy Ondřejníka, Myslíkovské hůrky či Palkovické hůrky.

Zdolání vrcholu Muroňky dá člověku pořádně zabrat. Na malém travnatém plácku se sbíhají lesní chodníky ze tří hlavních směrů, přičemž značka se chytá toho vpravo, jenž svižně klesá do plytkého sedla a odtud konečně zahlédne vrchol Lysé hory (1324m) s vysílačem. Ze sedla pokračuje stezka ostrým stoupákem na vrchol Kykulky. Ten je označen rozcestníkem Kykulka, vrchol (996m) a červenou značku tu doplňuje zelená směrovka 1km na Tanečnici či 5km ku Satině. Kykulka má výrazný kuželovitý vrchol, podobně jako Lysá hora. Vrcholovému kuželu Lysé hory se ostatně říká Gigula, což je velmi podobné slovo jako Kykula. Staří Valaši slovem Gigula, potažmo Kykula, označovali ostré kuželovité vrchy. Stačí si to slovo vyhledat v mapě a najdete jich asi 25 – všechny v Beskydech či přilehlém slovenském regionu. Dál jsou tu dvě Kykulky a v Javornících jedna Gigula.

Posledního 0,5km na Ivančenu je to zostra z kopce. Přímo před vámi vystupuje zpoza stromů Lysá hora (1324m) s předsazenou rozsochou Malchor (1219m), více vpravo stojí samostatný Smrk (1276m), Kněhyně (1257m) a Radhošť (1129m), vlevo Travný (1203m). Ze sedla pod Ivančenou je pak hezky vidět zpátky na Kykulku. Na křižovatce cest v sedle pod Kykulkou je situován závěrečný rozcestník Ivančena, mohyla (825m). Zde červená značka po 10km (resp. 10,5km) končí. Pokračovat můžete po modré 3,5km na vrchol Lysé hory, nebo 7,5km do Frýdlantu. Mohyla Ivančena se rozkládá asi 150m dál směrem na Lysou.

Mohyla Ivančena je na Lysé hoře známý pojem. 1,4km vzdušnou čarou odtud v úbočí Lukšince se u věčně studeného jezírka nacházelo skautské tábořiště Chladná studna, sloužící za války jako mrtvá schránka odbojových skupin pro předávání potravin a zpráv. Konaly se tu porady, cvičení apod. Od mohyly na něj bylo dobře vidět. V posledních dnech 2.sv. války se v tábořišti konal organizovaný odchod do hor a ozbrojené povstání, které však bylo prozrazeno a několik mladých skautů ho zaplatilo životem. Gestapo je 24.4. 1945 popravilo kulkou do hlavy na starém židovském hřbitově v polském Těšíně. Po válce vystoupilo 5 ostravských Junáků na místo dnešní mohyly a 6.10. 1946 zde vztyčili jednoduchý kříž v upomínku svých popravených přátel. Do prázdné lahve umístili vzkaz, aby každý, kdo půjde kolem, přidal k uctění památky mrtvých další kámen. Kámen po kameni tak vznikal v horách ukrytý protest proti nesvobodě. Od obnovení Junáka se každý rok kolem 24.4. konala na Ivančeně velká skautská sešlost. Skauti, trampové i obyčejní lidé si výstupem k Ivančeně připomínali hrdiny protinacistického odboje a vyjadřovali tím také vzdor proti vládnoucímu bolševismu. Komunistický režim se podobných akcí obával a výstupům na Ivančenu se snažil všemožně zabránit. Zákazy, příkazy a kontroly vyvrcholily v dubnu 1981, kdy se nemalá skupina ozbrojených příslušníků SNB snažila vyprovokovat účastníky akce k nějaké protisocialistické reakci. Marně. Nebylo v policejních silách dlouhodobě kontrolovat všechny návštěvníky Lysé hory a vyhazovat jim kameny z batohů. Za více než 60 let tak vynesly tisíce lidí na Ivančenu tolik kamenů, že by je muselo odvážet 23 nákladních aut. Charakteristickou podobu vtiskly mohyle stavební úpravy Miloše Tvrdého řečeného Harry. Ke kamenům přibývaly nejrůznější tabulky se vzkazy a protitotalitními hesly. V prosinci 1994 neznámí vandalové mohylu poškodili a porozbíjeli pamětní desky. Následujícího roku vznikla iniciativa v čele se skautem Pavlem Ženatým, které se podařilo získat dostatek financí k rekonstrukci. Mohyla byla posunuta o pár metrů níž a její základy zpevněny. Slavnostního posvěcení se ujal biskup František Lobkowicz. V roce 2015 měla mohyla na délku už 18m a výšku 3m. V důsledku její opakované nestability se Junáci rozhodli přistoupit k další rekonstrukci, jež byla dokončena v roce 2015. Nyní má proto Ivančena podobu dlouhých kamenných teras namísto jedné kamenné hromady. Jména popravených skautů najdete vytesána na čelním kamenném bloku.

Aktuálnost k 03/2024          

Délka trasy: 10,4 km

Převýšení: 605 m