<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Skalky, rozc. (411m) – U Čerťáku, rozc. (390m) – Nad Straníkem (420m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato modrá, 5km dlouhá výletní trasa není bohužel ničím zajímavá a nemá ani významnou terénní diverzitu. Kdo se na ni vydá, skončí nejspíš hned u přírodního koupaliště Čerťák. Zbytek stezky se totiž celý táhne lesem po veskrze monotónní úboční cestě jen s několika skromnými výhledy. Zdolat to lze i na kole.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Trasa začíná na malé odstavné ploše u rozcestníku <b>Skalky, rozc. (411m)</b>, kde přímo navazuje na červenou značku z Nového Jičína (2,5km) na kopec Svinec (1,5km). Z města se sem dá vyjet autem a nedaleko stává i autobus. Modrá šipka ukazuje 1,5km po silnici k Čerťáku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Dřív než vyrazíte, vstupte mezi stromy lemující vozovku a z okraje louky pohlédněte na východ, kde se v podélném dolíku říčky Zrzávky rozkládají Bludovice, místní část Nového Jičína. Nad nimi se roztahuje travnaté dvouvrší Žilinský kopec (377m) – Hýlovec (434m) s čepičkami stromů na obou vrcholcích, za nimiž v údolí leží ves Žilina, další místní část Nového Jičína. Nad Žilinou se pak zvedají částečně zalesněné Libotínské vrchy s dominantním Puntíkem (500m) či napravo situovanou Jedlí (544m), mezi nimiž se nad sedlem v linii Hýlovce zřetelně rýsují Červený kámen (690m) s Tichavskou hůrkou (542m). Nalevo od Puntíku stojí Libhošťská hůrka (494m), napravo od Jedle Velký Javorník (917m) s rozhlednou, u něj Kyčera (875m) a Dlouhá (859m), známé to obliny Veřovických vrchů. Úplně vzadu tímto směrem se rýsují též Kněhyně (1259m) a Smrk (1276m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Silnice se svažuje mírně až středně dolů. Za BUS zastávkou ji značka opouští, aby rychle seběhla po zpevněné cestě dolů na výletiště zvané Čerťák s oblíbeným přírodním koupalištěm a jednoduchým sezónním bufetem. <b>Nádrž Čerťák</b> má poněkud atypický původ. Vznikla kolem roku 1902 úpravou rybníka, jenž patřil k vodnímu mlýnu. Mlýn již nestojí, ani náhon se nezachoval, avšak něco tu přeci jen zůstalo. V základech mlýna vyrostla roku 1902 prvorepubliková výletní <b>restaurace Čertův mlýn</b>. Proč Čertův? Kojetínský mlýn, postavený počátkem 19.stol., byl totiž zajímavý jednou věcí – strašil v něm čert. Podle pověsti se na konci třicetileté války vracel přes Starý Jičín domů vysloužilý voják. Protože se už blížil večer a on ztratil směr, poptával se lidí na cestu. Ochotně mu ji ukázali, ale zapřisáhli ho, aby si nezkracoval cestu přes Svinec. U silnice tam stojí mlýn, kde přes 20 let nikdo nebydlí a straší v něm. Kdo ve mlýně zůstane přes noc, živý se rána nedočká. Nikoho z těch, co to zkoušeli, už prý nikdy nikdo neviděl. Jenže voják měl pro strach uděláno. Před večerem si v Jičíně vyprosil několik voskových svící, provaz z lipového lýčí a vypravil se za soumraku k polorozbořenému mlýnu. Vstoupil do nepořádkem zaházené světnice, sedl na židli, zapálil svíčku a do ruky si připravil provaz. Kolem půlnoci najednou zašuměla voda ve vantrokách, mlýnské kolo zaskřípalo a dalo se do pohybu. Za velkého rachotu mlel mlýn naprázdno. Tu se zčistajasna začaly blížit ke světnici kroky. Voják zpozorněl. Dveře zaskřípaly a objevil se myslivec s dlouhým perem za kloboukem. „Již 5 let jsem neviděl živého člověka, copak hledáš v mém domě? Ty se nebojíš, když jsi v tato zlopověstná místa zavítal?“ Pronesl myslivec. „Vím a proto jsem zde“, odvětil voják. „Hledáš nocleh? Dostaneš dobrý nocleh. Pojď za mnou“, vyzval ho myslivec. Sotva se však otočil, hodil přes něj voják lýkový provaz a mocným trhnutím strhnul myslivce k zemi. V ten okamžik se myslivec proměnil v odporného čerta, řval a cukal sebou, ale nic mu to nepomohlo. Darmo ďábel hrozil a obratem nato sliboval. Voják svázaného čerta popadl a dovlekl k mlýnskému kolu, aby mu dal za vyučenou. Vtom někde v Kojetíně zakokrhal kohout a čert se rozplynul. Od té doby se už nikdy neukázal a vděčná vrchnost darovala Kojetínský mlýn statečnému vojákovi, z něhož se stal dobrý mlynář.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Asfaltka prochází pod hrází kolem bývalé restaurace Čertův mlýn s letopočtem 1902 ve štítu a rovinkou vstupuje do lesa. Za chvíli potkává na stromě visící ukazatel <b>U Čerťáku, rozc. (390m)</b>. Příští rozcestník bude po 3,5km ten poslední. Mimochodem visí tady taky zelené směrovky s datací 2012, nicméně zelená trasa byla mezitím zřejmě zrušena, protože ani na Skalkách, ani v Žilině žádné zelené směrovky nejsou a není to zaznačené ani na Mapy.cz. Každopádně na modré značce vás nyní čeká pravoúhlá odbočka vpravo na uježděnou lesní cestu, překročení Kojetínského potoka a pozvolné, později střední až náročné stoupání proti úbočí Čertova vrchu (463m). Pod vymýceným vrcholem se cesta stáčí nalevo a dál stoupá ve středním úhlu šikmo proti svahu vedlejšího Stranického kopce (529m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vertikální hrana kopce skýtá malé zastřešené posezení s výhledem na Beskydy. Spatříte čtyři hrby Veřovických vrchů, tj. Velký Javorník (917m), Dlouhou (859m), Krátkou (767m) a bezejmenný (768m). Od Javorníku doleva se nepatrným náznakem odhaluje Kněhyně (1257m), zřetelnější jsou pak Folvark (1060m), Velká Stolová (1046m) a samostatný masiv Smrku (1276m). Terén v předpolí taky není rovný. Vidíte z Javorníku vybíhající „packu“ Horeček, bok pahorku Na Peklech (602m), Štramberčík (498m), úpatí Libotínských vrchů či travnaté pahorky bez názvu ležící mezi Hodslavicemi a Životicemi u NJ, z nichž jediný rozeznatelný je Mořkovský vrch (427m) se stožárem na špici. Obce odtud nejsou vidět žádné. O malý kousek později se otevře druhý výhled naproti na zalesněnou Homoli (434m), Libotínské vrchy, na shluk kopců kolem Štramberka, tj. Bílou horu (557m) s rozhlednou, vytěžený půlkopec Kotouč (511m) a Červený kámen (690m). Jako bonus se v dáli odkrývá ještě ondřejnická Skalka (964m), za ní Malchor (1219m) a nejvyšší vrchol Beskyd – Lysá hora (1323m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Dál už je trasa monotónní. Široká vrstevnicová svážnice vede lesem s minimálními výškovými výkyvy, oživuje ji pouze zaklenutí tří drobných přítoků Zadního potoka. Po takovýchto 1,8km přichází stezka opět na jakousi hranu masivu pod vrcholkem Strážnice (545m). Kdybyste po této hraně sešli dolů, narazíte na Přírodní památku Polštářové lávy ve Straníku, což je zajímavé místo, které můžete snadno navštívit po ukončení trasy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Posledních cca 280m klesá stezka středně z kopce a napojuje se na silnici ze Straníku do Kojetína. U cesty visí rozcestník <b>Nad Straníkem (420m)</b>, kde modrá značka po ušlých 5km končí. Šipky navazující červené trasy ukazují 6km dolů do Hostašovic a nahoru 2km na Svinec. 470m směrem dolů jsou ony zmiňované lávy ve Straníku, 100m nahoru bývalý malý pikritový lom či 770m nahoru Přírodní památka Pikritové mandlovce u Kojetína – to kdybyste se chtěli ještě někam podívat.</p> </font></div>
Aktuálnost k 04/2017
