Smrk, sedlo (1150m) – Pod Malým Smrkem (1000m) – Šance (570m) – Šance, přehr. (535m)

Hora Smrk je druhý nejvyšší vrchol Beskyd a podobně jako K2, druhá nejvyšší hora světa, má oproti svému o kapku vyššímu protějšku strmější svahy, její zdolání je obtížnější a také sestup dolů může hodně bolet. Tato žlutá trasa má délku 5,5km s převýšením 615m (spolu s vrcholem 741m), což značí převýšení 112m na 1km (potažmo 114m na 1km) a je ze všech tras tou nejkratší a nejnáročnější. Cestou uvidíte česko-slovenské pohraničí, možná Malou Fatru, možná při troše štěstí i Tatry, ale určitě malebnou vodní nádrž Šance, která svým vznikem zapříčinila konec historie části jedné obce.

* * *

Smrk (1276m) leží v Moravskoslezských Beskydech a v jeho masivu najdeme několik menších vrcholů: Malý Smrk (1173m), Smrček (858m) a Malý Smrček (711m). V horní části nejsou žádné horské chaty ani hotely. Horu obtékají řeky Ostravice a Čeladenka, poblíž sedla mezi Smrkem a Malým Smrkem pramení Bučací potok, který v nadmořské výšce cca 800m vytváří tzv. Bučací vodopády, jedny z největších kaskádových vodopádů této části Karpat. Bučací potok je zároveň jednou z 8 přírodních rezervací, z nichž největší je PR Smrk (337,68ha) zahrnující téměř celou vrcholovou partii hory. Ve většině PR převládají smrkové lesy s příměsí buků a jedlí, místy jeřáb a javor. Dne 25.1. 2006 spadla na Smrku lavina, jejíž obětí se stal jeden lyžař. Do dějin vstoupila jako první zaznamenaná lavina v Beskydech s tragickými následky.

Žlutá turistická značka startuje u rozcestníku Smrk, sedlo (1150m). Zmíněné sedlo se však nachází až pár metrů od rozcestníku, mimo les. Leží mezi vrcholy Malý Smrk (1173m) a Smrk (1276m), přičemž první je od sedla vzdálen cca 250m a druhý cca 1000m. Sedlo Smrku skýtá relativně slušný výhled na soutok Čeladenky a Ostravice s obcemi Ostravice, Frýdlant n.O. či Malenovice. Podle úhlu pohledu je vidět také část sousední Lysé hory (1323m) a Ondřejníka (964m). Sedlem Smrku prochází červená značka přes vrchol ke kapli do Horní Čeladné (10km), druhá červená sestupuje do Ostravice (7km) a modrá se žlutou teď jdou 1km společně, načež se rozdělují a modrá pokračuje dál na Samčanku (8km).

Úzká vyšlapaná pěšina se od počátku lepí na úbočí Malého Smrku. Přejdete krátký úsek kolem nevysokých smrků, přes jejichž špičky lze pohlédnout na protější stranu hřbetu Smrku, též na část rozbrázděných Vsetínských vrchů a Javorníků s nepřehlédnutelným lyžařským střediskem Kasárne, nato vbíhá pěšina do vysokého lesa, rychle klesá dolů, poté na chvíli zvolní a otevře výhled ku Slovensku, kde za dobrého počasí uvidíte Malou Fatru či Tatry. Následně se opět pouští úzkým koridorem stromů střemhlav dolů a vybíhá na úboční silničce. Odtud se naskýtá opravdu pěkný pohled ke slovenským hranicím. Navzdory bariéře smrčků odtušíte hladce klesající svahový hřbet Smrku vytvarovaný potoky Kyčerov a Břestový, druhý vyšší bezejmenný hřbet, vrchol Smrku (1276m) a nakonec vzadu hlavní rameno hory, kudy vede hřebenová značka. Úpatí Smrku volně přechází v mozaiku menších zelených vršků, z nichž nejvyšší je Trojačka (987m), za níž v zákrytu vystupuje z dlouhého kompaktního hřebene Vsetínských vrchů jejich nejvyšší vrchol, Vysoká (1024m).

Pěšina zešikma kříží silnici a ubírá se níže do lesa. Zde naprosto nenápadně, bez upozorňujících zelených tabulek, prochází cípem PR Malý Smrk, o níž vám však více povím až za chvíli. Úzká lesní pěšinka pozvolna přechází z lesa na zarůstající mýtinu, která už leží mimo PR. Pod mýtinou stojí malá dřevěná lovecká chata zvaná Včelín s info panelem o Smrku a na dohled od ní na stromě visí rozcestník Pod Malým Smrkem (1000m). Tady se od žluté značky odděluje modrá, aby po 5,5km sestoupila k BUS zastávce Velký potok, případně došla zvolna až na 7km vzdálenou Samčanku. Žlutá bude nyní 3,5km klesat k vodní nádrži Šance.

Pěšina se rozšiřuje, je kamenitá a výrazně klesá vysokým lesem až na širokou asfaltku, kudy se v létě prohání cyklisti a v zimě běžkaři. V podstatě obtáčí téměř celou horu a vybíhá z ní bezpočet dalších cestiček i pěšin, včetně tzv. Barabské stezky, jež se vine po vrchní partii severního úbočí hory. Nástup na ni můžete učinit třeba zde na velkém rozcestí. Je to ta, u jejíhož ústí stojí zelená cedule PR Malý Smrk. Přírodní rezervace Malý Smrk vás teď bude provázet zhruba v délce 1km, zatímco budete klesat mírně z kopce. Rezervaci tvoří 2 izolované části se zachovalými zbytky smíšených lesních porostů s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami charakteristickými pro tento vegetační stupeň karpatské oblasti. Obě části jsou navzájem propojeny vyhlášeným ochranným pásmem. Nachází se na svazích Malého Smrku (1173m) v nadmořské výšce 680-1050m v katastru Ostravice a jejím posláním je umožnit přirozené procesy v lesním prostředí. Zřízena byla vyhláškou Správy CHKO Beskydy dne 20.9. 2004 a má celkovou rozlohu 106,4034ha. PR se vyznačuje velmi členitým reliéfem s příkrými, erozně denudačními svahy a extrémními sklonovými poměry. Místy dosahují svahy sklonu přes 35°, především v severní části území. Místy jsou pokryté ostrohrannou balvanovitou sutí. Značná část svahů je také postižena sesuvy, hlavně v jižní části rezervace a pod vlastním vrcholem Malého Smrku. Floristicky představuje PR velmi bohatá lesní společenstva s dominantním podrostem brusnice borůvky. Ze vzácných a ohrožených taxonů je nutné zmínit oměj tuhý moravský, což je karpatský prvek potočních lemů zařazený do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Druhově bohatým substrátem je tlející dřevo, na němž se vyskytují i zástupci kriticky ohrožených mechorostů, např. játrovka pařezovec křivolistý. Nejvýznamnějším nálezem je tzv. naturový druh mech šikoušek zelený. Na mnoha místech byla nalezena ohrožená prstenatka plazivá a jednou také ohrožený šurpek tupolistý. PR Malý Smrk je i zajímavou mykologickou lokalitou s řadou vzácných, zejména saprofytických a parazitických dřevních druhů hub, vázaných svou existencí na porosty starších jedlobučin, acidofilních bučin, smrkových bučin a suťového lesa. Staré lesní porosty odlehlého horského masivu Smrku poskytují vhodné životní podmínky zvířecím druhům náročným na klid. Doposud zde bylo zjištěno 351 druhů motýlů z 29 čeledí či přes 60 druhů vzácných a ohrožených ptáků. Na území rezervace přežívá tetřev hlušec a hnízdí jeřábek lesní – oba patří k prioritním druhům a u jeřábka se jedná navíc o nejpočetnější populaci v rámci celé CHKO. Z drobných savců byla zaznamenána silně ohrožená myšivka horská. Oblast Smrku je součástí trvalého biotopu rysa ostrovida a přitahuje další velké šelmy, které do Beskyd přecházejí ze slovenských hor. Několikrát tu byl zjištěn medvěd hnědý a v lesích na jižním úpatí byly pozorovány stopy vlka.

Úboční silnička se stáčí do široké vyhloubeniny koryta potoka Růžanec, odkud se již otevírá pohled na rozsáhlou údolní nádrž Šance, podkovu vrchu Těšínočka (919m) a na vrchol majestátního masivu Lysé hory (1323m), nejvyššího vrcholu Beskyd. V tuto chvíli se již poohlížejte napravo do lesa, kam nyní žlutá turistická značka pokračuje. I po této silnici byste brzy došli do civilizace, jenže byste se vyhnuli docela pěknému místečku, vzdálenému jen coby kamenem dohodil. Na svahovém hřbetu se tu v nadmořské výšce 720-760m nacházejí výrazné geomorfologické útvary zvané mrazové sruby. Ty jsou založené na monoklinálně ukloněných godulských vrstvách a mají výšku 2-3m. Jen slezete trochu drsnějším způsobem na pěšinu podél skal a už můžete hned od té horní nakukovat opět do údolí na vodní hladinu přehrady. Zhruba ve střední části skalního hřebene se dá vylézt na jeho okraj a sledovat kus krajiny za přehradou, třebas Těšínočku (919m), jež tvoří velký díl pobřeží Šance, na ni navazuje Kyčera (656m) a hřebínek tzv. Zadních hor na hranici České republiky a Slovenska. Úsek pěšiny podél mrazových srubů je dlouhý možná až 250m. Jde se ostře z kopce ne příliš vyšlapaným terénem. Dalo by se říci, že právě zdoláváte nejhůře schůdnou část žluté trasy. Až o kus níž se to klesání zmírňuje a z lesa náhle uvidíte přes holé kmeny vysokých smrků modrou hladinu přehrady s typickou hranatou odběrnou věží a hráz. V tomto bodě cesty se směr pěšiny lomí doprava a klesá opět výrazně z kopce, až se zastaví u lesní svážnice. Musíte jen přeskočit příkop. Dál už půjdete po pevné cestě, která zakrátko ústí do frekventované silnice Ostravice – Bílá, kde se nachází předposlední rozcestník trasy, Šance (570m). Za sebou máte úspěšně 4,5km, do cíle zbývá poslední 1km.

Proč se vlastně přehrada Šance nazývá Šance? Správně se vlastně jmenuje „Na Šancích“ a byla pojmenována podle malé pevnůstky zvané šance (z německého Schanze). Tyto šance, drobné vojenské pevnosti, vznikaly v 17.stol. na obranu obchodních cest a horských údolí, kudy hrozilo nebezpečí vpádu uherských povstalců. Její lokalizace ani doba či způsob zániku nejsou známy. Existují dvě teorie. Jedna praví, že se šance nacházely někde na ostrohu nevysoko nad soutokem řeky Ostravice a potoka Řečice, což je přibližně v místech, kde dnes stojí odběrná věž, a její skromné terénní pozůstatky byly zničeny zatopením údolí. Druhá teorie zas umisťuje pevnost na výběžek zvaný Šance, kde dnes stojí stejnojmenný turistický ukazatel, jenže tady se žádné terénní pozůstatky nenašly, ač by odtud byl jinak v případě odlesnění ideální výhled na celé údolí Ostravice od Zadních hor až takřka po Novou Dědinu, kde se nacházely další drobné šance. Tyto pevnosti měly vesměs stejnou podobu. Jednalo se o typ zvaný reduta, čili čtvercový objekt se zvýšeným sypaným obvodem mnohdy zpevněným kameny. Uvnitř se v nárožích nacházely rampy pro rozmístění děl, kolem obvodu pevnosti byl vyhlouben příkop, uprostřed nádvoří většinou stála jednoduchá srubová stavba pro posádku. Něco málo dává o lokalizaci šancí tušit jedna stará mapa Beskyd zachycující velmi stručně a schematicky tok řeky Ostravice od pramene po Frýdlant. Na té je jasně zachycena pevnost a u ní dosti nečitelný nápis „redoute“ (reduta) a nad ním „rzeczicza“ (Řečice). Jedná se o pravidelný čtvercový objekt s masivním obvodem a výraznými hranami. Kolem pevnosti je schematicky vyznačen i příkop. Vnitřní zařízení vykresleno není. O autenticitě mapy vypovídají pouze některé názvy připomínající zdejší lokality a také vykreslení druhých šancí, které svou polohou a tvarem odpovídají šancím na Nové Dědině u Frýdlantu n.O.

Bohužel, hlavní silniční tah podél přehrady není turistům uzpůsoben, proto zde nenajdete žádný chodník a musíte si dávat pozor na projíždějící auta. Téměř nad hrází máte možnost shlédnout ještě z okraje vozovky přes strmý odlesněný svah dolů. Spatříte hluboké údolí obce Ostravice, nad níž se téměř hrůzostrašně vypíná vysoká sypaná hráz přehrady zaklíněná mezi masivy Malého Smrku (1173m) a Čupelu (943m), podél Čupelu se voda rozlévá do údolí Řečice a je vidět i výběžek hory Těšíňočka (919m), resp. jejího přilehlého předvrcholu Baňa (819m). Silnice klesá až na úroveň paty hráze, ovšem zhruba v polovině klesání se žlutá značka zastavuje u malého odpočívadla s informačním panelem o přehradě. Odtud se dá snadno pěšky sejít na korunu hráze, hráz přejít, podívat se, jak voda z přehrady vytéká do upraveného koryta Ostravice a vine se směrem ku obci. Co by vás mohlo zajímat, jsou technické parametry hráze. V době výstavby šlo o nejvyšší sypanou hráz ve Střední Evropě. V koruně má délku 342m a dosahuje maximální výšky 65m. Jádro hráze tvoří hliněné těsnění, okolo něj je filtr, ten zvenčí obklopuje štěrk, zašikmený tvar jádra je podepřen sutí s netříděným lomovým kamenem a z obou stran je vše obsypáno drceným lomovým kamenem (pískovec). To je ta vnější viditelná vrstva. Hráz však taky obsahuje ještě pod úrovní dna zabudovanou injekční štolu, do níž se dá vstoupit z obou stran hráze a kde pracovníci Povodí Odry kontrolují nejrůznějšími měřícími přístroji tlaky v hrázi a další podobné věci. Přehrada Šance byla vystavěna mezi lety 1964-1969 z důvodu nutnosti vytvoření zásoby pitné vody pro rozvíjející se Ostravsko a musela jí ustoupit značná část obce Staré Hamry. Z rodných domů bylo vystěhováno přibližně 700 obyvatel. Ti šli většinou do okolních měst, avšak jejich smutek to nezmírnilo. Domy v lokalitách Řečice, Hutě či v centru Starých Hamer pod kostelem byly zbourány a dne 10.1. 1965 vyjel z Ostravice na Bílou poslední vlak. Poté bylo krásné starohamerské údolí zaplaveno a byly zde v rámci hygienické ochrany vody zakázány i veškeré rekreační aktivity. Celkem má zaplavená oblast délku 7,6km, šířku 600m, zatopená plocha čítá 337ha, celkový objem nádrže je 61,8mil. m3 a zaručený odtok činí 2,3 m3/s. Každý rok se tu začátkem dubna koná tradiční první vodácký sjezd Ostravice, kdy hrázní upouští přehradu a navyšují tak vodákům tok v korytě.

Posledním v řadě se stává po úspěšném zdolání 5,5km trati rozcestník Šance, přehr. (535m). Klub českých turistů jej situoval k parkovišti nad domkem hrázného. Můžete zkusit štěstí, nepojede-li právě okolo autobus. Některé spoje totiž staví u paty hráze na zastávce Mazák, avšak jistější je dojít 3km podél cesty do centra Ostravice. Od přehrady vedou turistické trasy pouze dál do hor: žlutá 7km na vrchol Lysé hory a modrá 11,5km na Bílý kříž.