Tanečnice, sklad (840m) – U kaštanů (686m) – Bystré, u Toflů, BUS (484m)

Lysá hora je bez pochyb nejvýznamnějším, nejvyšším a nejnavštěvovanějším masivem Beskyd a jejího vrcholu dosáhnete z kteréhokoliv údolí po 7-8km. Pro místní obyvatele je však známá též jako působiště zbojníků, jejichž velitel Ondráš se narodil v obci Janovice při úpatí hory a byl zván Pánem Lysé hory. Vydejte se tedy po lesních chodníčcích, kudy se možná před 300 lety vracíval domů... Žlutá trasa měří 3,5km a je příležitostně sjízdná i pro horská kola.

* * *

Výskyt názvu hory, Tanečnice, je v Beskydech poměrně hojný a údajně označoval místo, kde se v pohanských dobách odehrávaly obřady doprovázené tanečním rejem. V rámci okrsku Lysé hory (1323m) se nachází Tanečnice (820m) jen jedna a ta je hřebenem napojena na Kykulku (995m). Dostat se tam můžete po zelené turistické značce. Podle rozcestníku Tanečnice, sklad (840m) je Tanečnice od Kykulky vzdálena 1km, od Hradové 1,5km a 3km od hotelu Petr Bezruč. Sklad se tu tomu říká zřejmě podle toho, že sem lesní dělníci sváží vytěžené dřevo.

Po jedné takové svážnici se směle vydejte dolů a doprava. Široká vyježděná pěšina se stáčí po úbočí směrem do klínu hory, kudy protéká Bystrý potok. Klesání je střední a díky nízkým stromům i vysekaným pruhům lesa se vám tak naskytne jeden pohled k severozápadu. Nejdřív uvidíte škaredou šedou nošovickou průmyslovou zónu, a pak už Janovice a Frýdek-Místek. Obě tato místa jsou svázána se zbojníkem Ondrášem, Pánem Lysé hory.

Zbojník Ondráš, vlastním jménem Ondřej Fuciman (dříve chybně označován též jako Ondřej Šebesta), byl skutečná historická postava. Narodil se 13.11. 1680 v Janovicích do rodiny zdejšího fojta, což byl jakoby starosta obce. Jako chlapec pásával ovce, navštěvoval však prý školu ve Skalici, Těšíně nebo v Příboře. Nejsou o tom sice žádné doklady, ale dá se předpokládat, že se mu jako prvorozenému dostalo určitého vzdělání, aby jednou mohl vést zděděné fojtství. To nakonec po Ondrově odchodu převzal jeho mladší bratr Jan. Ondráš své mládí prožíval v době, kdy byl majitelem frýdeckého panství František Vilém Pražma, za kterého byl lid velice utlačován. Předepisoval vysoké dávky a pracovní povinnosti. Z toho důvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetků utíkali, nechávali pole neobdělaná a dávali se na zboj. I když Ondráš nemusel, neboť pocházel z dobře situované rodiny, dal se na zbojnictví taky. Prý právě proto, že viděl utrpení poddaného lidu, podle jiných zkazek kvůli křivdě spáchané na jeho otci anebo prý protože se porval s vojákem a myslel si, že ho zabil. Kuriózní je historka, že pošpinil čest hraběte Pražmy a ten ho nechal v lese přivázat ke stromu, kde jej osvobodila čarodějnice, která jej obdarovala kouzelným opaskem a obuškem. Každopádně posbíral nespokojené sedláky, stal se jejich vůdcem a spolu pak přepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali výpady i proti pánům ve Frýdku a na Hukvaldech. Na jeho dopadení byla vypsána nemalá odměna. V ústní tradici se stal Ondráš lidovým hrdinou, ochráncem chudých s nadpřirozenými schopnostmi, mimo jiné byl prý nezranitelný a mohl být zabit pouze svou vlastní valaškou (sekera). Lidé ho měli rádi a nikdo jej nezradil, až 1.4. 1715. Zbojníci tancovali a společně se veselili nad kartami a džbánky s pivem v Horákově krčmě ve Sviadnově (část Frýdku-Místku). A tu jeho druh Juráš, vlastním jménem Jiří Jurášek, snad pod vidinou odměny 100 zlatých či ze žárlivosti pro Ondrášův úspěch u šenkýřovy dcery, vyskočil a jednou ranou obuškem Ondráše skolil k zemi. Jeho tělo pak bylo rozčtvrceno a části rozvěšeny po stromech napospas havranům. Juráš dostal odměny, ostatní zbojníci byli pochytáni a v Těšíně odsouzeni k smrti. Jurášovi ale svědomí nedalo pokoje a dal se proto opět na zboj. Byl však chycen a zemřel v těšínském vězení 2 roky po Ondrášově smrti. O zbojníku Ondrášovi se vypráví mnoho pověstí, inspiroval řadu lidových písní, básníků, spisovatelů (např. Petra Bezruče) i malířů (např. Albína Poláška), jmenují se po něm nejrůznější organizace, pohostinství, hudební či taneční soubory atd. Dokonce jeden lašský mužský tanec se jmenuje Ondrášův skok. Ondrášovy rodné Janovice navíc každoročně pořádají folklórní Ondrášovské slavnosti.

Pár metrů před prolomeninou s Bystrým potokem zatáčí značka vlevo do přehlédnutelného lesního koridoru. Pěšina byla dříve asi oplocena, jak tomu nasvědčuje množství okolo se válejícího pletiva, každopádně po cca 1km pozvolného klesání končí a na rozcestí U kaštanů (686m) vychází z lesa. Tady také začínají první chaty a domky janovické místní části Bystré. Za sebou máte 2km. Po asfaltce rovně pokračuje trasa ještě 1,5km mezi domy, načež vychází u hostince U Toflů. Zde se můžete občerstvit a na BUS zastávce vyčkat příjezdu některého z řídce projíždějících spojů směr Pražmo – Pržno. Navíc tu naleznete poslední z ukazatelů, Bystré, u Toflů, BUS (484m). Pokud by se vám chtělo, neznačenou silnicí lze pokračovat až do centra Janovic, kde stojí pohostinství Ondráš s pamětní deskou věnovanou svému nejslavnějšímu rodákovi.

Obec Janovice vznikla ve 13.-14.stol., první písemnost ji zmiňuje v roce 1447 jako osadu, k roku 1573 byla již vsí. Svůj název získala podle četného výskytu jména Jan. Roku 1580 vznikl první urbář frýdeckého panství, jenž byl pořízen z důvodu prodeje panství. Podle něj je v Janovicích uváděno 38 osadníků. Ti měli povinnost odvádět vrchnosti celkem 28 tolarů 25 grošů, na počastnostech 32 slepic a 7 kop 15ks vajec. Po nezaplacení státní daně přešlo frýdecké panství roku 1636 do nuceného prodeje. Koupil jej největší věřitel, hrabě Jiří Oppersdorf, za něhož byla zavedena robotnická povinnost. Po jeho smrti roku 1651 začal panství spravovat neoblíbený hrabě Pražma, poručík syna zesnulého Oppersdorfa. O 13 let později, při odevzdání dědictví, uvádí soupis 58 janovických osadníků. Stálým zvyšováním roboty a platových povinností se začala v lidech utužovat nespokojenost. Stopy po třicetileté válce, neúroda a nemoci přispěly už k tak napjaté atmosféře, která vyvrcholila selským povstáním. Prvním průkopníkem bouří byl zbojník Ondráš, duch masového odboje dozrál však až v květnu 1766, kdy poddaní zastavili robotu a přesouvali se hromadně po okolních panstvích. Janovice se více rozrůstají až po zrušení nevolnictví roku 1848. Děti z Bystrého docházely do školy do Krásné či Lubna, během let 1907-1923 se učilo v pronajatých chalupách, načež byla postavena škola zděná, ta je však od roku 2002 uzavřená a před jejím vchodem stojí památník padlým občanům za 1. a 2.sv. války.