Kociánka (628m) – Podolánky, h. Srdce Beskyd (680m) – Břestový (610m) – Velký potok, BUS (525m)

Lesní cesta obkružující zadní trakt hory Smrk je určena cyklistům a běžkařům, nejlépe jako oddechový úsek při přesunu mezi jinými tratěmi. Ač neoplývá výhledy ani příliš velkými zajímavostmi, je příjemná a snadno zdolatelná. Doporučuji zvláště, pokud vyrážíte od Starých Hamer na Smrk a chcete se vrátit do stejného místa (např. pokud si tu necháte zaparkované auto). Délka trasy je 8km.

* * *

Rozcestník Kociánka (628m) se nachází v hloubi úzkého údolí říčky Čeladenky, jemuž se říká Podolánky. Nejezdí sem žádná veřejná doprava, takže se buď na start nechte odvézt autem, nebo této trasy využijte, pokud v Podolánkách končí jiná vaše trasa, např. modrá z Polany (3km), což je po cestě z vrcholu Smrku, zelená z Mezivodí (8km) či jiná modrá z Martiňáku (3km). Na rozcestí je možnost parkovat a kousek nad ním v opačném směru byste našli lyžařské středisko, kde se díky klimatickým podmínkám tohoto místa ještě dlouho do jara drží sníh.

Žlutě značená trasa nyní středně stoupá 1,5km po úzké asfaltce k hotelu Srdce Beskyd. Ta zároveň tvoří hranici Přírodní rezervace V Podolánkách. Podmáčená smrčina na rašeliništi zaujímá k jihu mírně ukloněný náplavový kužel v pramenné oblasti široce rozevřeného horního uzávěru údolí. Leží v nadmořské výšce 630-700m, v katastru obce Čeladná, vyhlášena byla v roce 1955 a zaujímá výměru 32,06ha. Rašelinné smrčiny mají v soustavě Natura 2000 statut prioritního stanoviště. V okolí podmáčených ploch jsou vyvinuta společenstva rohozcových smrčin, jejichž vývoj je podmíněn vysokou hladinou podzemní vody a jejím zpomaleným odtokem. Stromové patro je tvořeno téměř výlučně smrkem ztepilým, místy doplněným olší, břízou či jeřábem. Bylinné patro je chudé, zato se zde bohatě vyvinuly mechy s převahou rašeliníků a ploníků. Maloplošně a jen zlomkovitě se zachovala společenstva s rosnatkou okrouhlolistou a brusnicí borůvkou. Stabilita porostů je ovlivňována zejména větrem, což se projevilo např. v létě 1999, kdy došlo k soustředěnému polomu na ploše asi 1ha. Na porosty ve stáří kolem 160 let navazují uměle založené tyčoviny – kmenoviny, které jsou postupně prořeďovány působením větru, námrazou, zvěří či dřevokaznými houbami. Z obojživelníků je poměrně hojný mlok skvrnitý a skokan hnědý, z plazů tu žije slepýš křehký a zmije obecná. Pravidelně zde hnízdí jestřáb lesní, sýček obecný, občas sem zalétá i čáp černý. V minulosti byli hojní též tetřev hlušec a jeřábek lesní. Vzhledem k velkému turistickému ruchu v těsném okolí rezervace je jejich současný výskyt však nepravděpodobný. Nad severním okrajem rezervace leží osada Podolánky, kde se nacházejí především rekreační zařízení a horský hotel. Lokalita je značně zatížena zvýšeným turistickým ruchem, především její silně podmáčená část je hlavně v letních a podzimních měsících poškozována množstvím návštěvníků. Nad loukou, která navazuje na přírodní rezervaci, leží navíc otevřené hnojiště, odkud hrozí přísun dusíkatých látek.

Po levé ruce máte PR, vpravo pod úrovní cesty teče jeden z přítoků Čeladenky. Hranatý hotel Srdce Beskyd působí tady uprostřed lesů jako pěst na oko. Vedle něj se nachází hřiště a opodál malá sjezdovka. Na rozcestí pod hotelem stojí tyčový ukazatel Podolánky, h. Srdce Beskyd (680m), kudy prochází pouze žlutá značka, a to z Kociánky na 3,5km vzdálený Břestový. Trasa je označena také jako ski a cyklo stezka, vyloučit však nelze ani projíždějící automobil. Jedna z plastových cedulek vytyčuje směr Naučné stezky Wolfram II, jež zde má první zastoupení v podobě jednoduchého info panelu. Dočtete se tu ovšem pouze základní údaje: V období 2.sv. války absolvovalo 211 důstojníků a 363 poddůstojníků a vojínů československé zahraniční jednotky ve Velké Británii speciální parašutistický výcvik pro plnění sabotážních a zpravodajských úkolů v okupované oblasti. Z těchto vycvičených mužů pak Ministerstvo národní obrany čs. exilové vlády v Londýně vyslalo na území Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského štátu 94 vojáků ve 34 skupinách. Celkem 38 z nich se nedožilo osvobození. Největší a svým určením výjimečná byla skupina Wolfram, která působila v této části Beskyd. V noci ze 13. na 14.9. 1944 seskočila v MS Beskydech v okolí Slavíče 6-členná paraskupina s krycím názvem Wolfram. Odlet proběhl z letiště v Brindisi v jižní Itálii. Původní cíl, Lysou horu, se však novozélandským pilotům nepodařilo najít, proto výsadkáře vysadili v prostoru Nytrová-Kotly v katastru obce Morávka. Kvůli vzpříčení radiostanice v otvoru letounu se první skupina bohužel rozdělila. Zároveň přišel rtn. J. Bierský o nožní zásobní kontejner a krátce po dopadu musel zastřelit dva německé pohraničníky a jejich psa. Rtn. K. Svoboda takové štěstí neměl a 18.9. 1944 byl dopaden německým pátracím oddílem nedaleko samoty Úspolka. I přes tvrdý nátlak gestapa odmítl přistoupit na jakoukoliv spolupráci. Skupina tak ovšem přišla o radistu a o svou jedinou radiostanici typu 3MK-2B. Následují profily velitele paraskupiny Wolfram, Josefa Otiska, a zástupce velitele, Josefa Černoty, kteří oba válku přežili, ale z armády museli po komunistickém převratu nakonec nedobrovolně odejít.

Značená trasa odbočuje doprava pod hřiště, překračuje mostek přes Dešťanský potok pramenící v okrajové části PR Smrk – mimochodem od hotelu podél něj vede vzhůru lesní pěšina – míjí značku zákaz vjezdu motorových vozidel a vstupuje do lesa. Od této chvíle začíná úzká asfaltová cesta zostra stoupat, avšak po cca 200m za zatáčkou stoupání zmírňuje na střední stupeň a dál už pokračujete bez větší námahy. Zanedlouho se ocitnete v jakémsi sedle, kde se od silnice odděluje lesní cesta vedoucí kamsi daleko pod hájovnu Spálená. Sedlo zároveň tvoří nenápadné rozvodí přítoků Čeladenky a prameniště Velkého potoka, který napájí přehradu Šance. V ohybu cesty uvidíte druhý info panel NS Wolfram II. Tentokrát se dozvíte, že se výsadkáři druhého roje záhy po seskoku sešli a přesunuli na náhradní stanoviště u osady Mečová, což je nedaleko odtud, kde se po pár dnech potkali také s J. Bierským a J. Otiskem. Díky hajnému Karlovi Kurečkovi se ubytovali na Trojačce, odkud začali plánovat a organizovat další činnost. Částečně se jim podařilo vybudovat síť informátorů, přechovávatelů a zásobovatelů, ale bez radiostanice nemohli splnit svůj hlavní úkol. Byl sice domluven další shoz materiálu včetně vysílačky, jenže určené heslo „voláme kapry“, které mělo shoz předem avizovat, ve vysílání BBC zaznělo až v prosinci 1944, kdy už Wolfram v Beskydech nebyl. Počátkem října 1944, tedy měsíc po seskoku, navázali členové Wolframu kontakt s 1.čs. partyzánským oddílem Jana Žižky z Trocnova, kterému velel poručík 1.čs. armádního sboru v SSSR Ján Ušiak a kapitán Rudé armády D.B. Murzin. Přes jejich radiostanici se však s Londýnem pokoušeli spojit marně. Následují profily dalších dvou členů paravýsadku, radisty Karla Svobody, jenž byl krátce po seskoku zajat a až do konce války ho Němci věznili v koncentračním táboře Flössenburg, a Vladimíra Řezníčka, původem z nedalekých Kunčic p.O., který po válce povýšil na nadporučíka a koncem roku 1946 odešel do civilu.

Od této chvíle bude asfaltová cesta až do Starých Hamer jenom klesat, a to mírnou až střední rychlostí. Ponejprv tu je dlouhá zatáčka k místu, kde se NS Wolfram II. odpoutává od turistické cesty a míří širokou pěšinou doprava směrem do PR Studenčany. Celkem má tato NS 4 zastavení, měří okolo 5,2km a končí pomníčkem J. Bierského. Terén žluté trasy je více než příjemný. Výhledy tu kvůli všudypřítomnému lesu žádné nejsou, zato zde cítíte klid a cesta se stále klikatí, což potlačuje její monotónnost. Zakrátko se dostáváte do ostré zatáčky, tentokráte vynucené zarývajícím se korytem Čeladenského potoka, jednoho z přítoků Velkého potoka. Za zatáčkou se objevuje jediný nevýznamný výhled, a to na kousek špičky protějšího bezejmenného zalesněného vrcholu (923m). Opět chvíli obkružujete úbočí Smrku, načež přichází další zatáčka s potokem a odtud je to jen kousek do osady Břestový se stejnojmenným rozcestníkem Břestový (610m). Ten visí na smrku na okraji osady, z níž je vidět pár domků a velká svažitá louka. Za sebou máte 5km, před sebou ještě 3km.

Silnice se zkrucuje do velké serpentiny a pěkně klesá až k vodnímu korytu. Další klesání je pak už nevýznamné. Stále jdete či jedete lesem po úzké asfaltové cestě podél Velkého potoka, jenž je jedním z hlavních zdrojnic vodní nádrže Šance. Vypadá divoce, jistě v něm žijí i ryby, bohužel rybolov je po celé jeho délce až k jednotlivým pramenům zakázán.

Po zhruba 1,5km se náhle objevíte na lesním rozcestí, kde se nachází zastřešené odpočívadlo, malé parkoviště, pár dřevěných stolů s lavicemi a kilometrážní cedule pro cyklisty. Zájemci odtud mohou odbočit do dvou stran: vpravo k osadě Medvědí, kde roste starý památný tis, nebo doleva dlouhou cestou podél říčky Kyčerov do enklávy Velké a dál k vodní nádržce Klinská, o níž se na info panelu Lesů ČR dočtete, že má kapacitu 1560 kubických metrů. Lesy ČR zde také uvádí, že jsou pověřeny správou drobných vodních toků bystřinného charakteru. Celková délka spravovaných bystřin v Moravskoslezském a Olomouckém kraji činí cca 3316km, z toho cca 12% jsou toky upravované. Činnost Správy toků je zaměřena především na zajištění neškodného odvedení srážkových vod bystřinami, protierozní a protipovodňovou ochranu území, obyvatel a jejich majetku. Hlavním úkolem při zahrazování potoků je omezit a stabilizovat zdroje splavenin a neškodně odvádět i katastrofální odtok ze srážek v povodí. Naplňování tohoto úkolu je zvýrazněno zejména v lesnatém území nad vodní nádrží Šance. Celkem se jedná o 161km toků bystřinného charakteru, které protékají povodími Hlavaté, Lučovce, Mezivodí, Smradlavy, Bílé a Černé Ostravice a Velkého potoka. K celkové optimalizaci odtokového a splaveninového režimu zde významně přispívají vodní nádrže a klauzy (malé vodní nádrže nalepšující odtok při plavení dřeva). Na toku Bílé Ostravice je to Bedřichův klauz o kapacitě 2400m3, na Smradlavě Maxův klauz o kapacitě 11100m3, na bystřině Čurábka se nachází stejnojmenná nádrž o kapacitě 8630m3 a HB klauz o kapacitě 6300m3 na vodním toku Černá Ostravice.

Závěrečný asi 1km dlouhý úsek je poměrně fádní. Pořád ještě putujete lesem po silnici, ale už je tu úplná rovina a zpovzdálí zachycujete ruchy frekventované silnice. Ta je hlavním zdejším tahem od Frýdku-Místku přes Ostravici na Slovensko. Po její krajnici (protože chodník tu není) musíte ujít ještě cca 500m, než se dostanete k závěrečnému rozcestníku Velký Potok, BUS (525m). Visí na dřevěné stěně kryté autobusové zastávky, odkud pak můžete pokračovat po modré do horského sedla Smrku (6,5km) či do Bílé (8km). Mimochodem, osada, jež se schovává jakoby vzadu za zastávkou, se jmenuje Hutě. Jde o zbytek lokality téhož jména, který zůstal nad vodou při napouštění přehrady. Hutě pod Smrkem tvořily jakési předměstí Starých Hamer. Byly dlouhé 2km, místy zúžené, místy se rozšiřovaly. V údolí pevně sevřeném Smrkem, Liščonkou a Kyčerou žilo množství rodin. Jejich obživou byla malá políčka, vždy řádně obdělaná. Většina stavení byla dřevěná a velmi skromná. Celým údolím se svorně vedle sebe dolů táhly tři linie: vpravo Ostravice, středem se klikatila silnice a vlevo železnice od roku 1908 do roku 1965. Řeka se většinou přimykala ke slezské straně hor a podemílala je. Nikde se tyto tři linky nezkřížily. Jenom Velkovský most bylo místo, kde silnice překračovala řeku. Esovitá zatáčka a podivné klopení cesty na mostě bylo často příčinou dopravních nehod, ba i ztráty rovnováhy nočních chodců, kteří se občas octli v proudu řeky. Přehrada Šance je údolní vodní nádrž na horním toku řeky Ostravice, vybudovaná v letech 1964-1969. Při její stavbě byla mimo jiné zatopena centrální část obce Staré Hamry a zrušena železniční trať v úseku Ostravice – Bílá. Hlavním účelem přehrady je v současnosti shromažďování zásob pro výrobu pitné vody, proto podléhá hygienické ochraně a koupání i jiné rekreační aktivity jsou v ní zakázány.