Samčanka, BUS (520m) – Velký Potok, BUS (525m) – Pod Malým Smrkem (1000m) – Smrk, sedlo (1150m)

Pěkná, klidná a relativně jednoduchá trasa na Smrk vede po 8km dlouhé modré stezce. Povrch tvoří z velké části asfalt, zpevněné lesní cesty a ve vrcholové části pěšina mezi stromy. Větši rozhledy do krajiny jsou čtyři: na Klokočovskou vrchovinu, na Lysou horu a Gruň, na hraniční hřebeny a na Ondřejník. Trasa je určena pouze pěším turistům, zkrátit si ji lze přesunem na bus zastávku Hutě.

* * *

Obec Staré Hamry leží pod soutokem Bílé a Černé Ostravice a je údolní nádrží Šance rozdělena na slezskou a moravskou část. Jméno dostala podle vodou poháněného železného hamru, který dal na břehu řeky roku 1638 postavit hrabě Jiří z Oppersdorfu, čímž učinil první krok ke vzniku železárenského průmyslu, jenž se stal nakonec symbolem celého Moravskoslezského kraje. Ruda se sem svážela z Malenovic, později se těžila i přímo ve Starých Hamrech. Vodu poskytovala řeka a dřevo na uhlí zase hluboké lesy kolem ní. Vznik obce lze proto položit někdy do této doby, avšak první písemná zmínka pochází až z roku 1649. Po zbudování nových hamrů v Bašce dostaly tyto první přídomek „staré“ a jejich název se přenesl i na nově vzniklou ves. Během povodní, snad roku 1720 nebo 1723, byl starý hamr stržen a již nikdy nebyl obnoven. V roce 1664 žilo v Hamrech 18 chalupníků, stál tu panský dům, dům pro hamerníky a 2 mlýny. Počátkem 19.stol. již měla obec 100 domů a 551 obyvatel. Kvůli velké rozloze katastru došlo 1.7. 1951 k novému správnímu rozdělení, díky čemuž se od Starých Hamer odtrhl celek obce Ostravice a v roce 1990 i Bílá. V současnosti sdružují Staré Hamry 55 osad, z toho 45 trvale obydlených, a místní názvy Hutě, Hučkula (sklářská huť), Baňa (těžba rudy) či Karlovice (zaniklá osada pod Bílým křížem se sklárnou Karlova huť) se na průmyslovou minulost lokality odkazují dodnes. Velký zásah do života obce přinesla výstavba přehrady Šance v letech 1964-1969, kdy došlo k zatopení celého centra, zrušena byla železnice z Ostravice do Bílé a polovina obyvatel se musela odstěhovat pryč, ať už kvůli zatopení rodného domu, nebo zhoršené dopravní dostupnosti. Nové centrum Starých Hamer vyrostlo na Samčance, založené chalupářem Samcem. Situování výstavby ve dvojité zatáčce frekventované silnice I. třídy však není optimální. Do 70.let 20.stol. stály na Samčance pouze 4 budovy – správa polesí, hájenka, škola a domek pro lesní dělníky. Do roku 1979 zde stihl vyrůst obchod, restaurace, budova zdravotního střediska, kulturní dům, v jehož sále se až do roku 1993 promítalo kino, několik domů s bytovými jednotkami a rodinné domy. Dnes se v bývalém zdravotním středisku kromě obvodního a dětského lékaře nachází obecní úřad, pošta a prodejna se smíšeným zbožím.

Rozcestník Samčanka, BUS (520m) najdete pověšený na kandelábru u autobusové zastávky, za níž ještě jako zajímavost můžete rozeznat stromořadí kolem zrušené cesty do zatopeného centra Starých Hamer. Přece jen však tato cesta ožívá alespoň někdy, to když fotografové naruší hranici prvního stupně vodohospodářské ochrany, aby si v období dlouhého sucha nafotili dochované mosty, propustky, stále dobře znatelná tělesa cest a při velkém poklesu hladiny také kompletní prostor železniční zastávky s nákladištěm. Modrá turistická značka odtud vede 1,5km na Velký potok, na druhou stranu 3km na Javořinu a 5,5km do Bílé. Žlutá pak míří 6,5km na Kladnatou a 11,5km daleko je to na Horní Bečvu.

Ještě než opustíte Samčanku, zajděte se podívat k budově školy z roku 1923. V břehu proti ní narazíte na litinový kříž na pískovcovém soklu, který byl vyroben ve frýdlantské huti a darován obci knížetem Bedřichem Egonem kardinálem z Fürstenberku dne 6.6. 1853, tj. v roce, kdy nastoupil do úřadu olomouckého arcibiskupa. Fürstenberk zdejší kraj miloval a kdykoliv mohl, trávil čas na Hukvaldech nebo lovil zvěř po beskydských lesích. Kříž samotný je vysoký 3m, tělo Krista 1m a litinový podstavec 1,6m. Vedle kříže se nachází také památník obětem 2.sv. války a historický hraniční kámen, jenž je vytesán z pískovce do tvaru kvádru o délce 2m. Pouhá jedna třetina ho vyčnívá nad zem. V kameni je vytesán nápis, letopočet 1669 a dva oppersdorfské znaky, z toho jeden je ukrytý pod úrovní terénu, aby se dal prokázat v případě poškození horního znaku. Tyto kameny označovaly hranici mezi Moravou a Slezskem, kterou až do 1.12. 1928 tvořil přirozený tok řeky Ostravice. Podobný hraniční kámen byste našli ještě u hájenky na soutoku Bílé a Černé Ostravice.

Následující úsek mezi Samčankou a Velkým potokem by bylo nejlepší vůbec neabsolvovat. Musíte se totiž pohybovat po úzké krajnici frekventované silnice, což není zrovna ideální. Silnice trochu stoupá, pak trochu klesá a opět trochu stoupá. Zhruba v polovině lze konečně zahlédnout horu Smrk (1276m). V místě, kde narazíte na žlutě značenou asfaltovou odbočku, pokračovala cesta dnes zrušeným, avšak stále patrným koridorem vpravo do údolí. Teď zpevněná stezka končí pod hladinou vodní nádrže a takových cest je tu mnoho.

Enkláva Hutě, známá též jako Hutě pod Smrkem, je dnes pouhým torzem původní osady, jež tvořila jakési předměstí Starých Hamer. Dříve se tato část Hutí jmenovala Kožušanka, což je název odvozený buď od příjmení Kožuch, nebo od zimních hrušek s kožovitou slupkou. Kožušanka byla střediskem arcibiskupského dřevařského revíru, tzv. Huťského polesí, a byla obývána zaměstnanci lesa. Stála tu panská hájenka, dům revírníka a předposlední dům nad přehradou bývalo řeznictví. Arcibiskup tu nechal v roce 1860 postavit železný Fürstenberkův kříž s kamenným podstavcem a masivním ořetězením, jenž je dvojčetem kříže u myslivny v Podolánkách. Dokonce i kovové tabule s textem jsou totožné a byly vyrobeny ze stejné matrice ve frýdlantských železárnách v roce 1934, tj. poté, co revírníci společně zažádali o výměnu původních německy psaných tabulí za české. Od kříže je zároveň relativně dobře vidět na přehradu. V zatopené části, kam přirozeně pokračovala zpevněná cesta, se nacházelo centrum Hutí s obchodem, hospoda Na Kravincu (pravděpodobně nejstarší stavení osady) a skromná železniční zastávka Hutě pod Smrkem, odkud turisté vyráželi na Smrk. Až do výstavby přehrady sem totiž jezdil jenom vlak. Teď tu najdete BUS zastávku Velký potok a malé improvizované parkoviště. Můžete-li, začínejte svůj výstup raději až zde.

U zastávky visí ukazatel Velký potok, BUS (525m). Modrá značka odtud míří 4,5km pod Malý Smrk a žlutá 6,5km na zmiňované Podolánky. Lesní svážnice začíná hned zvolna stoupat vysokým smrkovým lesem. V závěru asi 1km úseku projdete kolem dřevěné chaty s turistickým přístřeškem a zakrátko již pohlížíte na hospodářství při kraji osady Velké, na jejímž pozadí se mocně klene hřbet Smrku (1276m) s rozsochou Studenčany. Stezka mírně vystoupává na půl cesty ke shluku chalup při potoce Kyčerov, spojuje se s asfaltkou a v pravém úhlu po ní míří nahoru k lesu. Z kraje lesa se pak otevírají hezké výhledy na vrchovinu mezi Smrkem a údolím Bílé. Pohlédnete-li zpátky směrem ke statku, spatříte za jeho zády Javořinu (832m), od jejíhož zaobleného vrcholu stojí těsně vpravo druhý podobný vrchol, který nemá jméno, avšak počínají jím tzv. Kozí hřbety. Následně se nad osadou zvedá druhá dominantní hora, Klubovec (838m), jejíž vlnkovitý hřbet doplňuje pár odsazených nižších vrchůlků bez jména. Na úbočí jednoho z nich se rozkládá osada Medvědí. Více doprava se pak nachází masiv nepojmenované hory (924m), která stojí zcela mimo veškeré turistické či cyklistické trasy a stojí tam samota Samorostlý. Vzadu mezi jejím vrcholem a Klubovcem je situována Trojačka (987m), nejvyšší hora Mezivodské vrchoviny.

Z osady Velké pokračuje střední stoupání po pěkně udržované asfaltce do lesa tvořeného vzrostlou smrkovou monokulturou. Oblast se nazývá Hrachovičný les a táhne se po úbočí bezejmenného ramena Malého Smrku. Pár kroků nad osadou se od předělu vysokého a nižšího lesa otevírá první zajímavý pohled směrem ke Gruni. Velmi nezřetelně lze zpozorovat cípek vodní nádrže Šance pod výrazně trojúhelníkovou Kyčerou (657m), jejíž vrchol jakoby se dotýkal osady Poledňana v úbočí Kozleny (886m).

Stoupání se po chvíli stabilizuje do pozvolného úhlu a vede do oblasti s různě starými průseky, jež nabízí výhledy k Lysé hoře. Mezi stromy opět spatříte vodní hladinu, tentokrát u zátoky pod Těšíňočkou. O pár minut později umožní svahová mýtina téměř půlkruhové panorama s pohledem na lesnaté úbočí Malého Smrku zvané Růžanec, za nímž mocně vystupuje nejvyšší masiv Beskyd, Lysá hora (1323m) s vysílačem na vrcholu. Hora k vám natáčí své přírodně nejhodnotnější úbočí s Národní přírodní rezervací Mazák, které bezprostředně u Kobylanky (1054m) přechází do neméně hodnotné Přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Kobylanka je plochý vrchol v bodě spojení dvou horských ramen a jde odtud docela dobře rozeznat. Jedno rameno vrcholí ve výrazném, jakoby samostatném Čupelu (943m), kdežto druhé zvané Velký Kobylík klasicky snižuje nadmořskou výšku až do cca 840 m.n.m., načež spadne do Masarykova údolí. Za ním vystupuje pouze malý zaoblený Řehucí (872m). Od vrcholu Lysé hory klesá na západ nejfrekventovanější výstupová trasa přes Lukšinec, která pokračuje naproti po jihovýchodním rameni Zimného (1080m). Zmiňované Masarykovo údolí, jedno z nejhezčích beskydských údolí vůbec, je bohužel zacloněno svahy sousední hory, mající tvar podkovy. Ta trochu připomíná nedalekou tisícovku Travný, avšak její nejvyšší body, Muchovec (887m) a Těšínočka (919m), zjevně takových rozměrů nedosahují. Oproti Lysé hoře ji lze ale spatřit celou až po úpatí omývané vodou přehrady Šance. V závěru se pak můžete pokochat pohledem na Gruň, osídlený hřbet hory Kozlena (886m). Nechybí trojúhelník Kyčery (657m), osady Poledňana a Podgruň, částečně vystupuje také Jamník. Nejvíc vpravo na obzoru se nakonec táhne hraniční hřeben tzv. Zadních hor.

Volné stoupání pokračuje vpřed ku Malému Smrku (1174m). Otevírají se sice ještě krátké výhledy na Lysou a Těšínočku, z vyšších poloh jde navíc za Těšínočkou rozeznat zuby Polomky (984m), Malého Polomu (1061m), výčnělku Nad Kršlí (1002m) a Velkého Polomu (1067m), ovšem Malý Smrk je od vás vzdálen už jen coby kamenem přehodil údolíčko Hrachovičného potoka. Cesta se stáčí nalevo a vstoupí do souvislého lesa. Po necelém kilometru se doberete posledního průseku s úzkým výhledem na Těšíňočku, Gruň, Zadní hory a oba Polomy, načež se objevíte na křižovatce asfaltových cest v nadmořské výšce kolem 870m. Do sedla Smrku zbývá překonat ještě asi 280 výškových metrů, přičemž za sebou jich zatím máte pro srovnání 340. Po vrstevnicové silničce popojděte pár desítek metrů doleva ke skladu dřeva, kde stojí zapíchnuta cedule PR Malý Smrk. Modrá značka vede na vyšlapanou stezku doprava od ní a pouští se mezi kořeny relativně ostře vzhůru.

Modrá turistická značka v těchto místech tvoří hranici jedné ze dvou částí Přírodní rezervace Malý Smrk. Ta představuje zachovalé fragmenty přirozených smíšených lesních porostů s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami charakteristickými pro jedlobukový a smrkobukový vegetační stupeň karpatské oblasti, s původním ekotypem beskydského smrku a s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů. Obě části jsou navzájem propojeny ochranným pásmem. PR byla vyhlášena dne 20.9. 2004 na celkové rozloze 106,4034ha. Na prudkých svazích převažuje půda štěrkovitá až kamenitá, na bočních hřbetech s mírnějším sklonem se vyskytují půdy hluboké, hlinitopísčité, místy štěrkovité a kypré. V místě výskytu pramenišť to je horský glej (šedozelená či šedomodrá půda vzniklá chemickými procesy na převlhčených stanovištích). Členitý reliéf rezervace podléhá erozím a sesuvům sutí na svazích s extrémními sklonovými poměry (i více než 35°). Sesuvy půdy trpí i tato jižní část rezervace, kde hluboce zařezaný potok Kyčerov vytváří při vyšším průtoku na skalních prazích peřeje. Ze vzácných a ohrožených taxonů (společenství s příbuznými znaky) je nutno zmínit rostlinu oměj tuhý moravský, karpatský prvek potočních lemů zařazený do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Vzácně je doprovázen mléčivcem alpským, roztroušeně se ve vysokobylinných nivách a smrčinách vyskytuje kýchavice bílá Lobelova, kolem lesních cest roste hořec tolitovitý, dále zde roste vzácná udatna lesní, měsíčnice vytrvalá či kapradina laločnatá. Druhově bohatým substrátem je tlející dřevo, na němž se vyskytují zástupci ohrožených či kriticky ohrožených mechorostů, např. játrovka pařezovec křivolistý, trsenka hladká, stěkovec široký a stěkovec prstnatý. Nejvýznamnějším nálezem je kriticky hrožený mech šikoušek zelený. PR Malý Smrk je též zajímavou mykologickou lokalitou s řadou dřevních druhů hub, vázaných svou existencí především na porosty starších jedlobučin, acidofilních bučin, smrkových bučin a suťového lesa. Zjištěn byl např. korálovec bukový, ostnateček křehký, pórnovitka různopórá, svraštělka javorová, šafránka ozdobná a muchomůrka porfýrová. Odlehlé horské lesy poskytují vhodné životní podmínky zvířecím druhům náročným na klid. Objeveno bylo 351 druhů motýlů z 29 čeledí, 60 druhů ptáků včetně prioritně chráněného tetřeva hlušce a jeřábka lesního (nejvyšší početnost v celé CHKO Beskydy), z drobných savců byla zaznamenána silně ohrožená myšivka horská. Trvale zde žije rys, několikrát byl zjištěn i medvěd hnědý a vlk.

Značka na lesním rozcestí zatáčí doprava, nejprve stoupá po vrstevnici středním tempem, ale postupně zpomaluje až na úplnou rovinku před ukazatelem Pod Malým Smrkem (1000m), kam to bylo od Samčanky 7km a do cíle zbývá už jen 1km vydatného stoupání po modro-žluté značce. Žlutá sem přišla z hráze Šance vzdálené 3,5km. Následující široká kamenitá stezka stoupá kolem malé dřevěné lovecké chatky Včelín (lavička, info panel o přírodních rezervacích na Smrku), stává se z ní úzká pěšinka, načež vychází z lesa na volnější prostranství, odkud lze krásně pozorovat vrchol Smrku (1276m) i ramena dvou sousedních horských podpěr (906m a 1020m). Pomalu se začíná rýsovat též výhled k jihu na hřebeny Vsetínských vrchů a Javorníků. Scenérie vrcholí při přechodu další jedné vrstevnicové asfaltky. Nyní sledujete půlkruhové panorama hor. Jako první si v krajině najděte nějaký výrazný orientační bod, kterým může být například slovenské lyžařské centrum Kasárne. To se nachází zhruba uprostřed panorama na posledním hřebeni a jeho poznávacím znamením je velká sjezdovka ve tvaru písmene „U“. Kasárne jsou situovány v Javornících, téměř pod vrcholem nevýrazného Veľkého Javorníku (1071m), nejvyššího bodu celého hřebene. Vpravo od něj na konci hřebenové louky stojí Stratenec (1055m) a víc doprava je výrazný už jen nejvyšší český brdek Malý Javorník (1019m). Zbytek hřebene je rovný jako klidná mořská hladina při pobřeží. Pokud byste měli náladu počítat, čtvrtý hrbol od Malého Javorníku se jmenuje Stolečný vrch (961m), na šestém stojí lyžařské středisko Kohútka, a pokud dohlédnete ještě dál, poslední výraznější hrbol bude pravděpodobně až Makyta (923m), nejvyšší bod jižní části Javorníků. A teď pojďme na druhou stranu. Delší rovinku zakončuje oblouček Hričovce (1059m). Hřeben Javorníků ovšem pokračuje dál po horu s olysalým úbočím jménem Čerenka (947m), jejíž úpatí odřezává hlavní silniční tah z Makova do Bytče a následující jednotlivé kopečky už nestojí za zmínku. Opět se očima vraťte na Kasárne a popojděte o stupínek blíže a maličko doprava. Zde totiž dochází k téměř perfektnímu překrytí dvou horských špiček, a to Vysoké (1024m) a Trojačky (987m). Ta zadní, Vysoká, je jedinou tisícovkou Vsetínských vrchů a nabývá tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Nalevo od ní si najděte plytké sedlo, které představuje hranici mezi hřebenem Vsetínských vrchů a Zadních hor a je vymezeno hraničním přechodem Bumbálka. Vsetínské vrchy tvoří také téměř rovnou dlouhou linii, jež ovšem hned po Polaně (937m) mizí zakryta významnými body Klokočovské vrchoviny. Ani Zadní hory na tom nejsou kvůli stromům o moc líp. Nejdřív je tam zhruba v úrovni Hričovce oblina hory Beskyd (900m) a přibližně v úrovni Čerenky to jsou Polanky (881m). Máte-li dalekohled, lze u Bumbálky identifikovat také vršek Čartak (952m) se štíhlou rozhlednou. Samozřejmě se v podhůří Zadních hor potlouká taky bezpočet menších, méně významných pahorků, kterými se však nenechte zmást. Největší pozornost si momentálně zaslouží vrchovina masivu Smrku nejbližší. Trojačku (987m) už znáte. To je ta, co se překrývá s Vysokou. Pozvolně klesající východní úbočí, jež vypadá jako její vlastní, ve skutečnosti tvoří mírně odsazený bezejmenný hřbet (902m). Očima by se po něm dalo dojít přes Kozí hřbety až k Javořince (832m). Od Trojačky blíže se nachází tajemná hora (923m) bez jména a mezi ty dvě se zleva jako klín sune Klubovec (838m). Od Trojačky doprava, tj. na západ, ční nejdříve Kladnatá (918m) a vedle ní bezejmenný (927m). Ještě víc doprava se natahuje se svým podlouhlým západním úbočím druhý bezejmenný (929m), jenž se dotýká Martiňáku, žel Martiňák odtud již vidět není, neboť tuto část Beskyd zakrývá jižní hradba Smrku.

Vyšlapaná pěšinka kličkuje mezi nevysokými smrčky a nadmořskou výšku nabírá tu středním, tu mírným, tu možná trochu ostřejším stoupáním. Ve chvíli, kdy vstoupíte do vysokého lesa, u jeho okraje se při dobrém počasí můžete otočit a pokochat pohledem na divokou rozeklanou Malou Fatru. Od té chvíle pak už žádné výhledy nejsou, až v cílové rovince v sedle Smrku. Z malého plácku tam uvidíte masiv Ondřejníku, z něhož nejlépe nad jeho vlastní sedlo vystupuje vrch Ondřejník (889m). Při severním úpatí Smrku se rozprostírá členitý pahorek Žár (630m) a stromy obehnané toky Ostravice a Čeladenky se spojují před větším městem Frýdlant nad Ostravicí. Kolem Frýdlantu jsou rozesety obce Pstruží, Čeladná, Ostravice a Malenovice. Řeka se stáčí pod Metylovickou hůrkou (523m), aby dotekla přes Pržno a Bašku do Frýdku-Místku, který je odtud také dobře vidět, stejně jako za dobrého počasí průmyslový Paskov či Ostrava. Ze sedla se můžete vydat buď doprava na Malý Smrk (1173m), nebo vlevo na Smrk (1276m). Rozcestník Smrk, sedlo (1150m) je přimontován ke kmeni jednoho z okrajových smrků v lese směrem na Smrk. Za sebou máte úspěšně 8km a pokračovat teď můžete třeba po červené 7km do Ostravice nebo nahoru 1km k vrcholu, a pak dalších 9km do Horní Čeladné. Případně se můžete vrátit částečně identickou cestou po žluté značce 5,5km k hrázi přehrady Šance.