Bahenec, chata (770m) – Kotelnice, háj. (540m) – Písečná, škola, BUS (470m) – Jablunkov, BUS (?)

Tato 5,5km dlouhá modrá trasa z horské osady Bahenec do údolního Jablunkova se dělí na lesní a obydlenou část. Zatímco les je postižený kácením a tím pádem velmi špatně značený, druhá část trasy se jde pohodlně po asfaltu a dík mnoha výhledům je i vcelku atraktivní. S trochou opatrnosti si to můžete sjet na horském kole.

* * *

Bahenec je rekreační osada se sjezdovkou, situovaná na konci horského hřebene v jižní části Slezských Beskyd, téměř na hranici s Polskem. Katastrálně spadá pod malou obec Písečná. Ta byla původně také jen osadou a první zmínky o ní pocházejí z roku 1446. U vzniku Písečné stáli bratři Matouš, Štefan a Jan Skřekové z Jablunkova. Velký rodinný grunt Skřeků se časem rozpadl na menší části a ve 40.letech 16.stol. měla Písečná už asi 64 obyvatel, kteří se svým valašsky zaměřeným způsobem hospodaření zcela odlišovali od městských Jablunkovanů. Vždyť také Bahenec je na starých mapách označován jako salaš! Salaš je název pro letní sídlo pastevců ovcí, kteří si v horách stavěli jednoduché dřevěné domky zvané kurloky a ovce ustájovali v ohradách zvaných košár či v přístřešcích zvaných pajta. Ovce se na Bahenci ostatně pasou dodnes. V podhorské části Písečné stojí 2 kapličky. První je zasvěcena sv. Izidorovi, patronu zemědělstvi, a druhá Matce Boží Čenstochovské (1926). Obě byly postaveny z vděčnosti za záchranu života. Přímo na Bahenci se pak nachází ještě kamenný kříž z roku 1959 a pomníček se jmény Jerzy Świerczek a Anna Świerczek datovaný k roku 1929.

Bahenec není s Písečnou spojen žádnou přímou silnicí, pouze pěšími turistickými stezkami. Jediná silnička o délce cca 6,5km sem vede z Písku. Před hotelem Bahenec (bývalá zotavovna Třineckých železáren) stojí rozcestník Bahenec, chata (770m) s podtitulem „Osada na hlav. hřebeni Slezských Beskyd. Lyžařské a turistické středisko“. Bahencem prochází červená značka z Bukovce (4km) na Filipku (6,5km) a taky tu začíná modrá značka do Jablunkova (5,5km). Po té se vydáte. Ovšem ještě předtím si určitě neodpusťte výstup po červené na nejvyšší bod osady, odkud se otevírá krásný panoramatický výhled.

Modrá značka se pouští podél hotelového parkoviště středně vzhůru pod novodobou dřevěnou zvoničku, kde to lomí vlevo mezi stromy na zpevněnou příjezdovku a kolem dvou chat sbíhá středním tempem k upravené studánce Bahenec. Trasa je velmi špatně značená, vězte tedy, že ve vidlici cest u studánky se dáte tou vlevo dolů a vklouznete do smíšeného lesa. Povrch široké stezky je vesměs travnatý a relativně kamenitý. Rychlé výrazné klesání úbočím hory, do něhož jste se nyní dostali, je ovlivněno též lesní těžbou.

Jakmile se dostanete do první výrazné pravotočivé zatáčky, vyhlížejte po své levé ruce dřevěnou stavbu leso-hospodářského charakteru. Z mýtiny u ní – lokalita se zove Kotelnice – se vám naskytne částečný výhled na Girovou (840m), olysalou Malou Skalku (798m), Velký Polom (1067m) za ní a na pásmo vzdálených slovenských Javorníků se dvěma trojúhelníkovými vrcholy. Nejdominantnější je ovšem Girová, protože ji spatříte celou.

Hned nato se svážnice stává blátivou a točí se nad prameništní rýhou bezejmenného potoka ostře doleva. Prozatím se jedná o jedinou a snadno rozpoznatelnou cestu. Problém nastává, když modrá značka tuto cestu o nějakých 220m dál opustí kvůli nenápadné pěšince. Na to vás však vůbec nic neupozorní, neboť stromy s turistickými piktogramy zmizely. Koukejte se proto vpravo od široké cesty, kde v jednom místě vybíhá středně stoupající chodníček na vykácenou lesní stráň. Díky odlesnění, když se nahoře otočíte, zahlédnete opět Girovou, ale hlavně taky mohutnou přeshraniční Veľkou Raču (1236m) s Kykuľou (1087m). Sotva následně návrší přejdete, spatříte před sebou neméně sebevědomý Ostrý (1044m) a přes zbytky lesního porostu prosvítají i ostatní kopce lemující Jablunkovskou brázdu.

Stezka obíhá úbočí, stáčí se prořídlým lesem a pokračuje ve zrychlujícím klesání až na nepřehlednou lesní křižovatku. Turistické značení chybí, ale nebojte se jít rovně (ani doleva, ani doprava) na nenápadnou kamenitou svážnici, jež středním klesáním vstupuje do vysokého smrkového lesa a svižným tempem míjí místo s několika studnami situovanými v prameništi jakéhosi potoka. O 200m dál již lesní úsek končí. Na posledním stromě visí ukazatel Kotelnice, háj. (540m), kde se dozvíte, že jste právě zdolali 2km a že vás teď čeká 1,5km do Písečné.

Sejdete na šotolinovou cestu, jež středně klesá k prvním domům v lokalitě Kotelnica a okamžitě nastoluje změnu charakteru následujícího úseku trasy. Nejen že je tato část mnohem lépe značená, ale nabízí i bezpočet nesouvislých výhledů na protější Moravskoslezské Beskydy. Jeden z těch prvních vám znova ukáže horizontálně orientovaný hřbet Malá Skalka (798m) – Skalka (932m), přímo za vrcholem Malé Skalky se snaží skrýt Velký Polom (1067m), vpravo od něj se odhaluje menší Čuboňov (1014m) a zdánlivě obrovský Malý Polom (1061m) s Kozími hřbety (986m), jehož masivnost je podpořena pohledem přes údolí Lomné.

Úzká asfaltka se po chvíli stáčí mezi domy doleva po svahu a nahlíží na blob Girové (840m), která je nejvyšším bodem Jablunkovského středohoří. Girová je vymezena údolím řeky Olše, kde se zástavba obce Bukovec zakusuje vysoko do úbočí hory, a Jablunkovským průsmykem, kudy vede dálnice na Slovensko. Pokud byste níže v ulici nezabočili doprava a místo toho pokračovali neznačenou cestou rovně na vrchol travnatého vršku Na Vrchu (519m), měli byste výhled mnohem lepší. Jenže značka odbočuje a stáčí se podél toku Kotelnice do centra Písečné. Při tom ještě stíháte hodit okem na Kozubovou (981m), výrazný samostatný vrchol mezi skupinou Polomů nalevo a Ostrým napravo, plus na Girovou, která stojí úplně nejvíc nalevo.

Centra Písečné se doberete, jakmile dorazíte k velké žluté budově místní základky, založené roku 1873. Škola stojí na křižovatce s hlavní silnicí, na jejíž druhé straně visí cedule Písečná, škola, BUS (470m). Modrá směrovka ukazuje vlevo do Jablunkova (2km). Zahněte tedy v križovatce doleva a dejte se po chodníku mírným klesáním k jihu, odkud na vás vykukuje vršík Zelená (604m), usazený při patě Girové. Po cestě jsou opět vidět i Skalky a Polomy.

Na příští křižovatce odbočíte vpravo na vyasfaltovanou polňačku a mírným stoupáním dosáhnete kamenného kříže z roku 1871. Z louky za jeho zády se otevírá zatím nejlepší panoramatický výhled na hory. Zleva spatřujete masiv Girové (840m), která se rozpažuje vlevo do rozpláclého Komorovského Grúně (733m), vpravo do Zelené (604m), následuje předěl Jablunkovské brázdy s nízkým lysým návrším Vitališov (468m), horizontálně natočené horské rameno Malá Skalka (798m) – Skalka (932m) zakrývající údolí říčky Lomná, jež zezadu obepíná Malý Polom (1061m) s táhlými Kozími hřbety (968m). Na ty opticky navazuje bližší ramínko Malá Kyčera (745m) – Malá Kykula (789m), které směrem doprava vystoupává do Kozubové (981m). Tu poznáte podle zřetelné střechy horského hotelu Kozubová. Kozubová je údolím Kopytné oddělena od masivu hory Ostrý (1044m), k němuž se jako děti k mamince tiskne zespodu několik předvrcholů, např. Velká Kykula (811m) nebo čelní Žďár (748m). Ostrý je pak údolím Tyry oddělen od bokem postaveného Javorového (1032m), jenž je známý především pro svůj lehce předsunutý předvrchol Malý Javorový (947m). No a když se otočíte, v náznacích za sebou uvidíte už i samotných masiv Slezských Beskyd.

Víceméně rovinkou vás asfaltka vede po řídce osídlených polích ke vzrostlým košatým lípám malolistým. Pod památnými stromy dřepí trojice křížů a kaple Matky Boží Čenstochovské. Podle pověsti byla postavena roku 1926 jako důkaz díků za záchranu Jana Lubojatzkieho před vlky. Od roku 1990 v postní době sem organizují jablunkovští františkáni křížovou cestu.

Mírné klesání mezi rodinnými domy se po čase mění v rychlý střední sešup k venkovní posilovně na kraji Jablunkova, v odbočení doprava a chodník podél řeky Olše. Turistické značení směřuje rovinkou k cílovému rozcestníku na autobusovém nádraží, který by se měl jmenovat Jablunkov, BUS. Cedulka s názvem tu však bohužel chybí. Za sebou necháváte 5,5km vzdálený Bahenec a teď co dál. Modrá značka pokračuje 0,5km na historické náměstí a dál do Bocanovic (3km), zatímco zelené směrovky ukazují na Girovou (7km) a do Návsí (1,5km).

Jablunkov je nejvýchodnějším městem v ČR. Jeho původ se datuje někam ke vzniku strážných šancí u Hrádku, pravděpodobně do 12.stol. První písemná zmínka však pochází až z roku 1435. Název obce je odvozen z výrazu „jablum“, jenž pochází z latinského „gabella“ a znamená „poplatek“. Původní osada totiž ležela na obchodní stezce a vybíralo se zde clo. Roku 1447 byl Jablunkov zcela zničen Uhry, načež se přemístil do dnešní lokality. Osada se rozrůstala, až 6.5. 1560 získala městská práva. V té době již byly součástí Jablunkova dva mlýny a pivovar. V 1.pol. 18.stol. se v obci usídlili první Židé a v roce 1864 si pro svou potřebu otevřeli modlitebnu. V roce 1902 jablunkovští Židé založili spolek Jablunkauer Israelitischen Bethausverein, při němž vedli i školu. V roce 1908 odkoupili v sousedství katolického hřbitova pozemek, na němž založili židovský hřbitov. Využíván byl až do vypuknutí 2.sv. války. Na historickém náměstí naleznete kašnu a barokní sochu (1655), dále kostel Božího těla (1620), knížecí dům z 16.stol. a dva kláštery.