Velké Karlovice, zastávka – Podťaté, rozc. Tisňavy – Podťaté, Světlá, BUS (670m) – Kasárne, chaty (950m)
Tato cca 10km dlouhá trasa je určena pro pěší, cyklisty a částečně i
pro běžkaře. Začíná u originálního dřevěného kostela a vede přes pověstmi opředená místa
rovnou k lyžařskému areálu Kasárne na slovenské straně Javorníků. Zmateně pojmenovaných karlovických rozcestníků
ani olámaných cedulí na hřebeni si nevšímejte.
* * *
Typická valašská obec Velké
Karlovice se rozkládá v údolí Vsetínské Bečvy a byla založena v roce 1714
majitelem rožnovského panství. Dostatek dřeva v panských lesích vedl k založení sklárny
(1826) a huti (1863-1931). Koncem 19.stol. zde bylo až 20 vodních mlýnů, pil a valch. Není
tedy divu, že asi 80% domů (starých i novějších) je postaveno ze dřeva. Z Karlovic pochází
řada lidových umělců – řezbářů, malířů aj. Navíc v bývalém kupeckém domě z počátku
19.stol. sídlí Karlovské muzeum s národopisnými sbírkami doma vyráběného
zemědělského a salašnického nářadí včetně postupů zpracování lnu, vlny a ovčího sýra.
Průvodci vám také poví o zdejších zbojnících (jistou dobu je vedla žena), o portáších či o
stavění pecí.
V centru Velkých Karlovic se nachází dřevěný kostel
zasvěcený Panně Marii Sněžné z roku 1754. Barokní stavba má neobvyklý křížový
půdorys, konstrukce stěn má 24 úhlů, v centru protnutí ramen je vyzdvižena cibulová věžička
se dvěma zvony a linie střech je vedena v jediné přímce. Jedno rameno kříže zaujímá v interiéru
kruchta, další sakristie. Kostel byl postaven ze stromů, které na parcele dříve rostly. Interiér
byl původně vymalován bílou barvou a podlaha byla dřevěná, avšak v roce 1928 byla pořízena
malba napodobující dřevo na stěnách a v roce 1948 byly na zem položeny dlaždice. Krásné
křišťálové lustry daroval kostelu roku 1892 židovský majitel skláren Solomon Reich.
Svůj výlet můžete začít u rozcestníku Velké Karlovice, zastávka
bez výškového označení, který stojí hned u železniční zastávky nedaleko centra obce.
Půjdete-li silnicí dolů, nemůžete přehlédnout výše zmiňovaný dřevěný kostelík a kousek pod
ním ještě Karlovské muzeum.
Na křižovatce odbočíte vpravo a vydáte se podél hlavní silnice
směrem na Podťaté. Po pravé straně uvidíte lučiny s lyžařskými vleky, vlevo zase pár
obchůdků. Takto půjdete asi 2km, než se cesta rozdělí. Ve vidlici je umístěn ukazatel
Rozcestí Miloňov (525m) alias Velké Karlovice, U ZŠ, ČSAD, podle něhož vás
modrá značka povede další 2km k odbočce na Podťaté, kde stojí zvonička postavená na
oslavu 1100. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (863-1963), ale také tu
na stromě visí cedule Velké Karlovice, rozc. Podťaté (547m) alias Velké Karlovice
rozc. (jak je psáno dál v terénu).
Kolem kvalitní vozovky bez vodorovného dopravního značení, která
mírně stoupá, se pasou stádečka ovcí a krav, na jejichž šíjích cinkají tradiční zvonce. Vůbec
jim nevadí děsivá minulost tohoto místa spjatá s řáděním zbojníků, pašeráků a pohraniční
stráže. Podle pověsti zlikvidovali bačové z Tísňav bandu raubčíků, ale jednoho pochovali ještě
živého a ten v lesích strašil. V Podťatém se zase prý zjevoval duch krutého kapitána portášů v
podobě velkého psa a hlídal své skryté poklady. 22.9. 1944 se v Tísňavách odehrála první
místní partyzánská akce, jíž bylo přepadení německé celní stanice. Ve Světlé zase proběhl
nejrozsáhlejší ozbrojený konflikt na území Čech a Moravy za celé období 2.sv. války, a to
mezi nacisty a oddílem Jana Ušiaka.
Na rozcestí silnic do Tísňav a Podťatého stojí bohatě ověšený
ukazatel s navigací pro pěší i cyklisty. Nese oranžový název Rozcestí Tísňavy, ačkoliv
předchozí rozcestník vzdálený 1,5km ho jmenuje Podťaté, rozc. Tisňavy, případně
Podťaté rozc., jak ho označují pro změnu ty následující. Směr udržujte podle modré turistické
značky na sloupech veřejného osvětlení a další 2km mírně stoupejte k Podťaté rozc.
alias Podťaté, host., případně Podťaté, U Polanských. Opět zde není uvedeno ani jméno, ani
nadmořská výška.
Jako zázrakem je poslední ukazatel v katastru Velkých Karlovic
označován vždy stejně – Podťaté, Světlá, BUS (670m). Stojí nedaleko točny
autobusu a naznačuje směr pro dvě značky, jelikož i silnice jsou zde dvě. První vede rovně a
pár desítek metrů po ní běží žlutá značka, aby pak zamířila do sedla pod Lemešnou (3km).
Modrá značka uhýbá doprava, jenže po chvíli to lomí doleva ke starodávné dřevěné zvonici (v
katastru Karlovic je jich celkem 28) a po pár stech metrech lesem ústí do stejné asfaltky, po
které zprvu vedla značka žlutá.
Úzká vozovka stoupá stále prudčeji, místo značek turistu navádí
reklamní tabule ubytovacích zařízení v lyžařském centru Kasárne. Pojedete lesem bez větších
výhledů do okolí. Kousek před cílem se silnice zaklikatí, přičemž v první zatáčce se modrá
značka odpojuje, aby si to zkrátila lesem až pod vlek. Brzy se setkáte se státní hranicí a
vstoupíte do obce Makov v okrese Čadca. Autům je vjezd umožněn pouze na základě
zvláštního povolení, cyklisti projedou v pohodě. Celníci zde nejsou a kdyby, stačí mít občanský
průkaz. Na tom, proč tady státní hranice nevede od roku 1734 po hřebeni jako všude jinde,
mají zásluhu ozbrojené střety mezi Karlovjany a sousedními Slováky, v nichž nejednou padlo
až 59 osob.
Cesta se točí kolem chat a protíná sjezdovku, podél které se
vyšplhala i modrá značka. Od velké dřevěné turistické chaty Na Kasárni se naskýtá pohled na
bezmála celé centrum a ze sjezdovky můžete poprvé obdivovat výhled na Lysou horu, Smrk i
celý Radhošťský hřbet. O kus dál vystoupáte k prvnímu slovenskému rozcestníku
Kasárne, chaty (950m). Nelekněte se, když místo kilometráže uvidíte jen časové
údaje. Slováci totiž měří všechny trasy na dobu, za kterou se dají ujít. Například do sedla
Gežov se dostanete po žluté značce za 0:45hod. My ovšem víme, že tato vzdálenost se rovná
3km, jak o tom pojednává cedule Lyžařské trasy KST. Větší podraz bych tedy viděla v tom,
že cedule jsou z poloviny ulámané.