<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Pustevny, chaty, BUS (1010m) – Tanečnice, sedlo (1005m) – Vyrubanina (625m) – Na Pekliskách, BUS (568m) – Kunčice p. Ondř., ŽST (475m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Pokud byste někdy pojali úmysl seběhnout z Pusteven na vlak, aniž byste použili lanovku, doporučuji tuto již ověřenou zelenou stezku, která vede po lesních cestách a nenabízí příliš mnoho rozptýlení. Až potom z údolí můžete sledovat oblé vrcholy Radhošťského hřbetu v jejich kráse a mohutnosti. Délka 8km, převýšení 535m, vhodná je kvůli kamenitosti své první části hlavně pro pěší či zkušené terénní cyklisty.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Horské sedlo <b>Pustevny</b> od pradávna lákalo k pobytu nejen poustevníky, kteří tu podle vyprávění kdysi žili, ale hlavně turisty. Možná nevíte, že masiv Radhoště byl úplně první lokalitou v ČR, kde byly vyznačeny turistické trasy. Zasloužil se o to v roce 1884 spolek Pohorská jednota Radhošť (PJR) z Frenštátu p.R., jenž tímto aktem položil základy organizované české turistiky. Dnes nejznámější turistický spolek, Klub českých turistů (KČT), začal trasy značkovat až o 5 let později! Mimochodem území Česka a Slovenska patří mezi země s nejdokonalejší sítí turistického značení pro pěší turistiku. Český systém je považován za nejspolehlivější a nejpropracovanější nejen v Evropě, ale i na světě a má nejhustší síť tras o průměrné délce 488,6km na 1000km2. Původní pásové značky byly větší než dnes. Střední červený pruh měl šířku 10cm a lemovaly jej bílé pruhy o šířce 4cm. Později začaly být některé trasy značeny i modře a v roce 1916 se začalo značit zeleně a žlutě. Šířka barevného pruhu byla pak zmenšena na šířku bílých pruhů. Způsob pásového značení má své historické kořeny v Rakousku a Švýcarsku (tj. v Alpách) v polovině 19.stol., kdy po krátké době nahradil tzv. tvarové značení, jenž bylo původně použito právě i při označování tras na Radhošti. Každá pěší turistická trasa má přiděleno čtyřmístné číslo. Číslicí 0 začínají červené značky, číslicí 1 nebo 2 modré, číslicemi 3 nebo 4 zelené, číslicemi 5, 6 nebo 7 žluté, číslicemi 8 a 9 zvláštní druhy značení. Do nedávné doby se toto číslo uvádělo na směrovkách a místních tabulkách, za lomítkem byla uváděna vzdálenost od počátku trasy. Některé značené cesty mají též název, který bývá uveden na směrovkách, některé značky, převážně červené, jsou součástí sítě evropských dálkových tras. Ty jsou značeny symbolem E a číslem v rohu nebo v šipce směrovky. U rozcestníku <b>Pustevny, chaty, BUS (1010m)</b> se setkáte s téměř všemi těmito druhy značení. Evropská dálková cesta Atlantik – Černé moře, úsek ČR Králíky – Bumbálka, je vyznačena symbolem E3 v hrotu modré směrovky trasy, jež vede po hlavním hřebeni Radhoště na jeho vrchol (4km) a do sedla Pindula (9km). Tato trasa má v současnosti číselné označení NJ422c a víceméně vyznačuje hranici okresů Nový Jičín a Vsetín. Druhé rameno modré značky sestupuje serpentinami do Ráztoky (3km), jedna červená značka s označením VS060a vede oblíbenou cestou na Martiňák (8,5km) a druhá po hlavním hřebeni pokračuje do sedla pod Kněhyní (3,5km). Také zelená trasa má dvě ramena. První, VS060c, klesá do údolí Prostřední Bečvy (7,5km) a nakonec vaše popisovaná, VS060b, míří 8km do Kunčic p.O. První na řadě je však 1km dlouhý úsek do sedla pod Tanečnicí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na Pustevny se lze dostat 10km dlouhou horskou silnicí z Prostřední Bečvy, kudy též přijíždí pravidelná autobusová linka, nebo od Trojanovic visutou sedačkovou lanovkou. Zajímavostí je, že její předchůdkyně z roku 1940 byla první sedačkovou lanovkou na světě (do té doby se stavěly pouze kabinové či pozemní lanovky) a její konstruktéři se inspirovali u kanadských dřevorubců. Spolu s ní pak byly zbudovány též sjezdovky, lyžařské vleky a vznikla řada ubytovacích zařízení. Ta nejznámější, která se při vyslovení slova Pustevny každému vybaví, jsou však přes 100 let staré malebné domky z pera Dušana Jurkoviče. <b>Dušan Samuel Jurkovič</b> (23.8. 1868 Turá Lúka – 21.12. 1947 Bratislava) byl významným představitelem secesní architektury, návrhář nábytku a etnograf, syn vlastence a znalkyně lidového umění, vnuk spoluzakladatele Matice slovenské a zakladatele prvního úvěrového družstva na evropském kontinentu. Vytvořil osobitý styl výrazně ovlivněný lidovou architekturou, ke které přilnul během krátké praxe v Martině a za šestiletého působení v ateliéru architekta Michala Urbánka na Vsetíně. V roce 1895 realizoval Jurkovič stavby pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze a toto ocenění mu pak přineslo též zakázku na stavbu souboru výletních ubytoven na Pustevnách (1897-1899).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zbudováním turistického komplexu na Pustevnách zachraňovala Pohorská jednota Radhošť Beskydy před rozpínavostí německého spolku Beskidenverein. Když hukvaldské panství neumožnilo odkup panského pozemku na Pustevnách, odkoupila PJR v roce 1886 alespoň soukromý pozemek od Apoleny Malinové z Prostřední Bečvy (musel však padnout úplatek v podobě piva, slivovice a viržinek). První z útulen s výčepem a společnou noclehárnou s 16 lůžky, Pústevňa (ta vedle Libušína), jejímž stavitelem byl Jan Parma a náklad na její zbudování činil 1826 zl., byla slavnostně otevřena 9.8. 1891. V roce 1893 je na Stupních postavena rozhledna Cyrilka a započata stavba kamenné útulny se 14 lůžky v 7 pokojích, Šumné. Mimochodem slovo „šumná“ znamená v lidovém nářečí „krásná.“ Budovu navrhl Alfréd Parma, avšak místní stavitelé se stavby ubytovny na tak klimaticky exponovaném místě zalekli, proto PJR musela povolat italské dělníky v čele s Giovannim Bertinim, kteří už měli zkušenosti s budováním chat v Alpách. Celkový náklad na výstavbu tak činil 8178 zl. a slavnostní otevření za účasti kapely z Kozlovic proběhlo 5.8. 1894. Dostavbou Šumné ukončila PJR první dekádu své existence. Úspěch činnosti vede jednotu i přes nějaké dluhy ke zbudování rozhledny Metodějka (1897) a začíná se stavět třetí útulna s 15 pokoji a společnou noclehárnou, Maměnka (ta s věžičkami), spolu s jídelnou Libušín pro 200 hostů. Obě tyto stavby provedl vsetínský stavitel Michal Urbánek podle návrhu již zmiňovaného Dušana Jurkoviče. Interiér jídelny byl vyzdoben malbami pražského malíře Karla Štapfera, některé z nich jsou dokonce odrazem akvarelových studií Mikoláše Alše. Honorář malíře činil 4 zl. denně, nocleh a stravu měl zadarmo. Malby interiérů útulen provedli Jan Bartoš a František Buzek. Maměnka a Libušín byly částečně zpřístupněny již při svěcení kaple na Radhošti 10.9. 1898, avšak slavnostně otevřeny byly až 6.8. 1899. Spolu s nimi i zvonice, kuželna, letní tělocvična a v roce 1898 na hostinec Krčma přestavěná první útulna daly Pustevnám jejich definitivní podobu. Zakoupením dalších pozemků v roce 1908 se dostává do majetku PJR celý horský hřeben od hotelu Tanečnice (1924-1926) až k rozhledně Cyrilka a asi 15ha na Radhošti. Za 2.sv. války byly na Pustevnách ubytováni vojáci. V té době Libušín a Maměnka zchátraly tak, že se po válce uvažovalo o jejich zbourání. Byly však zachovány i díky přímluvě jejich autora, architekta Jurkoviče. Dnes jsou tyto dvě stavby se starou útulnou a zvoničkou vyhlášeny za národní kulturní památku. Ke konci války, 27.4. 1945 se o Pustevny dokonce bojovalo. To když ubytované maďarské vojáky vyhnala slovenská partyzánská brigáda M.R. Štefánika. Druhý den se Maďaři pokusili dobýt Pustevny zpět, ale nepovedlo se jim to a museli prchnout.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První rozcestník této 8km dlouhé trasy se nachází v uličce mezi Parmovou Šumnou a Jurkovičovým Libušínem. Hned nato se ve směru šipky vydáte po asfaltce okolo Maměnky na parkoviště před hotelem Tanečnica. Pokud jste nestihli před startem navštívit alespoň rozhlednu Cyrilka na Stupních, přicházíte o hodně, neboť nyní vstupujete z parkoviště přímo do lesa a už neuvidíte nic, až dole v údolí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Široká ušlapaná pěšina prochází kolem pozůstatku staré sjezdovky, nad kterou snad kdysi dávno stával skokanský můstek, neboť torzo něčeho podobného tam nyní reziví a zarůstá lesem. Zelená značka vede úbočím hory Tanečnice (1084m), tudíž vaše hliněno-kamenitá stezka neobsahuje žádné výraznější klesání či stoupání, a to až po rozcestí <b>Tanečnice, sedlo (1005m)</b>. Na nevelkém plácku tu bylo postaveno zastřešené posezení a nalézá se zde též turistický ukazatel ověšený plastovými cedulemi. Ty nesou ještě staré označení, takže se můžete ve směru vybledlých červených hrotů vydat po trase s evidenčním číslem KČT 0617/431a přes hřeben nazpět na Pustevny (1,5km) či blíže na vrchol Tanečnice (0,5km), případně druhou stranou přes Čertův mlýn (1,5km) do Horní Čeladné (8,5km) po trase číslo 0617/431b. Šipky vaší zelené trasy s evidenčním číslem 4843/431b vybledly do azurového odstínu a po ušlém 1km pokračují 3,5km na Vyrubaninu. Poněkud matoucně tak působí jiná šipka se zeleným hrotem, jež neoznačuje turistickou trasu, nýbrž lokální stezku nazvanou Po Beskydech se skřítkem Pěšinkou, která vede po stávajících značkách přes Bystré do Ráztoky a má hravou formou poučit děti o životě v Beskydech.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V sedle odbočuje zelená stezka doleva na stranu novojičínského okresu a počíná prvně klesat. Zatím to není nic významného. Úzká asfaltka vás vede okolo zavřené závory na běžkařský okruh kolem Zmrzlého vrchu (1043m), což je nenápadný vrchol mezi Tanečnicí (1084m) a Nořičí horou (1047m). Po zhruba 150m uvidíte nalevo chatu a u ní to spolu se značkou zalomíte zostra břehem přes kořeny stromů doprava dolů. Ocitnete se na široké lesní stezce plné kamení. Klesání se začíná stupňovat, stezka se stáčí podél úbočí a už poměrně ostře klesá až k lesnímu rozcestí, kde se kříží s asfaltkou. Je to tatáž asfaltka, po níž byste také došli ze sedla Tanečnice až na Vyrubaninu, byť je to tudy o hodně delší.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Prostor v křížení cest poskytuje omezený výhled na úbočí Velké Stolové (1049m). Můžete tu chvíli i posedět na dřevěném odpočívadle. U něj pak pokračuje chodník lesem středně dolů. Zprvu ještě krátce vede po trávě, než jej koruny stromů znova celý zakryjí a pěšina se ostře stočí do záhybu hory, kudy protéká bezejmenný potok. Jeho koryto je naplněno hrubým balvanitým materiálem ostrých hran, přes jejichž kaskády se žene prudkým svahem dolů, aby se poté slil s dalšími přítoky do Bystrého potoka. Přes vodu se klene lávka z kulatiny, načež opět pokračuje vyšlapaná pěšina. Vysoký les neposkytuje žádné výhledy a kamenitá stezka se točí poměrně rychlým spádem po záhybu úbočí Čertova mlýna (1205m). Zakrátko ji kříží jiná lesní svážnice, kde zabočíte doleva a několika malými serpentinami se takto dostanete až k hlavnímu rameni Bystrého potoka. Kolem něj po levém břehu vede posledních pár desítek metrů lesní pěšiny, potom už totiž přejdete most a stanete na vyasfaltovaném prostranství.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hluboko v lesích, v kotli pod Čertovým mlýnem, Velkou Stolovou a Zmrzlým vrchem, se slévají horské potoky, aby ve Frenštátě vtekly do Lubiny, u Proskovic do Odry a u Szczecina do Baltského moře. Na počátku asfaltové cesty stojí další odpočívadlo, pak už ale můžete klidně běžet mírně až středně z kopce do Kunčic, s kaňonem Bystrého potoka po levé ruce. Rozcestníku <b>Vyrubanina (625m)</b> předchází malá vodárenská budova a za ním už je závora a východ z lesa. Za sebou tou dobou budete mít 4,5km. Nejbližší další ukazatel stojí po 1,5km na Pekliskách.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hned za lesem se nacházejí rodinné domy a cesta se stáčí kolem panelu Po Beskydech se skřítkem Pěšinkou doprava. Odtud můžete poprvé spatřit místa, kterými jste právě prošli a na hřebeni hrbolek Čertova mlýna. Úzká asfaltka jemně vystoupává na vrstevnici a míří rovinkou mezi lukami k ukazateli Na <b>Pekliskách, BUS (568m)</b>. Cestou ještě spatříte samozřejmě obě horská ramena, mezi nimiž jste kličkovali, a to Nořičí horu (1047m) a Velkou Stolovou (1049m), okrajovou trojvrcholovou hradbu Veřovických vrchů s nejvyšším bodem Velký Javorník (918m), na němž stojí zřetelně patrná turistická chata, s odstupem se k tomu přidává také vrchol Radhoště (1129m) s TV vysílačem a kaplí a masiv Ondřejníka (964m). Zmíněný rozcestník visí na kandelábru při hranici CHKO Beskydy. Kdybyste se chtěli vrátit na Pustevny, po žluté dojdete do Ráztoky za 4,5km, kdežto k cíli této zelené trasy zbývají jen 2km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nyní budete kopírovat hranici Chráněné krajinné oblasti. Ta je vytyčena podél silnice stoupající k obydlenému vršku Maralák (577m). Stoupání je mírné až střední. Na Maraláku podle některých map odbočuje značka na jakousi pěšinu, jenže ve skutečnosti pokračuje po hlavní asfaltové cestě a pohodově schází odhadem 700m do středu obce. Odtud lze v jednom místě před odbočením spatřit ještě Malou Stolovou (1009m) a část Smrku (1276m) s vykousnutým předvrcholem Malý Smrk (1173m). Předtím, než silnice vstoupí do lesa, se od ní odtrhuje jiná asfaltka. Po té to vezmete doleva a ostře z kopce. Cesta se trochu kroutí, ale sama určuje jasný směr. Navíc značení je tu dobré, takže když dojdete do podjezdu, kde vám nad hlavou budou jezdit vlaky, jdete zaručeně správným směrem. Pak už zbývá jen pár desítek kroků a maličký stoupáček před nádražní budovu, kde najdete závěrečný rozcestník <b>Kunčice p. Ondř., ŽST (475m)</b>. Domů se můžete svést vlakem či zajít pěšky ještě třeba po modré 10km do Ostravice, 3km na vrchol Ondřejníka, po žluté 4,5km na Malou Stolovou, 8,5km do Kozlovic anebo pokračovat 5,5km po zelené k turistické chatě Ondřejník.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 02/2012
