<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Horní Bečva, kostel, BUS (510m) – Martiňák, pam. (785m) – Bařiny (815m) – Skurečena, chata TJ NJ (715m) – Podolánky, škola, BUS (610m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Tato 8km dlouhá žlutá turistická trasa je přímou linkou z centra Horní Bečvy do čeladenských Podolánek a vede hned přes několik osad, na kterých lze ilustrovat způsob vzniku obcí v době kolonizace Beskyd. Dřevěné chalupy uprostřed lesů představují horskou krajinu v její starodávné kráse. Ani nemusíte jezdit do Rumunska, abyste vdechli tu karpatskou atmosféru! Trasa je po opatrném zdolání úvodního krpálu vhodná i pro terénní cyklisty.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Horní Bečva</b> leží na horním toku Rožnovské Bečvy pod nejvyšším vrcholem Vsetínských vrchů a je díky svým četným ubytovacím zařízením a lyžařským areálům oblíbenou turistickou destinací. Horskému charakteru odpovídá i její značná rozlehlost (43 km2), která ji činí druhou největší obcí v okrese Vsetín. Oblast kolem řeky Bečvy začala být osidlována v 2.pol. 16.stol. Hlavní roli v tom sehráli rožnovští měšťané a zámožní sedláci z okolních vsí, kteří si tu zřizovali ujmiska a paseky, na nichž později vznikaly trvale obydlené pasekářské usedlosti. Název obce se objevuje ve tvarech Veliká Bečva (1629), Ober Betzwa (1675), Horna Becžwyska (1712), Ober Becžwa (1718) či Hornj Beczwa (1846). Za obec byla prohlášena přibližně v roce 1650 za Baltazara ze Žerotína, ale již dlouho předtím zde žili kolonisté a tvořili s ostatními okolními osadami Velkou Bečvu. Nejstarší písemná zmínka o vsi pochází z roku 1659. Podle urbáře z roku 1676 měla 103 domků se 1385 obyvateli. Ti se živili kácením a dovážením dřeva, sbíráním hub, borůvek a malin, výrobou šindelů, dřevěného nádobí a chovem ovcí. Fojt odváděl kromě jiných povinných odvodů i daň z nechování chrta (tzn. nechoval psa, kterého by šlechta mohla využívat pro lov) a 4 míry ovsa (cca 60 litrů). Chalupníci dávali půl míry ovsa, slepici a 4 vejce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žluté směrovky <b>Horní Bečva, kostel, BUS (510m)</b> jsou situovány na parkovišti v centru obce. Ukazují do dvou směrů: 4km na Kotlovou a 10km do Velkých Karlovic, když byste u kostela zabočili doleva, anebo 4km na Martiňák a 8km do Podolánek, když u kostela zahnete doprava. Bílý kostel sv. Jana a Pavla se dvěma věžemi nemůžete přehlédnout. Postaven byl v roce 1792 a na jeho faře započalo i školní vyučování. Před vchodem stojí vkusný památník padlým ve světové válce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Přejdete frekventovaný hlavní tah na Slovensko, pár schůdků níž na malé parkoviště a odtud doleva dozadu do nepřehledné zatáčky. Dlážděná cesta pokračuje ostře vzhůru, zakrátko však u sloupu elektrického vedení mění směr a vyšlapanou pěšinkou se škrábe na samý okraj nezpevněného sesuvu. Musíte si dát pozor, nikde tam není zábradlí! Shora se však naskýtá fotogenický pohled na střed Horní Bečvy. Nad věžemi kostela se zvedá vrch Solisko (833m) a vedle něj Polana (937m). Po pěšině přejdete lesík, který porůstá onen vykousnutý svah a vyjdete u baráčků v místní části Kršly. Tady budete po asfaltce středně stoupat ke stromu ve vidlici cest, zahnete doprava a vydáte se nahoru k lesu. Z louky nad Kršlemi se otevírá půlkruhový výhled. Úplně nejdřív nezmeškejte možnost průzoru přes místní část Grapy a přes malý bezejmenný vršík (596m) na rozsedlou trojúhelníkovou špičku hory Vysoká (1024m), jedinou tisícovku Vsetínských vrchů. Od ní blíž k vám stojí v hřebeni nekonkretizovaný výčnělek, zakrytý rozložitým vrchem Polana (937m), předsazená homole Solisko (833m), jež téměř zahlušuje téměř ploché Benešky (874m), pak je tu široké Jezerné (835m), které sousedí s Hlubokým (848m) a Kyvňačkami (816m). Vyšší vrch vzadu jsou Herálky (891m), lehce doprava Zvonový (744m) a věnec uzavírají Díly (703m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značená pěšina pokračuje středním stoupáním lesem. Na okraji osady Martiňák se stezka zpevňuje, přes louku směrem k domkům opět zahlédnete Solisko a Jezerné, pod jednou oplocenou zahradou zabočíte pravoúhle doleva a mírnou vrstevnicí dojdete k moderní chalupě v lokalitě V Ráji. No, místo je to opravdu pěkné. Dům stojí pod cestou na svažité louce s bezmála půlkruhovým výhledem. Mezi špičkami smrků prosvítá modrá linka Kněhyně (1257m), Čertova mlýna (1206m), boulička Tanečnice (1084m) a přes asymetrické sedlo protější hory Červenec (760m) taktéž vrchol Radhoště (1129m) s kaplí sv. Cyrila a Metoděje. V opačném směru mezi četnými nízkými vršky najděte ten jediný se stožárem. Jmenuje se Poskla (576m). V málo patrném sedle nalevo od vrcholu se rozkládá centrum obce Hutisko-Solanec. Přímo za Posklou se objevuje Rysova hora (554m) s holinou protaženou do bezejmenného vršku (596m), široké obliny (628m) a ta pak přes výraznější sedlo stoupá do Hážovických dílů (704m) a Zvonového (744m). Rozšafná vyvýšenina za Rysovou horu je hřebínek zvaný Na Spině (560m) a úplně vzadu se rýsuje Klenov.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V Ráji končí asfaltový povrch stezky, pročež dál musíte stoupat lesem středně do kopce po šotolině. Přes jeden průsek tam ještě jednou, avšak nepoměrně hůře uvidíte hřebenovku Radhošťského hřbetu. Uježděnou vrstevnicí pak již v mírném sklonu dojdete na hornobečvanskou horskou osadu, jejíž jižní stranu chrání vrchol Kobylská (804m). Poté, co projdete mezi dvojicí chalup, se vám po pravé ruce otevře krajina jako z obrázku. Výborným orientačním bodem v lince zalesněných hor je nevýrazný vzdálený kopec Čarták (953m), z jehož vrcholu trčí do výšky rozhledna Súkenická. Vpravo od něj vystoupává terén do Vysoké (1024m) a po pár obloučcích končí u Polany (937m). Blíže trčí špička Šorštýna (781m) a ta nezajímavá hora nalevo od Čartáku je Kladnatá (918m). Z určitého úhlu lze zahlédnout též horní část blízké osady Mečůvka.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Osada pod Kobylskou vypadá jako z jiného století. Žlutá značka se táhne do menšího vršku nad ní, kde si lze sednout do trávy na mez a zamyslet se. Pod sebou vidíte chalupy, dřevěnou stodolu, kůlnu a další objekty, mezi nimi rostou ovocené stromy a kolem se rozprostírá horská paseka. To, jak správním spojením takovýchto osad vznikla Horní Bečva, je pro zdejší kraj velmi typické. Beskydy se totiž ve středověku staly místem střetu dvou vlivů – pasekářské kolonizace a valašské kolonizace. Nejdříve do hor pronikali lidé podél řek, z údolí do neúrodných vyšších poloh. Na chudém Valašsku docházelo od 16. do 18.stol. v důsledku růstu populace ke snaze rozšířit ornou půdu na úkor lesů, které patřily vrchnosti. Ta z toho měla samozřejmě hospodářský užitek (např. daně) a osídlování nevyužité krajiny podporovala. Důsledkem tohoto procesu tak bylo rozptýlené pasekářské osídlení, jako to vidíte i zde při výstupu na Martiňák. Výrazněji však krajinnou architekturu Beskyd ovlivnila tzv. valašská kolonizace, jejíž podstatou bylo využívání lesů k chovu ovcí a koz (krmily se větvemi listnatých stromů). Valašské pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního Rumunska podél karpatského oblouku směrem na západ a na Moravu se dostávaly přibližně v 14.-17.stol. Postupně sice ztratily svůj původní jazyk s výjimkou některých rumunských slov jako bača, brynza apod., ale zachovaly si hodně ze své kultury a hospodářské zvyky. Postupem času se Valaši pak i smísili s místním obyvatelstvem. Pojem Valašsko se vžil pozvolna. K jeho rozšíření přispěla třicetiletá válka a valašské povstání proti Habsburkům (1620-1644), kdy se Valaši projevili jako hrdé, svéhlavé a houževnaté etnikum. Podobně se později Valaši vzbouřili i proti náboženskému útlaku (18.stol.) a po boku partyzánů proti nacistům (2.sv. válka). Valašská lidová architektura je odlišná od všech ostatních českých stylů a podobá se spíše té slovenské. Využívá přírodních materiálů, odolává módě a opakuje osvědčené stavební postupy. Funkčnost byla vždy to nejdůležitější. Žilo se převážně venku a tak nebylo zapotřebí stavět velké obytné budovy. Lidová architektura se stávala součástí přírody, domy byly stavěny z místních, snadno dostupných materiálů (dřevo, kámen). Stavělo se s ohledem na povětrnostní podmínky a využívalo se téměř všech výhod, které prostředí nabídlo, např. jako zde v závětří klínu hory poblíž pramene potoka. Nikdy se nedělaly náročné terénní úpravy, svah se vyrovnával leda vysokou podezdívkou z kamene, která byla využita i jako sklep. Dům byl postaven příčně do svahu, aby neztěžoval odtok dešťové vody, malá okna pomáhala šetřit topení, mech ve spárách působil termoizolačně a kontakt s prostředím i v zimě zabezpečovala případně veranda nebo podstřešní pavlač. Také tvar střechy byl výrazně ovlivněn prostředím. Na výrazně šikmé (obvykle šindelové) střeše se nedržel sníh a nezatěžoval kostrukci, případná valba zlepšovala aerodynamiku střechy a ovlivňovala zatížení krovu větrem. U domů se sadily užitkové stromy, mimo jiné i jako ochrana před bleskem (praštil do stromu místo do dřevěné chalupy, kterou by zapálil). Mapování dějin Valašska a života jeho lidu se v širokém měřítku věnuje Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Turistická stezka důsledně stoupá na bezejmenný vrch, odkud zahlédnete skrze průsek část úbočí Čertova mlýna a při rozhrnutí větví i plácek s kaplí na vrcholu Radhoště. Z opačné strany pak nějaké vedlejší osady roztroušené po svazích smrkových kopců. Za pár minut slezete do další osady, tentokráte položené na hřebeni a jihovýchodním svahu. Nazývá se Mečůvka. Hned na jejím začátku se díky odlesněnému horizontu otevírá pěkný pohled směrem doleva na Pustevny. Ty se rozkládají v mělkém sedle mezi Tanečnicí (1084m) napravo a Radegastem (1106m) nalevo. Částečně do tohoto výhledu zasahují i tupé vrásy hřebene Bukoviny. Mečůvka již bohužel nebudí dojem starodávnosti. Vyjetá přírodní cesta směřuje mezi novodobými baráčky a chatkami rovně za nosem, při pohledu doprava tam je opět chvíli vidět Vysoká, nicméně potom přichází lesní úsek stoupající středně nahoru, dlážděný kameny a deformovaný koly aut. Vlevo přes dva vymýcené pruhy lesa naposledy uzříte mohutný Radegast (1106m) s výčnělkem Bečovské Kyčery (783m), v pozadí Černou horu (891m), více nalevo, tj. jakoby nazpět, se rýsuje hora Červenec (760m), taky Kobylská (804m) trochu vyčnívá a v popředí se tvaruje úbočí Bukoviny (998m). Betonové sloupy elektrického vedení nesou značku žlutou i zelenou a směřují směle k parkovišti před horským hotelem Martiňák.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Martiňák stojí na frekventované křižovatce turistických cest v hřebeni Moravskoslezských Beskyd. Kdysi tu údajně stávala chata, kde nacházeli zázemí dělníci vracející se domů z ostravských hutí, dnešní hotel je však už čistě komerční záležitost. Dá se tu pojíst, přespat, vyzkoušet blízký vlek nebo bazén a autem zase snadno sjezdete po silnici zpátky do Horní Bečvy. Nad chatou se u rozcestníku <b>Martiňák, pam. (785m)</b> sbíhají všechny čtyři existující barvy značek. Ta hlavní, červená, vede 8,5km na Pustevny nebo 7,5km na Hlavatou, druhá nejvýznamnější, modrá, slézá 6km k Zavadilce nebo na druhou stranu 1km k Mečové a dál 6km na Polanu v úbočí Smrku, zelená značka přichází po hřebeni 5,5km z Čertova mlýna a pokračuje 4km do údolí Horní Bečvy. A nakonec žlutá turistická značka, po níž jste teď 4km vyšlapávali, vás povede nejdřív 0,5km na Bařiny a přes Skurečenu (na ceduli je chybně uvedena jako Vyrubanina) 4km do Podolánek. Jste-li cyklo nadšenci, můžete někdy vyzkoušet též cyklotrasu KČT ve směru na Pustevny (10km), Benešky (9km) či Kotlovou (10,5km). A ten <b>památník</b> v názvu ukazatele? Ten se nalézá hned vedle, trochu připomíná kamennou zídku a je na něm bílá žulová deska s textem: „Když žil a umřel člověk pro člověka, nebylo marné žít a umírat. Na věčnou památku příslušníkům partyzánské brigády J. Žižky.“ Na opodál stojícím panelu skvěle provedené <b>Naučné stezky Čertův mlýn</b> se dočtete o operaci Tetřev a jejím významu pro zmíněnou partyzánskou brigádu. „Akce Tetřev byla největší protipartyzánskou akcí u nás. Okolí Martiňáku a Čertova mlýna bylo jednou z hlavních oblastí, kde pátrání po partyzánech probíhalo. Akce měla úplně zničit partyzánskou brigádu Jana Žižky, která už byla po předchozích akcích Němců oslabená. Přestože bylo nasazeno velké množství německých vojáků a policistů, akce skončila neúspěchem. Partyzáni se totiž o akci s předstihem dověděli a většině se podařilo z oblasti včas odejít. Karl Hermann Frank byl jako říšský ministr druhým nejmocnějším mužem v Protektorátu. Měl na svědomí mnoho obyvatel Valašska, ale také například vyhlazení Lidic a Ležáků. Akce Tetřev byla provedena na jeho rozkaz, a také se jí osobně zúčastnil. Akce Tetřev proběhla 16.-22.listopadu 1944, zúčastnilo se jí 13000 německých vojáků a policistů. Ti uzavřeli prostor o obvodu přes 60km, který potom postupně prohledávaly speciální protipartyzánské oddíly. V celém prostoru byl vyhlášen zákaz vycházení od 16:00 do 6:30 hodin. Výsledky tak rozsáhlé akce byly pro Němce velice slabé: zabito 8 partyzánů, zatčeni 4 partyzáni a dalších 13 osob. Většina střetů se stala v okolí Prostřední Bečvy.“ Následuje výčet 4 míst, kde ke střetům došlo: 17.11. Kladnatá, 19.11. Prostřední Bečva, 20.11. Bacov a Cípková. V bezpečnějších Hostýnských vrších se podařilo činnost brigády Jana Žižky obnovit, rozdělila se na 30 menších skupin a na konci války zničili kupříkladu vlak na trati Valašské Meziříčí – Hranice.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žlutá značka se mísí s červenou a zelenou a širokou vyšlapanou pěšinou stoupá podél lesa pod bezejmenným vrcholem (826m) středně nahoru, aby v nejvyšším bodě zahnula do lesa a již zvolna slezla k ukazateli <b>Bařiny (815m)</b>. Zde se můžete posadit na velké zastřešené odpočívadlo a přečíst si druhý panel NS o partyzánských velitelích. Partyzánské téma je v této lokalitě holt aktuální. „Partyzánská brigáda Jana Žižky měla postupně 3 velitele, konce války se dožil jen jeden. Veleli mnoha lidem v provizorních podmínkách, často s minimem informací a při neustálé hrozbě prozrazení. První Jan Ušiak. Slovenský poručík byl už při partyzánském výcviku na Ukrajině vybrán za velitele skupiny, která tvořila základ budoucí partyzánské brigády Jana Žižky. Po přechodu na Moravu velel už jen necelý měsíc. Při setkání s místními odbojáři pod Čertovým mlýnem Ušiaka, Murzina a několik dalších partyzánů nečekaně napadla německá policie.“ Hlídka Einsatzkommanda mu prostřelila obě předloktí, podařilo se mu však ukrýt a v podvečer se doplížil do Macurova domku pod Martiňákem, odkud ho řezník Machandr převezl do svého domu v Horní Čeladné, odkud měl být poslán do nemocnice v Ostravě. Gestapo však jeho úkryt vypátralo a obklíčilo. 30-letý Ušiak se raději sám zastřelil, aby při výslechu neohrozil ostatní. Oldřich Machandr a jeho pomocník Karel Winkler byli později veřejně popraveni. Partyzán Jan Dvořák, který se v domku také skrýval, se Němcům vzdal a bez nátlaku udal všechny osoby zapojené do partyzánské činnosti. „Nejzáhadnější Ivan Petrovič Stěpanov. Kapitán Stěpanov je z velitelů nejméně známý a nejzáhadnější. Uprchl z německého zajetí a než do Beskyd přišla partyzánská brigáda, skrýval se v horách. Partyzánské brigádě velel jen krátce na podzim 1944, v době, kdy zemřel Ušiak a Murzin se ještě léčil za zranění. Zahynul necelý měsíc před osvobozením při přestřelce v partyzánském táboře při útěku zajatých německých vojáků. Měl asi 30 let. Nejmladší Dajan Bajanovič Murzin. Sovětský major Murzin byl od počátku Ušiakovým zástupcem, později pak velitelem brigády až do konce války. Při přepadu gestapa pod Čertovým mlýnem byl raněn do nohy, podařilo se mu ale skutálet do údolí potoka a schovat se. Tam ho našel hajný Křenovský a několik dnů jej ukrýval v jámě vykopané v kořenech smrku. Když se na počátku prosince 1944 už vyléčený ujal vedení brigády, bylo mu teprve 24 let.“</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Červená a zelená značka míří svorně 1km vzhůru Pod Bukovinu, kdežto žlutá kopíruje asfaltku klesající do Podolánek. Šipka opět chybně uvádí příští zastávku jako Vyrubanina, jde ale o osadu Skurečena vzdálenou 1km. Rozhodně teď nesmíte ztratit ostražitost, neboť po pár metrech značka silnici opouští a poté, co si přes průzor budete moci všimnout dřevěné chalupy u sjezdovky, slézá nenápadně vpravo na téměř neznatelnou pěšinku. Ta se po chvíli rozšiřuje ve zjevně již nepoužívanou lesáckou stezku a klesá svižně dolů. Znova se na sfaltku napojuje krátce před zákrutou, která nutí silnici, aby se vyhnula osadě Skurečena, avšak turistická značka vbíhá do lesa a za pár okamžiků zastavuje před ukazatelem <b>Skurečena, chata TJ NJ (715m)</b>. Turistický odbor Tělovýchovné jednoty Nový Jičín tuto chalupu aneb turistickou základnu zakoupil a opravil v roce 1967, prý aby si nepřipadali vedle ostatních odborů TJ jako chudí příbuzní, kteří nic nevlastní a nemají se kde scházet. Veřejnosti ovšem otevřená není, stejně jako zbylé dvě dřevěnice situované výše ve svahu, jež jsou v soukromém vlastnictví.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Stezka pokračuje po vrstevnici do lesa a počíná čím dál zběsileji klesat, až opět seskočí na starou asfaltku. Kolem ní protéká bystřina Mohyla. Kdybyste se vydali pár set metrů proti proudu, narazíte na <b>klauz Blato</b>, resp. na jeho pozůstatek. Hráz byla založena v úzkém hrdelním údolí a tak její délka dosahuje max. 9m, šířka max. 7m. Sestavena je na přitesaných a na spáru kladených pískovců. Současná nádrž je ovšem bez vody, se silně zabahněným dnem. Tento stav způsobilo protržení hráze. Zachovalo se pouze torzo původního přelivu o šířce asi 4m. Současná výška hráze činí 2-2,5m. Původně hráz zadržovala až 6500 m3 vody a její délka dosahovala přes 250m. Dobu založení klauzu lze pouze odhadovat. Určitě mohl existovat již kolem roku 1815, za nájemce frýdlantských železáren Jana Václava Homolice. Prokazatelně se na říčce Čeladence provádělo splavování palivového dříví v roce 1840.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od tohoto bodu horská silnička mírně klesá údolím potoka, obklopena Pajurčanským lesem, až do svého cíle. Od Skurečeny je tento úsek dlouhý 2,5km. Před levostranným přítokem zvaným Magurka uvidíte na pasece nad cestou pěknou malovanou dřevjanku, opodál za Magurkou pro změnu chalupu s hospodářskou budovou a zas tak můžete mít pocit, že se nalézáte na pasekářské osadě 18.století. Posledních pár set metrů zbývá k autobusové zastávce, kde stojí rozcestník <b>Podolánky, škola, BUS (610m)</b>. Po zelené turistické značce byste se mohli vrátit nazpět do údolí řeky Bečvy na Mezivodí (9,5km), anebo to vzít jen 1km na Kociánku a odtud pak po modré přes Martiňák na Horní Bečvu ke kovárně. Mimochodem, <b>škola v Podolánkách</b> byla postavena v roce 1906 a o 3 roky později povýšila do kategorie samostatná jednotřídní škola. Chodilo do ní až 46 dětí. Za okupace sloužila jako ubytovna pro německé vojáky, pak se tu učilo až do roku 1961. V následujících letech byla škola přestavěna na rekreační zařízení dolu Stonava a dnes slouží jako terapeutické zařízení pro narkomany. Udělejte pár kroků nazpět, vylezte po té příjezdovce nahoru a uvidíte sami.</p> </font> </div>
Aktuálnost k 06/2012
