<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Zlín, BUS (?) – Kocanda, MHD (340m) – Pod rozhlednou (356m) – Dolnoveská přehrada (250m) – Fryšták, BUS (?)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>9km dlouhá modrá trasa vás vezme na příměstský výlet ze Zlína do Fryštáku. Města jsou od sebe oddělena Mladcovskými kopci s částečně upravenou a částečně přírodní stezkou, kdy relativně nejzajímavější část souvisí s vodní nádrží. Žádné super výhledy ani romantická zákoutí však nečekejte. Trasa je též sjízdná pro horská kola.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První písemná zmínka o osadě <b>Zlín</b> pochází z roku 1322, kdy ji koupila Eliška Rejčka, bohatá vdova po dvou českých králích žijící s milencem v Brně, a věnovala ji právě založenému ženskému cisterciáckému klášteru se špitálem na Starém Brně. V roce 1358 koupili osadu biskup Albrecht ze Šternberka s bratrem Ješkem. Za Šternberků začala vznikat i tvrz Zlín obehnaná vodním příkopem s padacími mosty, nejcennější objekt na území tehdejšího feudálního panství. Písemně je tato tvrz připomínána k roku 1360. Nakrátko Zlínu vládl markrabě Jošt Lucemburský, pak jej ale vrátil Šternberkům a ti Zlínu roku 1397 přiznali městská práva. Po husitských válkách museli majetkově oslabení Šternberkové svoje panství prodat. Zlín byl řemeslnicko-cechovním střediskem pro obyvatele okolních obcí, kteří se jinak živili pastevectvím. V roce 1485 je jako majitel uváděn Vilém Tetour z Tetova. Figuruje zde i Burian Tetour, jenž Zlín roku 1590 prodává. Ve městě přibyla nová radnice (1586), kostelní věž (1566) či škola (1582). Kolem roku 1600 byl už Zlín na tu dobu velkým městem a živým hospodářským střediskem. Rozkvět žel zbrzdil vpád uherských povstalců roku 1605 provázený požáry a pleněním. Po roce 1620 se obyvatelé Zlína účastnili valašského povstání, čímž na sebe přivolali opakovaná tažení habsburských, polských a uherských armád a město se z půlky vylidnilo. Při jednom takovém tažení roku 1622 byl Maďary vypálen i renesanční zámek, adaptovaný ve 2.pol. 16.stol. z gotické tvrze. Roku 1655 koupil panství moravský zemský hejtman hrabě Gabriel Serényi. Serényiové vlastnili Zlín až do roku 1712. V roce 1713 jej koupil za 144 tisíc zlatých hrabě Leopold Ferdinand z Rottalu pro svého synovce Adama Jáchyma, jenž však měl pouze dcery, a tak panství přešlo na nejmladší Marii Terezii provdanou Khevenhüllerovou, která se jej roku 1762 zbavila. František Antonín Khewenhüller se přitom zasadil o přestavbu poničeného zámku do barokním slohu. Krátké působení plátenické manufaktury (1779-1780) se stalo prvním pokusem o velkovýrobní podnikání ve Zlíně. Ačkoliv roku 1849 zničil město velký požár, hned následujícího roku tu majitel zámku baron Bretton zřídil továrnu na zápalky. Mezi lety 1868-1870 působila ve městě také továrna na boty R. Florimonta. Obě ale zanikly a převládlo drobné řemeslo. A potom přišla slavná Baťova éra... Tomáš Baťa začal s podnikáním v září 1894, v roce 1900 stavěl první tovární budovu, v roce 1910 začal s výstavbou domků pro zaměstnance a v roce 1923 byl zvolen starostou Zlína. Po jeho letecké nehodě se vedení firmy i města ujímá Tomášův polovlastní bratr Jan Antonín Baťa, který obojí dál rozvíjí. V roce 1939 po vyhlášení Protektorátu je však J.A. Baťa donucen emigrovat. Firma Baťa je v roce 1945 zestátněna a zlínské obuvnictví upadá. Statutární město Zlín je moderním městem, jehož původní zástavba padla téměř celá za oběť baťovským projektantům. Nejstarší památkou tak zůstává zámek Zlín a historicky cenné je i okolí náměstí Míru. Mezi novodobé architektonické zajímavosti patří čtvrtě baťovských domků, objekty bývalé továrny, vily Tomáše Baťi a J.A. Bati, ředitelské vily, obchodní centrum, hotel Moskva, Velké kino či zimní stadion. Ve městě sídlí několik muzeí, našli byste tu památník Tomáše Bati a univerzitní komplex. Každoročně se zde koná známý zlínský filmový festival. </p> <p ALIGN="JUSTIFY">Počátek modré turistické trasy ze Zlína do Fryštáku hledejte nad autobusovým nádražím, konkrétně u hlavní silnice na zastávce MHD. Košatý turistický ukazatel bez jmenovky se zove <b>Zlín, BUS</b> a značky se od něj paprskovitě rozbíhají na jih a na sever města. Jižní trasy směřují 3,5km pod Tlustou horu (modrá), 3km na Lesní hřbitov (zelená) a 3,5km na Kudlov (žlutá), severní zas 2km do Mladcové (žlutá), 9km do Lešné (červená) a 8,5km po té vaší modré do Fryštáku. První úsek by měl vést 2km na sídliště Jižní Svahy, jenže tento rozcestník fakticky neexistuje. Správně by tu měla být napsána 3km vzdálená Kocanda.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Severně směřující značky postupují společně na autobusák, kde vzápětí zalezou do podchodu pod hlavní silnicí a vyjdou v zámeckém parku. Budova zámku Zlín je z parku volně přístupná a dá se bez problému najít. Z parku se vydáte přes dvě silnice a jedny koleje na nábřeží, po kterém kráčíte asi 700m proti proudu Dřevnice na most pro pěší, odtud k MHD zastávce Cigánov, a pak hned zamíříte do sídliště Jižní Svahy. Trasa je dobře značená.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Jen co dáte sbohem rušné hlavní silnici, započne terén ulice stoupat. Zatímco ještě v úrovi miniparčíku se <b>sochou sv. Antonína Paduánského</b> z roku 1787 je stoupání střední, výrazné navýšení na sebe nenechá dlouho čekat. Brutální krpál je přerušen až schodištěm, nad nímž už dosáhnete panelového sídliště. Čeká vás přechod křižovatky a asi 300m dlouhý výškrab rovnou ulicí nad křižovatkou vedoucí mezi paneláky. Ve chvíli, kdy má trasa změnit směr, však značení zazmatkuje a schová se na nepravděpodobné místo, takže je pro někoho možná k nenalezení. Vězte tedy, že se máte prosmýknout doleva po chodníku mezi stromky a obejít čelně stojící barák. Tam vás to potom navede do Centrálního parku Jižní svahy. Pozvolné stoupání sídlištěm vás nakonec vytáhne k zastávce MHD, kde trčí rozcestník <b>Kocanda, MHD (340m)</b>. Modrý hrot odtud ukazuje 2km pod rozhlednu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Turistické značení se naváže na zpevněnou cyklostezku opouštějící Zlín a míří do Mladcovských kopců. V lehkém klesání projdete kolem pár domků a hodíte okem nalevo na kousek sídliště a zalesněné mladcovské trojvrší s nejvyšším Zadním vrchem (423m). Poté minete typizované dřevěné odpočívadlo, skrze závoru vniknete po asfaltovém povrchu do lesního porostu a zvolna konstantně stoupáte až k dalšímu rozcestí. Stezka slouží místním k příměstským aktivitám. Kolem cesty jsou rozmístěny lavičky, další odpočívadla, ohniště či infopanely. Na nepřehlédnutelné křižovatce lesních cest visí na stromě ukazatel <b>Pod rozhlednou (356m)</b>, jenž káže zpátky 5km do Zlína, 4km vpřed do Fryštáku a taky tu začíná žlutá značka 8,5km do Mladcové. Následující úsek modré trasy je dlouhý 1,5km a vezme vás k dolnoveské přehradě.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Navzdory názvu ukazatele se v nejbližším okolí žádná rozhledna ani vyhlídkové místo nenachází, takže se nemusíte zdržovat a vyrazte rovnou ve směru šipek na lesní svážnici. Ta pokračuje volným stoupáním do zátylku bezejmenného návrší a překlápí se do lehkého klesání. V síti křížících se lesních cest sledujte bedlivě turistické značení – je to tu trochu chaos. Jednou vede značka dokonce úzkou pěšinkou, jež se po chvíli stáčí v pravém úhlu doleva a nepříliš prošlapanou stezkou se vtěsnává mezi vyšší a nižší stromový porost, jímž klesá středním sklonem tak dlouho, dokud nenarazí na asfaltovou silnici a po té to bere dál z kopce. Jenom potom nezazděte vybočení značky doleva na lesní pěšinu, která slouží jako zkratka. Skrz mocně prořídlý stromový porost nad přehradou konečně zahlédnete jižní okraje Hostýnských vrchů, město Fryšták a posléze i vodní hladinu. Po široké prašné cestě sklesá trasa až na břeh a stáčí se do zátoky při ústí potoka. Na stromě tu visí cedule rozcestníku <b>Dolnoveská přehrada (250m)</b> s poslední směrovkou 2,5km do Fryštáku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Dolnoveská přehrada neboli <b>přehrada Fryšták</b> leží na Fryštáckém potoce jižně od Fryštáku a vznikla v důsledku rozvoje Zlína před 2.sv. válkou, kdy se město stalo průmyslovým centrem regionu a rostly požadavky na zajištění dodávek vody. Hlavním účelem nádrže bylo zásobování skupinového vodovodu Zlín pitnou vodou, kvůli čemuž má přehrada svou odběrnou věž a úpravnu vody. Značný pokles spotřeby vody během 90.let 20.stol. však způsobil, že roku 1996 bylo vodárenské využití díla Fryšták právně zrušeno. Nádrž je však nadále vedena jako vodárenská s tím, že odběry mohou být v případě potřeby obnoveny. Aby však byla i nadále zajištěna potřebná kvalita vody, jsou stanovena ochranná pásma vodního zdroje a okolí nádrže nemůže být užíváno k rekreačním účelům. V současnosti slouží přehrada k zadržení části povodňových průtoků a zajišťuje minimální průtok v potoce pod hrází na 0,015 m3/s. Parametry vodního díla byly projednány a povoleny Okresním úřadem v Holešově v roce 1931, výstavba probíhala v letech 1935-1938 a do provozu bylo dílo uvedeno v roce 1939. Asi 10 let po dokončení byly pozorovány zvýšené průsaky vody pod hrází, jejichž množství se postupně zvyšovalo a vynutilo si provedení dodatečné injektáže v podloží. Přehradní hráz je homogenní, sypaná z místních nepropustných jílovitých hlín. Těsnění hráze je návodní, jílové. Je napojeno na betonovou patu s průchodnou štolou kruhového průřezu o průměru 2,5m. Štola byla původně určena k odvádění odebrané vody z nádrže a před ní byly v nádrži filtrační studny. Později byla využita jako injekční štola. Koruna hráze má délku 198m, šířku 5m, výšku nade dnem 13,7m a částečně po ní vede obslužná komunikace. Návodní svah hráze je opevněn masivními betonovými deskami, vzdušný svah je zatravněn. Nádrž má celkový objem 2,95mil. m3 se zatopenou plochou o rozloze přes 62ha. V nádrži u hráze levého břehu se nachází kruhová odběrná věž, jež umožňuje ovládat i výpustná zařízení. Ve věži se nachází strojovna, přístupná po lávce z koruny hráze. Odběrné potrubí a spodní výpusti se nacházejí v její dolní části a vyúsťují za věží do odpadní štoly pod hrází. Na návodní straně se uzavírají kanálovými šoupátky, pro regulaci vypouštěné vody slouží klínová šoupátka v základní části věže. Odběrná potrubí jsou umístěna ve dvou výškách v návaznosti na aktuální jakost vody. Odpadní štola pod hrází má kruhový průřez o průměru 3,6m a ústí do vývaru pod hrází. Celková kapacita spodních výpustí je 25,5 m3/s. U levého břehu je situován nehrazený bezpečnostní přeliv. Přelivná hrana má délku 32,5m. Na přeliv navazuje spadiště a kaskádový skluz, končící ve vývaru pod hrází. Kapacita přelivu při maximální hladině v nádrži je 79,5 m3/s. Areál přehrady byl 4.7. 1997 rozhodnutím Ministerstva kultury ČR prohlášen kulturní památkou jakožto významná ukázka pozdní éry zlínského Baťova funkcionalismu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žádné romantické výhledy na vodu nečekejte. Bujná nábřežní vegetace nejen že brání přístupu k vodě, ale taky občas zúží turistický chodník natolik, že by se dva lidé sotva vyhnuli. Nakonec však vyjdete na volnější prostranství za přehradou a stočíte to po panelovém mostě přes Fryštátský potok na dolnoveskou autobusovou točnu. Dolní Ves je místní částí Fryštáku a vy ji musíte celou napříč projít, než se vůbec doberete města. Jedná se o 1,5km dlouhou rovinu podél hlavní silnice, v jejíž finální fázi narazíte na kamenný <b>kříž</b> s nečitelnou datací. V napojení Dolnoveské ulice na hlavní městskou tepnu se nalézá <b>památník obětem světové války</b>, kolem kterého odbočíte doleva a záhy již stanete na náměstí Míru s rozcestníkem <b>Fryšták, BUS</b> a autobusovým stanovištěm. Jediná modrá pokračující značka ukazuje 6km pod Ondřejovsko a 11,5km do Rusavy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V roce 1995 bylo historické jádro Fryštáku vyhlášeno <b>městskou památkovou zónou</b>. Mezi jeho nejcennější skvosty patří kostel sv. Mikuláše, jehož gotické základy pocházejí ze 14.stol. (přestavován byl v 18.-19.stol.), masivní barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1723 nebo víc bokem situovaná secesní Jadrníčkova vila z roku 1910. Přímo na náměstí byste našli onu sochu sv. Jana Nepomuckého, dvě moderně pojaté busty Břetislava Bakaly a Jaroslava Kvapila, měšťanský dům zvaný Hrubá hospoda nebo zajímavě pojatý historický dům s reliéfy obličejů T.G. Masaryka a J.S. Machara nad okny v patře, které tam dal zhotovit v roce 1905 jejich přítel, slovenský lékař Dr. Ján Šipka ve víře v demokracii. V sousední ulici u kostela pak potkáte kříž z roku 1763, památný strom Jírovec u kostela a bustu pátera Ignáce Stuchlého, prvního českého salesiána. Přestože nebyl místním rodákem, zasloužil se v roce 1927 o založení první české salesiánské provincie v komplexu budov pod fryštáckým kostelem. Jeho školním systémem prošlo během let téměř tisíc chlapců. Poté jej obsadili nacisti a po nich komunisti. Po listopadu 1989 byl objekt vrácen salesiánům a slouží svému původnímu účelu dodnes. Ve stejné ulici se nachází dále fara, sloužící též jako <b>muzeum I. Stuchlého</b>.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Historie města <b>Fryšták</b> se datuje od první písemné zmínky z 15.1. 1356, v níž se objevuje notář olomoucké diecéze Nicolaus Luce de Freystat. Osídlení Fryštátska má však kořeny mnohem starší. Svědčí o tom archeologické nálezy z doby neolitické a eneolitické (zhruba 6.-2.stol. př.n.l.) z lokality Skalka nad potokem Žídelná, stopy po prvních zemědělcích a pastevcích v Lukovečku, sekerky a sekeromlaty z Horní Vsi a Vítové či náznaky kultury lidu popelnicových polí z Lukovečku. Rozhodující vliv však měla kolonizační činnost biskupa Bruna ze Schauenburku. Dle listiny z roku 1382 prosperovala ve Fryštáku cechovní výroba a obchod, byly zde lázně, jatka či duchovní správa. Městský ráz svobodného tržiště se dotvářel hlavně v souvislosti s konstituováním panství Lukov, a proto se i majitelé Fryštáku odvozují od majitelů hradu Lukov. Byli to postupně Šternberkové, Kunové z Kunštátu , Nekšové z Landeka, chvíli Albrecht z Valdštejna, a pak v době ekonomického úpadku Minkvicové z Minkvicburku, Rottalové a nakonec rod Seilern-Aspang. Opevnění města, související s příhraniční nárazovou zónou, se dodnes zachovalo v názvech městských částí. Vedle tržního, mílového a várečného práva a práva vybírat mýto, mohli radní užívat i práva hrdelního, které bylo Fryštáku uděleno zvláštním zákonem někdy v 16.stol. Poslední poprava stětí mečem proběhla roku 1739 na delikventovi Janu Sekulovi. Kata si město půjčovalo i s příslušenstvím a biřici z Uherského Hradiště. Popraviště se nacházelo u rozcestí na Lukoveček a Martinice, co stojí od roku 1713 kamenný barokní kříž. Roku 1841 bylo město zasaženo velkým požárem a muselo být přestavěno, čímž přišlo o původní dřevěnou zástavbu. Od konce 19.stol. se vedle zemědělství dostává do popředí dřevozpracující výroba. Název města se objevuje ve starších variacích jako Freistat, Freystat, Frisstak, Freistadtl, Frysstak apod. </p> </font></div>
Aktuálnost k 08/2020
